Pokud to dělá ráda a baví ji to a má i odbyt, prostě, hodně štěstí. Fajn žena.

Jak to, že článek není onačen jako bezduchá reklama na neprodejné hadry.

Z jejiho blogu:

Mám moc ráda místní menší akce, které mají většinou úplně jiný charakter a průběh, než velké rukodělné jarmarky či designové přehlídky. Je zde také více prostoru komunikovat se vámi, mými zákazníky, všechno vám vysvětli a ukázat. A tohle mě strašně baví.

jestli je jeji obleceni jako jeji psani, tak radeji at dela jerabnici.

Přesně! Vy mi mluvíte z duše. Všechno, co paní dělá, je úplně špatně, a proto se tím dobře živí. Jiní sice nedělají nic, ale vědí všechno bezvadně - a přesto nevydělají nic. Já osobně si myslím, že mnohem lepší, než sedět za šicím strojem, je poctivě klečet na ulici s kelímkem. Svět je strašně nespravedlivý.

Ještě by mě zajímal pohled manžela, pokud nějakého má. Jestli to manžel nedotuje, aby paní měla hezký koníček.

Chybí jakákoliv čísla, která by podpořila ten domnělý obrovský úspěch. Článek zní jako kdyby její firma generovala min. 50 milionů obrat, s 10 milionovým získem.

tak jsem na to mrkla a dost se to podobá věcem, co jsem na děti šila já. Moje mamka a babička, ty ne, ty šily mnohem líp. Babičce, prvorepublikové švadleně, by městské paničky takovou práci hodily na hlavu. To byly tehdy ručně vyšívané dírky (opravdu ručně, jehlou a nití, drobounkými stehy!!!), ručně obšívané lemy, protože overlock NEBYL, a ruční korálkové výšivky, že mi nad tou prací zůstával rozum stát, když jsem staré máminy šaty od babičky probírala ve skříni.

S produktovou fotografkou by se měla rozloučit, to myslím v dobrém, dělá jí vyloženě zle. To jsou fotky jak z mimibazaru.

To já říkám furt: kniha na Nobelovu cenu dá úplně stejnou práci jako kniha pro Harlequin. Ale někteří prostě radši vrabce v hrsti než Airbus A380 na střeše

takováhle maminka, co samodomo šije nějaké dětské hadříky, je na každém okrese jedna až deset.

Pokud se tím každá uživí, tak super

Chtělo by to nějaká čísla, aby se dal zhodnotit ten obrovský ,, úspěch " jejího podnikání. Zatím vidím jen dvě nezveřejněné účetní uzávěrky. Ale koníček to může být pěkný, to ano.

"Máma v lese"..... to je dneska šestipatrovej panelák se čtyřmi vchody Příběh prodává.. Začínala ve stanu.. To by mě zajímalo, kolik tam toho ušila.

Taková klasika. Nejdřív vystudovat dva vcelku zbytečné obory. A pak dělat něco, co žádnou školu nevyžaduje. Jinak obdiv, co vše s malými dětmi stihne. Držím palce.

Já jsem to prolítl jen tak zběžně, ale dost informací tam chybí... Takže vůbec netuším, co vlastně všechno stihne..

Koukla jsem na výrobky. Ceny jsou masakr. A navíc se mi nic nelíbí. Za sešívanou mikinu dát 1450.-? Ano, je prý ručně šitá. Ale co mě nejvíc "pobavilo", že nedoporučuje sušit v sušičce, nesušit na slunci. Přitom dnešní matky si život bez sušičky neumějí představit.

Je šitá na šicím stroji... Jak si ta ženská myslí, že se žije textil ve fabrikách? Jistě. Už existují automaty, které dokáží přišít třeba kapsu, stříhá se pomocí elektrických pil, (najednou třeba 100 ks látek na sobě) některé lze naprogramovat, ale jinak většina výroby vypadá úplně stejně, jako před 150 lety, jen špapání nahradil motor.

Oblečení pro děcka je fůra. A malé děcka fakt neřeší, jestli je jim v oblečení příjemně. A kde je prosimvás něco škrtí. Vyrostou s toho behěm roku nebo dvou. Radši kupuju fakt levné věci v obchodech než ručně šitou mikinu za litr. Naprostá zbytečnost.

Podívala jsem se na web, ale nic co by mne ohromilo jsem nenašla. Dost fádní barvy, tvary pytlovité, u mikin i dost široké a krátké v poměru k rukávům. A ceny opravdu vysoké.