Australský kuchař Mike objíždí svět na kole, jamajský umývač nádobí Luis živí z kanadského platu rodinu doma, maďarská číšnice Krisztina pracuje na kratší úvazky v dalších třech zaměstnáních. Novozélandská sekretářka Nikki má za sebou roční pobyt v Německu a těší se, jak se po vypršení kanadských víz vhrne do poznávání Japonska. Všichni mluví jedním jazykem, a přesto je někdy těžké jim porozumět. A tak, když se po každé druhé větě svého australského kolegy Joela ptám, co vlastně říkal, připadám si, jako bych se učil anglicky teprve od včerejška.
Na střet kultur není čas
I když se ve firmě sešli lidé z celého světa, žádné střetávání kultur se nekoná. Na střety totiž není čas ani prostor. Kdo se nepřizpůsobí pracovnímu rytmu a nastaveným pravidlům, brzo odevzdá firemní tričko. Kdo by si ale představoval, že vše pozorně sleduje krvežíznivý majitel, který se v tvrdém kapitalismu snaží sedřít ze zaměstnanců kůži, asi by se podivil. Šéfům je jasné, že noví řidiči nemohou podávat skvělé výkony hned od začátku, a tak dávají čas na aklimatizaci a bližší seznámení s chodem firmy. Pokud šéf tuší, že najít místo dodávky bude těžší, vlastnoručně nakreslí mapičku. Mnohem více než zkušenosti se cení postoj k práci.
A jak se na své kolegy z ciziny dívají kanadští zaměstnanci firmy?
S těmi, pro něž je angličtina rodným jazykem, si přece jen rozumějí lépe a netrpí při styku s nimi tolika předsudky. U těch ostatních si často nejsou jistí, co mohou očekávat. Mnoho kolegů si mi s nadsázkou stěžovalo, že mezi obyvateli Spojených států převažuje představa Kanaďanů žijících v iglú.
Sami Kanaďané však často trpí podobnou přezíravostí, která je tím větší, čím omezenější jsou jejich obzory. A tak už mě ani nepřekvapilo, když při hovoru s osmnáctiletou dcerou jednoho z majitelů, se slečna vyjádřila, že mohu být rád, že tuto práci mám a nemusím někde umývat nádobí.
Kanada–Česko: 0:1
Nepříjemnou zkušenost s lidskou hloupostí jsem však prožil nedávno. Kolegové v kuchyni nestihli včas připravit jídlo a hrozilo, že klient objednávku nedostane včas. Ve firmě jsem se tedy zdržel a šéfovi jsem situaci po pravdě vysvětlil. To jsem však neměl dělat. Kuchaři moji „zradu“ potrestali tím, že si začali dělat legraci z mé řeči, která v dětství přestala být plynulá.
Až když jsem dotyčného upozornil, aby se podobných vtípků vyvaroval, omluvil se. Nejspíš si totiž uvědomil, že v Kanadě a USA zaměstnavatelé proti tomu, kdo má narážky na něčí handicap, podniknou rázná opatření. Mně tahle zkušenost pomohla si uvědomit, že z Česka už na podobné posměšky dávno zvyklý nejsem. A tak, řečeno sportovní terminologií: Kanada–Česko 0:1.
