Svou firmu nazvala Máma v lese. Značka jejího dětského oblečení se totiž zrodila skutečně v lese. Před chalupou měla párty stan, k němu vedla prodlužka, do které připojila dva šicí stroje. Žehlicí prkno pod širým nebem stálo hned vedle. A po setmění si dala na hladu čelovku, aby viděla na šití.
„Toužila jsem tvořit. Jediné, co rušilo tuto neskutečnou pracovní romantiku, byl občasný pláč miminka a bzučení komárů,“ vzpomíná Zdeňka Bílková na začátky svého podnikání.
Věřila jste tehdy, že oblečení z vaší dílny bude úspěšné a bude se prodávat?
Nepřemýšlela jsem příliš nad budoucností, vše bylo v začátku takové přirozené. Začala jsem zkrátka dělat to, co mě bavilo, a to, co pro mě mělo smysl. Na trhu mi chybělo kvalitní a krásné oblečení, které by drželo tvar a bylo hezké i po několika vypráních. Oblečení, ve kterém by se moje dítě cítilo příjemně, kde by ho nic netlačilo a neškrábalo. A které by také chvilku vydrželo, protože malé děti rostou velmi rychle.
Jak jste o sobě dala vědět, abyste prodala první kousky?
Začala jsem být aktivní na sociálních sítích a založila skupinu na Facebooku a profil na Fleru. Tam jsem začala prodávat první kousky, jelikož vlastní e-shop jsem si v té době nemohla dovolit. Navíc jsem začala vyjíždět na řemeslné trhy v okolí a tím jsem si postupně budovala jméno.
Zdeňka Bílková (1984)
|
Bylo těžké dočkat se prvních objednávek a prodat? Bylo to dlouhé či krátké čekání?
Čekání vlastně nebylo žádné, měla jsem pořád co dělat. První „objednávky“ byly pro děti v naší rodině a následovaly první skutečné objednávky pro děti mých kamarádek a známých. Testovala jsem různé typy výrobků, vytvářela vlastní střihy, zkoušela, jak sedí velikosti. Když na to teď vzpomínám, všechno mi šlo strašně pomalu, ale v úvodu to stačilo. Horší byl pak přechod z počátečního mini podnikání pro zábavu k funkčnímu živobytí.
Co v hlavě běží, když je člověk na startu svého podnikatelského projektu? Obavy, pochybnosti, naděje, sebedůvěra…?
Obavy a pochybnosti přicházejí v podnikání vždy v nějakých intervalech. A sebedůvěra a naděje je základ každého podnikání. Nemám pocit, že bych se na začátku nějak bála. Ono totiž na začátku zase o tolik nešlo. Jenže čím více se tomu svému podnikání věnujete, vkládáte do toho energii, peníze, čas, tím více vám na svém projektu záleží a tím více se bojíte, že uděláte něco špatně. Mám pocit, že většina menších ženských byznysů stojí a padá na naší hlavě, brzdí nás naše strachy a obavy. Umím se nadchnout a jsem velmi pracovitá, to je moje obrovská výhoda. Z neúspěchu se nehroutím a snažím se si vzít z něj nějaké poučení. Každá, i ta špatná zkušenost je důležitá a může nás posunout dál.
Co bylo klíčem k tomu, že se vaše podnikání rozběhlo?
Určitě pomohlo to, že jsem kromě šití také psala. Na sítích jsem publikovala různé články k zamyšlení a inspiraci, psala jsem o mateřství, o přírodě, o tvoření či vaření. Řekla bych ale, že mé podnikání se skutečně rozjelo až s profesionálními fotkami. Při podnikání, které se odehrává především v online prostředí, jsou krásné a kvalitní fotky nezbytností. Neméně důležitým bodem bylo to, že ač jsem měla na začátku pár zákaznic, ty se ke mně opakovaně vracely pro další objednávky. Nejlepší reklama jsou spokojené zákaznice, které to řeknou svým kamarádkám. Šuškanda funguje pomalu, ale jistě.
Dnes máte úspěšnou vlastní značku dětského oblečení, spolupracujete s návrháři. Kde jste se ale naučila šít? Povoláním jste kurátorka umění.
V šití jsem byla především samouk. Chodila jsem k jedné mistrové krejčové, která mě učila především konstrukci střihů. Bylo mi tak 25 let a navrhovala a šila jsem už společenské šaty. Když jsem zakládala Mámu v lese, šít už jsem uměla.
První kolekce dětského oblečení jste šila po první vlně covidu v lese před chalupou v párty stanu a žehlila na prkně pod širákem. Když se podíváte zpětně, co vám tato přírodní dílna dala?
V lese se člověk dokáže více položit do sebe a vidět to, co je důležité. Zklidnit se a zpomalit. Šiji pomalou módu, která také pomalu vzniká, protože dost detailů vypracovávám ručně. Ale o to déle děti moje oblečení nosí a o to jsou kousky z mé dílny krásnější. Moje lesní dílna tedy položila hodnotové základy mého podnikání, ačkoliv jsem to třeba v tu chvíli tak nevnímala. I když mě nyní kolikrát tlačí čas a chtěla bych mít něco hotové rychleji, nemohu a nechci to ošidit. V ruce přišívám knoflíky, ručně šiji záložku na kapse, místo kovových druků použiji klasické našívací patentky. Věřím, že i to je jeden z důvodů, proč se ke mně mé zákaznice vrací.
O prodejnosti zboží rozhoduje i cena. Výrobky rukodělných tvůrců nemohou být super levné. Radila jste se s někým, nebo jste si uměla sama spočítat, jak stanovit cenu férově, aby vaše podnikání mělo smysl a o výrobky byl zájem?
Radím se s lidmi z řad tvůrců, poslouchám různé podcasty a rozhovory s úspěšnými tvůrci a mentory, ale vlastní mentorku jsem vyloženě neměla. Až na jaře letošního roku jsem vyhledala pomoc mentorky.
Zásadní je vědět, že cena je marketigonový nástroj. Moc levné výrobky mohou cenou i odradit, protože zákazník nebude věřit, že za tak nízkou cenu získá takovou hodnotu. S cenotvorbou je nutné pracovat neustále a přizpůsobovat ji. Existují vzorečky, jak si správnou cenu spočítat a co všechno je nutné do ceny zahrnout.
Důležité je si uvědomit, že při počítání ceny musíme zahrnout nejen čas na výrobu zboží, ale také započítat kromě materiálu čas a energii, kterou nás bude stát prodej. Sem patří třeba provoz e-shopu, focení, sociální sítě, balení a odeslání výrobků. A pak jsou tu povinné odvody. Cena souvisí s naší sebehodnotou. Jak moc si vážíme sami sebe, svého času, svého know how.
Během podnikání se vám narodila další dcerka, to je docela záběr, aby žena zvládala podnikat. Měla jste někdy chuť to vzdát?
Mnohokrát! A vždy, když si říkám, že to zabalím, tak se stane něco krásného. Přijde třeba moc milá zpětná vazba od zákaznice, návrh na zajímavou spolupráci nebo třeba jiná nabídka.
Když se firma rozběhne a má šanci růst, je dobré přibrat spolupracovníky. Jak jste to vyřešila. Už na podnikání nejste sama?
Ano, bez další pomoci, zlepšování procesů a lidí to v určité fázi podnikání prostě nejde. Mám vlastní brand fotografku a správce webu i specialistu na SEO. Mám mentorku, se kterou spolupracuji dlouhodobě a která se mi také stará o PR a pomáhá mi se sítěmi, prodejem a organizací práce.
Spolupracovala jsem také s několika copywriterkami, psaní je sice mou silnou stránkou, ale občas je potřeba odstup a pohled někoho nezaujatého, aby se člověk netočil v kruhu stále stejných frází.
Mám druhou švadlenku, která mi pomáhá s výrobou a je v tuto chvíli už nepostradatelná. Se spoustou lidí navazuji jednorázové spolupráce a moc mě baví se s lidmi propojovat a vzájemně si pomáhat. Člověk by na podnikání neměl být sám, ale než začnete dílčí úkoly delegovat profesionálům, tak to chvíli trvá a musíte na to nejdříve vydělat. Je ale nejdůležitější, a to už od začátku, mít okolo sebe podobně smýšlející lidi, s kterými můžete své úspěchy i neúspěchy sdílet.
Tři roky podnikání vám určitě přinesly řadu zkušeností. Pokud by někdo chtěl podnikat v oboru, který jste zvolila, co byste poradila? Jakých chyb se vyvarovat?
Nakupovat materiál rozumně a nebýt maximalista co do počtu produktů. Lepší je mít v nabídce pár vymazlených produktů než stovku produktů nedotažených. Na začátku jsem udělala chybu a špatně jsem nakupovala materiál. Náklady na materiál se sníží, když budete nakupovat za velkoobchodní ceny, někde je úspora i polovina ceny.
Dále radím vytvářet takové produkty, které můžete několikrát vyrobit znovu. Kvůli dvěma, třem kouskům se nevyplatí platit fotografce za focení, vkládat zboží na web, psát k tomu texty. Čím vícekrát jste schopni výrobek vytvořit znovu, tím se vám snižují náklady na ten jeden kousek.
Také si myslím, že je třeba udělat si analýzu, co dělá konkurence. A to platí nejen v oblasti dětského oblečení, ale v jakémkoliv oboru. Jde o to vědět, co kdo dělá a najít si něco, co nikdo nedělá, nebo to dělat úplně jinak. A asi nejdůležitější rada, která také platí napříč všemi obory – nečekejte až...
S jakým kapitálem se dá rozjet byznys rukodělného tvůrce dětského oblečení? Máte spočítáno, kolik peněz jste na začátku vložila do látek, nití, šicích strojů, energie, webových stránek, e-shopu a dalších nezbytností.
Kapitál jsem neměla žádný, lze začít opravdu s minimem. Šicí stroje jsem měla a jedinou mou větší investicí bylo logo, které mě stálo šest tisíc korun. A látky samozřejmě, které jsem ale nakupovala nerozvážně. Jenže s malým nebo žádným kapitálem jde všechno strašně pomalu.
Pokud chcete růst rychleji, je potřeba do svého podnikání peníze investovat, například pořídit si kvalitní vybavení. A není to jen o šicích strojích, ale v případě, že prodáváte online, budete potřebovat také počítač, chytrý telefon, případně fotoaparát, světla, stativ. A také investovat do spolupracovníků a propagace, neustále se vzdělávat... A hlavně, mít dobrý plán!
Začala jste šít v lese u chalupy ve stanu, předpokládám, že už máte jinou dílnu. Jaké jsou vaše další plány?
Ano, koupila jsem si byt a ten jsem si zařídila s ohledem na děti i šití. Takže mám dnes šicí dílnu, navíc i s dětským koutkem. A co mám v plánu? Momentálně řeším rozjezd Pinterestu (celosvětový katalog nápadů, pozn. red.). Tato síť mě neskutečně chytla. Dále mám připravené plány na prodej v zahraničí, kde chci nabízet hlavně originály ze zero waste kolekce. V tuto chvíli také pracuji na tom, aby mé oblečení bylo ve více kamenných prodejnách.
Podnikání má smysl, když peníze přináší. Kolik se dá tímto podnikáním vydělat a jak to máte nastavené, aby firma postupně rostla a živnost váš uživila?
Každý máme jiné požadavky a jiné životní standardy a co je pro jednoho málo, může druhému úplně stačit. Šitím se uživit dá, jen je třeba to správně nastavit. Ujasnit si priority a směr. Já už třeba nešiji originální zakázky na míru. Je to ohromně náročné co do komunikace se zákaznicemi i času na vytvoření originálu. Tímto směrem jít nechci, ale dokážu si představit, že bude jiná firma perfektně fungovat pouze na zakázkové výrobě.
Nechci zatím ani zaměstnávat několik švadlen a výrobky sekat po tisících a starat se jen o byznys. To by mě taky nebavilo. Takže hledám nějaký zlatý střed, který spatřuji ve tvoření limitovaných menších kolekcí, které budou vycházet několikrát ročně a budou založené na kvalitě.
Když se řeknou peníze, co pro vás znamenají?
Peníze jsou prostředkem k uspokojování mých potřeb a potřeb mých dětí. Nepotřebuji je shromažďovat a hromadit, ale potřebuji mít určitou zálohu, do které v případě nutnosti mohu kdykoliv sáhnout. Zisky z podnikání se mohou měsíc od měsíce výrazně lišit a je třeba počítat s tím, že se vám mohou rozbít stroje, onemocní vám dítě nebo cokoliv jiného...
Povoláním jste kurátorka umění, teď to vypadá, že se k oboru nejspíš nevrátíte, nebo snad ano? Čím vás podnikání naplňuje, že mu dáváte přednost?
Kurátorství se částečně věnuji stále, ale jen velmi okrajově. Je to práce neskutečně zajímavá a kreativní, ale už bych nechtěla ani být zaměstnanec. Podnikání, ač je o tolik náročnější, je také o tolik svobodnější… Jste zkrátka svým pánem.
