Co stojí za pracovními, podnikatelskými či dalšími osobními úspěchy? Je to houževnatost a vynaložené úsilí, jedinečná schopnost, nebo spíše „jen“ štěstí? A jakou roli při úspěchu hrají určité osobní zvyklosti? Odpověď není jednoznačná. Nesporné však je, že ze všech uvedených okolností můžeme úspěšnost nejsnáze ovlivnit právě svými zvyky. Zvyklosti úspěšných a méně úspěšných se často dost podstatně liší.
Úspěšní lidé jsou si zpravidla jisti tím, že hlavním zdrojem jejich úspěchů je tvrdá práce, případně mimořádný talent. Méně úspěšní zpravidla zdůrazňují, že jim na rozdíl od jiných nepřálo štěstí nebo že se odmítli propůjčit ke krokům, se kterými vnitřně nesouhlasili.
Skutečností je, že úspěch je většinou výsledkem řady okolností. Mnohé z nich přitom nemáme pod kontrolou. Výrazný úspěch, jak ukázaly výzkumy, je tak zpravidla skutečně z velké míry podmíněn náhodou či mimořádnou shodou okolností, tedy tím, co označujeme jako „štěstí“. Trhy navíc často fungují na základě pravidla „vítěz bere vše“, a náhodné příležitosti nebo zdánlivě nepodstatné počáteční výhody („být ve správný čas na správném místě“) se tak v průběhu času mnohdy mění v rozsáhlé osobní a především finanční rozdíly.
Lidé proto zpravidla nejsou jediným a většinou ani hlavním strůjcem svého osudu a v žádném sociálním systému nelze říci, že si svůj úspěch plně zasloužili. Napomáhají však k němu některé zvyklosti. Již Aristoteles prohlásil, že jsme tím, co opakovaně děláme, a dokonalost či schopnost vyniknout není důsledkem mimořádného činu, ale celé řady zvyků.
Nechceme tím pochopitelně tvrdit, že všechny zvyklosti úspěšných jsou „pozitivní“. Řada z nich však přínosná či pozitivní je. Často jde o zvyklosti rozhodující o odlišné úspěšnosti těch, kterým jinak štěstí přálo stejně jako jiným. Někdy jde o i zvyky, bez kterých úspěchu prostě dosáhnout nelze.
Štěstí pomáhá, pokud na něj nespoléháme
O úspěchu rozhoduje mnohdy náhoda. Rozhoduje však o tom, že úspěchu jsme dosáhli v určité konkrétní oblasti. Nikoli o tom, že jsme se do své práce pustili. Úspěšnými jsou proto často ti, kteří na štěstí nevěří. K úspěchu jim paradoxně pomáhá opačné přesvědčení – představa, že k němu došli svou vlastní pílí a schopností.
Jan Urban (1953)
|
Na náhodu proto nespoléhají. Nečekají, až vyhrají v kasinu či loterii, až se trh obrátí v jejich prospěch nebo až jim někdo pomůže. Nevhodný podnikatelský záměr, špatný odhad trhu či přijetí neschopného spolupracovníka neberou jako „smůlu“, ale své vlastní pochybení, které je třeba napravit. Vyjádřeno jinak, příčiny svých problémů hledají především u sebe, ne u ostatních.
Někdy dokonce nevěří ani tomu, že štěstí na jejich straně skutečně stojí. Snaží se proto spíše o to, aby vliv náhody na svou situaci omezili a své „štěstí“ tak měli pod kontrolou. Mimo jiné tím, že studují úspěšné i méně úspěšné zkušenosti druhých.
Sklon spoléhat na náhodu či štěstí, kalkulovat s nimi či odvolávat se na ně při neúspěchu je totiž velmi nebezpečný a neproduktivní. Může navíc vést až k určité závislosti – sklonu nečinně čekat, až se okolnosti změní v náš prospěch.
Sebedisciplína se může stát rutinou
Všichni máme před sebou dvě možnosti. Buď zkrotit svou mysl, přesvědčit ji o tom, aby jednala či nás vedla v našem nejlepším zájmu, a činit kroky potřebné k tomu, abychom dosáhli úspěchu. Nebo s odstupem času litovat, že jsme svých snů nedosáhli.
Sebedisciplína většinou vyžaduje, alespoň na počátku, určitou vůli, po čase se však může stát zvykem či dokonce rutinou. Například zvykem vykonat každý den nejprve to, co je nám nejméně příjemné, a omezit tak sklon takovéto činnosti odkládat. Nebo zvykem řešit každý problém v okamžiku, kdy nastane nebo jen krátce poté, a jeho řešení neprotahovat. Souhrnně vyjádřeno jde o zvyky vykonávat nejprve věci, které potřebujeme, a teprve poté ty, které chceme, a věnovat pozornost tomu, jak trávíme svůj čas.
Důležitou roli hraje proto sebedisciplína i při schopnosti čelit nejrůznějším svodům a závislostem. Nemusí jít jen o běžné závislosti (například na jídle), ale i o závislosti na nejrůznějších rozptýleních, například sledování mobilu, e-mailu či sociálních médií. Ty bývají škodlivé zejména na počátku pracovního dne, kdy je třeba soustředit se na hlavní úkoly a neztrácet čas, mimo jiné proto, že jde zpravidla o čas, kdy jsme schopni pracovat s nejvyšší produktivitou.
Zvědavost otevírá oči a mysl
Zvědavost spojená s širším okruhem zájmů pomáhá vidět věci či souvislosti, které ostatní nevidí. Pomáhá tak při hledání a nacházení inovací, které se často inspirují i zdánlivě nesouvisejícími oblastmi. Leonardu da Vinci bývá „vyčítán“ sklon k velmi širokému spektru činností, jeho znalosti v oblasti anatomie či mechaniky mu však pomohly rozvinout jeho uměleckého génia a malovat jinak než ostatní.
Podobný význam má i zvyk sledovat nové vývojové trendy v nejrůznějších oblastech či zajímat se o důležité společenské a ekonomické dění. Tedy číst, a to nikoli jen pro zábavu, a seznámit se pokud možno každý den s něčím novým. Legendární investor a miliardář Warren Buffet označil tento zvyk za vůbec nejdůležitější z těch, které mu pomohly k úspěchu.
V neposlední řadě je přitom tento zvyk důležitý i proto, že brání sklonu podléhat nejrůznějším jednostranným názorům a pohledům či dokonce spikleneckým úvahám.
Soustředěné uvažování
Řada doporučení, jak dosáhnout úspěchu, hovoří o významu pravidelného cvičení či pohybu. Nesporně mají pravdu. Stejný význam má však i zvyk věnovat pravidelně denně určitý čas koncentrovanému myšlení. Obě aktivity lze někdy i vzájemně propojit.
Mezi běžným a koncentrovaným či cíleně zaměřeným myšlením bývá totiž rozdíl. To druhé většinou vyžaduje určitý klid, nerušený čas či dokonce izolaci, která však nemusí trvat příliš dlouho. Většinou postačí 15 až 20 minut denně. Vhodnější pro ně bývá ráno, kdy naše mysl bývá kreativnější, především tehdy, pokud se jí dostalo potřebného množství spánku.
Cílem tohoto uvažování je „uspořádat“ si myšlenky, „zpracovat“ poslední události, uvažovat o svých bezprostředních i dlouhodobějších cílech a plánech i cestách k jejich dosažení či o svých vzájemných vztazích, ale i relaxovat, a tak omezit svůj stres.
Čas trávený s inspirujícími lidmi
Úspěšnost lidí většinou závisí i na úspěšnosti těch, se kterými se stýkají. Nejen proto, že s nimi navazují určité vztahy, ale i z toho důvodu, že se pro ně stávají zdrojem inspirace.
Lidé, kterými se obklopují, jsou zpravidla i lidé s širšími zájmy i vysokou motivací, která bývá nakažlivá. Tedy nikoli lidé toxičtí, již kolem sebe šíří negativismus.
Jedním z důležitých zvyků úspěšných lidí je tak určitá vybíravost v tom, s kým se stýkají. Nemáme tím však na mysli snobismus či sklon obklopovat se lidmi, kteří jsou jen v pozornosti médií. Spíše jde o osoby, které sdílejí jejich profesionální a osobní zájmy i pozitivní emocionální naladění a o kterých platí, že čas s nimi strávený není ztracený.
Více finančních zdrojů
Poslední zvyk, který zde uvádíme, může vypadat jako nejsložitější, často tomu však být nemusí. Jde o zvyk nespoléhat se na jeden či jediný zdroj příjmů, ale vytvářet si širší spektrum svých finančních zdrojů, často i tři nebo více.
Cílem tohoto zvyku nemusí a nebývá jen snaha zvýšit objem svých příjmů. Spíše jde o snahu omezit svou závislost na jednom zdroji, tedy diverzifikovat své příjmy, ať již pro případ, kdy by se některý z nich mohl ocitnout v ohrožení, nebo ve snaze vytvořit si při sledování svých cílů určitou flexibilitu.
Nedávný průzkum provedený mezi americkými milionáři ukázal, že dvě třetiny z nich si vytvořili více zdrojů svých příjmů ještě předtím, než dosáhli svého prvého milionu. K dalším zdrojům příjmů mohou přitom patřit nejen vedlejší podnikání, ale i finanční investice, investice do nemovitostí apod.