Někdy je příčina prokrastinace složitá, jindy je naopak velice prostá: neumíme se pustit do úkolu. Čekáme na ideální podmínky. Nechce se nám. Krátký úkol si raději zapíšeme, byť tento záznam trvá skoro stejně dlouho, jako by trvalo jeho vyřešení. Chybí nám prostě zvyk jednat.
Nepleťme si ovšem zvyk jednat s okamžitým pouštěním se do „zajímavých věcí“, následováním každého vyrušení, každého nápadu. Taková agitovanost (neklidná bezúčelná hyperaktivita - pozn. red.) se naopak stává hlavním nepřítelem návyku dělat obtížné, protože nás od něj odvádí. Vždy se najde lákavá záminka, co jiného je třeba „udělat“.
Omezte počet úkolů
Paradoxní recept na to, jak začít dělat více, je omezit počet. Pokud je na silnici méně aut, dojedeme do cíle dříve. Pokud budeme mít méně úkolů, budeme lépe využívat svých mentálních kapacit a pozornosti, vykonáme je dříve a o to dříve si přibereme další. Jsme-li zahlceni, je nejhorší strategií začít dělat příliš věcí najednou.
To není návyk jednat. To je vyděšené pobíhání mezi úkoly, které šanci na posun dále naopak snižuje. Vezměte si pouze tři až pět nejdůležitějších úkolů. A zkuste se zeptat: Co mohu udělat teď?
Může se hoditPotřebujete změnit práci? Podívejte se na jobDNES.cz. Potřebujete profesionální životopis? Vytvořte si ho zdarma, rychle a jednoduše na jobDNES.cz. |
To je klíčová otázka pro budování zvyku jednat. Co drobného, nedokonalého mohu pro daný úkol udělat hned teď? Bez ohledu na možnost vše ukončit. Možná mám jen deset minut, ale i tak mohu rozepsat jednu větu složitého e-mailu, najít telefonní číslo pro obtížný hovor, rozečíst si první článek. Jakmile toto udělám, zeptám se: Co teď mohu udělat? Rozmělněme svůj úkol na tak drobné kousíčky, až se jej přestaneme bát.
Důležité je začít
Začít je důležitější než skončit, alespoň psychologicky. Jistě, v pracovní realitě jsou důležité výsledky. K těm ale paradoxně nejlépe dospějeme právě tak, že se soustředíme na to, jak začít: otevřít Outlook, vzít do ruky telefon, rozepsat si jednotlivé kroky, založit nový soubor. Brzy se tak přistihneme, že jsme uprostřed práce a že úkol je mnohem jednodušší, než se dříve zdál. Protože právě začít je nejtěžší.
Daleko lepší než si pouze zapsat úkol, o kterém vím, že je obtížný nebo že se mi do něj nechce, je ihned učinit jakýkoli první skutečný krok k jeho vyřešení, byť drobný: založit v počítači tabulku a nadepsat několik sloupců, rozepsat e-mail a uložit jej do konceptů.
Psychologické výzkumy ukazují, že k rozdělané práci se nám vrací snáze. I pokud se později ukáže, že daný úkol byl zbytečný nebo není důležitý, těch několik minut, které jsme k jeho počátku obětovali, si jistě můžeme dovolit ztratit.
Dotkněte se úkolů
Pokud se nám nahromadilo více důležitých úkolů, s nimiž jsme zatím vůbec nezačali, doporučuji se nejprve každého „dotknout“. Natáhnout si minutku a dát si třeba pouhé dvě minuty na vykonání čehokoli v rámci daného úkolu. Po zvukovém signálu věnovat dvě minuty dalšímu nenačatému úkolu, pak hned dalšímu.
Skoncujte s prokrastinací |
Až takto vyčerpáme všechny, můžeme začít opět u prvního, cyklus opakovat a prodloužit interval například na pět minut. Nejde samozřejmě o metodu, jak běžně pracovat, ale jak začít s úkoly, které odkládáme. Budete překvapeni, jak vaše rezistence klesne a jak se najednou ocitnete uprostřed práce.
Zvyk jednat je nutné vybudovat úsilím a opakováním. Ale je také důležité rozhodnout se pro související postoj: chtít být aktivní, pouštět se do práce (byť je to často obtížné), vykonat nepříjemný telefonát, začínat, zatímco ostatní meditují, jak se jim nechce.
Pomoci nám může uvědomění, že pokud budeme jednat, potom dokážeme spoustu vyřešit, mnoho změnit a díky tomu budeme podstatnější měrou rozhodovat o svém pracovním výsledku i o své životní budoucnosti. Staneme se tak aktivnějšími tvůrci svého osudu.
