Sociopati, označovaní dříve též jako psychopati, se vyznačují tím, že postrádají empatii, čili schopnost vcítit se do druhých. Pocity ostatních je ani nezajímají, a neberou na ně ohled. Nevadí jim proto ani to, pokud někomu, ve snaze ho využít, ublíží. Často jim to dokonce činí potěšení.
Sociopati mohou být jinak schopní a nemusejí postrádat ani určitý šarm. Jejich schopnosti spolu s nedostatkem ohledů vůči druhým vedou tak občas k tomu, že je organizace chápou jako výkonné. Často jim jsou dokonce připisovány „vůdcovské schopnosti“. Nezřídka proto bývají povyšováni, a to přesto, že spolupráce s nimi se pro jejich podřízené i další spolupracovníky stává noční můrou. Škodí však nejen jim, ale i organizaci samotné.
Jak je spolehlivě rozpoznat?
Sociopati nebývají schopni hlubších citů, a to s výjimkou zaujetí svou vlastní osobou. Jsou sobečtí a sebestřední, a bývají rádi v centru pozornosti.
Své zájmy sledují většinou na úkor druhých, a nepropadají při tom žádným výčitkám či pocitům viny. Mimo jiné i proto, že si své jednání dokážou sami před sebou samými velmi dobře zdůvodnit. Nejčastěji tím, že jsou výjimeční, a na své jednání mají právo. Často jsou schopni si zdůvodnit nejen porušování obecně platných morálních, ale i norem právních.
Jan Urban (1953)
 |
Přesvědčení o vlastní nadřazenosti a absence jakýchkoli pocitů viny je tak na pracovišti často vede k tomu, že nejen klamou, ale i zneužívají a očerňují druhé, obviňují je z problémů, které nevyvolali, nebo si přivlastňují jejich práci.
V centru jejich motivace je snaha získat nad ostatními moc a využít jí k dosažení svých dalších cílů, ať již finančních či mocenských. Hlásí-li se k určitým širším záměrům, například cílům jejich organizace, činí tak zpravidla jen proto, že slouží jim samým.
Oblíbenou cestou, jak dosáhnout svých cílů, je pro ně se svým okolím manipulovat, a to různými metodami. Snaží se snížit sebedůvěru svých spolupracovníků, a učinit se tak na sobě závislými, stavět je proti sobě nebo dokonce vzájemně rozeštvávat, a tak je snadněji ovládnout apod. Častý je i jejich sklon získávat si ostatní nabídkami pomoci, například přímluvou u šéfa, kterou však jen málokdy uskuteční.
V manipulaci s ostatními však bývají úspěšní. Při jednání s nimi je proto třeba se řídit určitými zásadami.
Jak se sociopaty jednat
Dojdeme-li k závěru, že před sebou máme sociopata, je třeba chápat jeho hlavní motivaci, tedy touhu po moci, i to, že máme co do činění s člověkem bez skrupulí, schopným zneužít i ty, kteří jednají s nejlepšími úmysly. Jeho „kořistí“ se většinou stávají především lidé citliví.
Může se hodit |
Nemůžeme ale předpokládat, že své jednání změní. Tedy že ho o potřebě respektovat druhé či jednat s nimi ohleduplně přesvědčíme. Výtky vůči svému jednání nechápe, nevidí v něm žádný problém. Porucha osobnosti, kterou trpí, mívá, jinak řečeno, trvalý ráz.
To, co nám sociopat říká, si však na druhé straně nemusíme brát osobně. Má-li například opakovaný sklon nás kritizovat, je třeba chápat, že je to součástí jeho manipulace, kterou se snaží snížit naši samostatnost a sebedůvěru. Jeho kritika by se nás proto neměla jakkoli dotknout. Podobným způsobem navíc sociopat jedná i se všemi ostatními.
K hlavním pravidlům, která jednání či komunikaci se sociopaty usnadní, patří:
1. Zůstat klidný a jednat asertivně
Při jednání se sociopatem je třeba zachovat klid a nedávat příliš najevo emoce – nezdvihat hlas a nerozčilovat se, a to ani tehdy, pokud nás jeho jednání „vytáčí“ či obtěžuje. Cílem je neudělat nic, za co bychom se museli v budoucnu omlouvat nebo se cítit zavázaní.
2. Být na pozoru
Vzhledem k jeho sklonu lhát je při styku se sociopatem potřeba si vše, co řekne, ověřit. Řekne-li nám, že šéf je s naší poslední zprávou nespokojený nebo se se v podniku chystá večírek, na který jsme nebyli pozváni, neměli bychom mu věřit, dokud se o tom sami nepřesvědčíme.
Pozor je třeba dát si i na to, abychom mu nesdělovali žádné osobní či jinak citlivé informace, například informace o naší rodině, přátelích, kontaktech, finanční situaci, záměrech do budoucna, slabinách apod., které by mohl použít proti nám. Příkladem je informace o naší snaze změnit zaměstnání. V opačném případě nám totiž hrozí, že nám v ní bude bránit, například tím, že nás bude od našeho záměru odrazovat nebo se nás pokusí znejistit.
Opatrnost je na místě i v situacích, kdy by sociopat mohl poznat naše skutečné emoce, například to, co máme rádi, co nás rozčiluje, s čím jsme nespokojení, jaké jednání nás zraňuje apod. I ty může totiž použít ve své snaze s námi manipulovat, případně nám ublížit. Jsme-li ve stavu, kdy se z nejrůznějších důvodů cítíme emocionálně zranitelní, je vhodné se kontaktu s ním vyvarovat.
3. Konverzovat o neutrálních tématech
Rozhovory se sociopaty nebývají příjemné, a nejlepší je se jich vyvarovat. Jejich tendence vymýšlet si je totiž často tak silná, že jí propadají, i když tím nemohou nic podstatného získat.
Když to není možné, je vhodné snažit se s nimi konverzaci usměrnit a převést na bezpečná či neutrální témata. Cílem je vyvarovat se případných jízlivých poznámek druhé strany, a to pokud by nás zastihla v rozhovoru nepřipravené. Po těchto situacích sociopat pase, a snaží se je využít.
Změna tématu je namístě i tehdy, máme-li pocit, že na nás druhá strana útočí nebo se nás snaží vyvést z rovnováhy.
4. Dát najevo, že u vás nepochodí
Pokud se chcete útoků sociopata zbavit, je třeba mu dát najevo, že se mu s vámi manipulovat nepodaří, případně že touto manipulací nemůže nic získat. Sociopat se nakonec vzdá a přejde k dalšímu snadnějšímu cíli.
Pokud jednoznačně lže, je vhodné upozornit ho na to, že o tom, jaká je skutečnost, víte. Snaží-li se vám vnutit určitý názor nebo pohled, o kterém víte, že jím sleduje jen své vlastní zájmy, je vhodné klidně opakovat názor vlastní a jeho doporučení odmítnout nebo na ně reagovat jen velmi nezávazně. Například slovy: „Ne, to u mě nebude fungovat, děkuji, ale to mi nepomůže, díky, zvážím to, ale…“ Můžete si při tom pomoci i odkazem na autority. Tím mu často vezmete vítr z plachet. Jde totiž o techniku, kterou sociopati sami rádi používají.
Pokud nám nabízí svou pomoc, měli bychom mu zdvořile poděkovat a sdělit, že ji nebudeme potřebovat. Zabráníme tak tomu, aby si nás zařadil do okruhu svých sympatizantů nebo si nás dokonce zavázal a začal zneužívat.
5. Shromažďovat důkazy
Když máte dojem, že se vám sociopat snaží ubližovat, může být namístě si o jeho jednání vést záznamy či shromažďovat důkazy. Sociopati bývají totiž občas v části svého blízkého okolí populární, a mohlo by vám proto hrozit, že se dostaneme do situace, kdy pro svá tvrzení nebudete mít dostatečné důkazy, a ostatní vám nebudou věřit.
Příkladem je zvyk uchovávat si pro případ potřeby e-mailovou či další korespondenci s danou osobou. Ve vážnějších případech může být namístě se o možnosti shromažďovat a uchovávat si určité informace poradit s právníkem.
Vaše snaha dát sociopatovi najevo, že u vás nepochodí, by však neměla vést ke konfrontaci s ním či dokonce k tomu, že byste ho jako sociopata označili. Sociopati se totiž často považují za bohy a vaše jednání, ohrožující jejich ego, by mohlo vést k tendenci se vám mstít, a to dlouhodobě. To většinou nestojí za to. Spíše se můžete uklidnit představou, že sociopat narazí dříve nebo později na jiného člověka svého druhu, a oba se svým vzájemným střetem vyčerpají.
