V Evropě začínají sílit názory, proč mít v oběhu peníze, když můžeme mít bezhotovostní ekonomiku. Takové úvahy už dorazily i do Česka. Co si o tom myslíte?
Nejprve musíme upřesnit, co to jsou peníze. Dnes máme v České republice peníze v celkové hodnotě 4 240 miliard korun. Z toho jen 13 % představují „peníze“ v nejužším slova smyslu, tedy oběživo neboli hotovost. Hodnota bankovek a mincí v oběhu je dnes 540 miliard korun.
Pokud mluvíme o rušení hotovosti, pak mluvíme o penězích v této hmatatelné formě. O tisícikorunách s Palackým a dvacetikorunách se svatým Václavem. Rušení hotovosti se začíná rozebírat i u nás. I když my máme k bankovkám a mincím přece jen srdečnější vztah než třeba Skandinávci. Už za první republiky u nás byly první státovky a následně bankovky dokonalými uměleckými díly. Na jejich vzniku se ostatně podílel i Alfons Mucha. Navíc si velmi dobře pamatujeme, co to znamená, když stát direktivně zasahuje do ekonomiky. Jsme proto, podobně jako třeba Němci, k rušení hotovosti výrazně skeptičtější. Což je jen dobře.
Hana Lipovská (1990)
 |
Na jaké argumenty mohou lidé slyšet, aby se vzdali bankovek a mincí?
Dnes se pro jemnou manipulaci s veřejným míněním používá drobný trik. To, co chcete prosadit, označíte za moderní, progresivní, podporované mladými vzdělanými měšťany. Naopak to, proti čemu se vymezujete, přisoudíte příslovečným starým, zaostalým, nevzdělaným venkovanům. Taková byla ostatně interpretace Brexitu nebo Trumpova vítězství. Tak se argumentuje i při snaze o rušení hotovosti. Mimochodem, jako člověka z vesnice mě takový manipulační trik mimořádně uráží.
Bezhotovostní platby pak samozřejmě nadšeně podporují zprostředkovatelé platebního styku jako je třeba Master Card nebo Visa. Právě hotovost samozřejmě představuje pro platební kartu největší konkurenci.
Lidé ovšem reagují na motivaci, zejména finanční. Pokud při platbě kartou budete platit méně než při použití hotovosti, mnoho zákazníků pro kartu sáhne. I proto zprostředkovatelé platebního styku vyhlašují nejrůznější soutěže, slevové akce a motivační programy, kterými se snaží na platbu kartou naučit co nejvíce zákazníků. Tento postup jim v žádném případě nelze vyčítat. Jednají zcela racionálně, jejich cílem je dosahovat zisk, což je plně legitimní. Na druhou stranu musíme mít vždy na paměti, že skvělý moderní svět barevných platebních karet je světem marketingovým.
Šedá a černá ekonomika je v Česku realitou, pokud bychom měli virtuální peníze na účtech, dalo by se hůře tunelovat a korupce by tak nekvetla. To je přece silný argument. Jaký je váš názor?
Šedá ekonomika je šedá právě proto, že neumíme určit její velikost. Nikdo nevíme, zda meloucháři, překupníci, prostitutky nebo drogoví dealeři tvoří 5 %, 15 % nebo 25 % hrubého domácího produktu té či oné ekonomiky. Že by zrušení hotovosti zabránilo korupci? Vždyť by se ke korupci mohly používat zlaté slitky, whisky, porcelán – prakticky cokoli, nač si vzpomenete. Korupci nelze omezit zrušením hotovosti, ale pouze snížením počtu úředních razítek. Korupce vzniká všude, kde má jeden člověk moc rozhodovat nad druhým.
Čtěte také |
Forma úplatku je bezpředmětná. Velikost a význam stínové ekonomiky bych navíc příliš nepřeceňovala. Díky tomu, že její velikost neznáme, se na ni svádí ledacos.
Bojovníci proti hotovosti používají i další argumenty. Jaké například?Většinou úsměvné. Zrušení hotovosti prý povede k vymření kapsářů. Ve skutečnosti jsou však dnes největším problémem kyberzločiny spojené se zneužíváním platebních karet. Hotovost je prý také zdraví nebezpečná, neboť na ni žijí stovky bakterií. Možná je to i pravda – ale budeme kvůli bakteriím rušit kliky u dveří? To, že jsou peníze i padělatelné, víme všichni. V loňském roce u nás bylo zaznamenáno celkem 2 096 padělků včetně jedné mince, ve všech případech se jednalo o padělky nevalné kvality. Padělají se však i platební karty. Zrušíme je tedy také? Čím pak nakonec budeme platit? Mimochodem, prvorepublikové padělky dnes patří mezi sběratelské rarity nezměrné ceny.
Máte životní pojištění?Nechte si od nás zdarma prověřit, zda je správně nastavené. |
Oblíbené je též působení na přirozený strach, který v Evropě vzhledem k islamistickému terorismu roste: hotovost prý usnadňuje život teroristickým útočníkům. Pokud však někdo naplánuje rozsáhlý vražedný útok, pak je pro něj zrušení hotovosti jen malou a celkem bezvýznamnou lapálií. Autoritativně říkám, že zrušením hotovosti rozhodně boj s terorismem nevyhrajeme. Žádný skutečně relevantní argument proti hotovosti jsem ještě neslyšela.
Na cestě k bezhotovostní ekonomice jsou nejdál Švédové. Švédské mince mají kromě desetikorun zmizet z oběhu už letos. V dalších letech pak přijdou na řadu bankovky. Je to podle vás dobré ekonomické rozhodnutí?
Nejedná se o rozhodnutí ekonomické, ale výlučně politické. Zadruhé je to klasická ukázka použití „salámové metody“. Mezinárodní měnový fond i další instituce dobře vědí, že normální lidé se nebudou chtít nechat o hotovost jen tak připravit. Hledají proto cestu, jak elegantně hotovost zrušit, aniž by došlo k velkému reptání a protestům. Osekávání hotovosti salámovou metodou je celkem chytrý postup – na zrušení pětitisícovky si zvykneme snadno, mnozí z nás to ani nezaznamenají. Zrušení padesátníků také nikoho nebolelo. Naopak jednorázové, skokové zrušení hotovosti by nespokojenost vyvolalo.
Vydávání peněz ale něco stojí. Když budou virtuální, ušetří se tím, nebo ne?
Ražba či tisk hotovosti jsou spojeny s relativně nízkým náklady. I když Česká národní banka a Státní tiskárna cenin nezveřejňují přesnou částku, odhady se pohybují kolem dvou až tří korun za bankovku. Bankovky přitom mají životnost zhruba 3–5 let. Roční nárůst počtu bankovek byl zhruba 30 milionů kusů mezi lety 2015–2016, počítejme tedy s ročními náklady jen na výrobu sto milionů korun. Roční náklady na výrobu jedné platební karty se odhadují na 13 korun, v oběhu máme více než 11,3 milionů karet. Výrobní náklady za rok se tak v bezhotovostním světě pohybují kolem 140–150 milionů korun. Další náklady se pojí s elektronickým zpracováním plateb, s platebními terminály a tak dále. Samozřejmě, v obou případech se jedná jen o mé nanejvýše hrubé odhady. Přesná čísla se mohou o desítky milionů lišit. Chci tím však ukázat, že argumentovat v případě platebních prostředků náklady nemá smysl. Taková diskuse jen uměle odvádí pozornost od podstaty problému rušení hotovosti.
Vedle argumentů proč hotovost zrušit musí existovat i opačné názory. Na jaké straně stojíte?
V každém případě jsem pro zachování hotovosti, ale především jsem vždy pro svobodu volby. Každý z nás se musí sám rozhodnout, zda chce platit kartou, nebo hotově. Problémem nejsou bezhotovostní platby samy o sobě. Problémem je snaha diktovat lidem, co pro ně je a není dobré. Ať si hotovost s bezhotovostními penězi soupeří ve volné konkurenci. Co bude lidem vyhovovat, to zvítězí. Dost možná, že vedle sebe budou obě formy platebních prostředků existovat dále. Počítač také nevytlačil psací pero.
Proč by bankovky a mince neměly být ohroženým druhem? Jaký je podle vás nejsilnější argument?
Čistě bezhotovostní ekonomika by umožnila pohodlné státní zásahy do peněžního systému. Stát by mohl prostřednictvím centrálních bank snadno znehodnocovat úspory. Záporné úrokové sazby, které dnes používá například Evropská centrální banka, nejsou ničím jiným než zvláštní daní na peníze uložené na účtech. I proto německé obchodní banky začaly shromažďovat hotovost v pětiseteurových bankovkách. Raději ji ukládají v trezorech, což se pojí s nemalými náklady, než aby každou noc o část peněz uložených na účtech přicházely. Zrušení hotovosti by tento útěk znemožnilo.
Mezinárodní měnový fond proto ve svých studiích rušení hotovosti opatrně podporuje. Stejně jako centrální banky v tom vidí příležitost pro snazší zavádění záporných úrokových sazeb a tím i snadnější provádění takzvané nekonvenční měnové politiky. Nekonvenční měnovou politiku začaly centrální banky používat ve chvíli, kdy během naší poslední hospodářské krize vyčerpaly možnosti svých tradičních nástrojů.
V historii světového hospodářství je legendární projev amerického prezidentského kandidáta Williama Jenningse Bryana. Ten v roce 1896 bojoval proti tehdejšímu měnovému systému – zlatému standardu – poeticky slovy „Nepřitlačíte na čelo pracujících trnovou korunu. Neukřižujete lidstvo na kříži ze zlata!“ Dnes bychom jeho projev mohli směle parafrázovat – stačí jen zlato nahradit bezhotovostní ekonomikou.
Kdo by na zrušení peněz vydělal a kdo prodělal? V jaké ekonomické situaci je to pro slušné občany obrovský risk?
Vydělali by velcí dlužníci, prohrávali bychom však my všichni. Největšími dlužníky jsou ovšem státy – a právě státy mohou prostřednictvím centrálních bank zavádět záporné úrokové sazby. Co to znamená pro normálního člověka? Pokud si v bance spoříte na důchod, pak vám z vašich sto tisíc korun při úrokové míře – 0,4 % každý rok zmizí 400 korun. Jedinou dobrou zprávou je, že byste snad ze „záporného příjmu“ nemusela platit daň z příjmu fyzických osob. Naopak dlužník, který by si půjčil milion, by věřiteli vrátil na konci roku o 4 000 korun méně. V tomto případě vůbec nezáleží na tom, zda se jedná o občany „slušné“ nebo „neslušné“, ale o podkopání základní důvěry v systém, v ochotu spořit. Ekonomika potřebuje úspory, protože bez úspor nemohou být investice. Bez investic pak není ani technologický pokrok, ani hospodářský růst.
Čeho by se měli občané ještě bát, kdyby stát chtěl zrušit reálné peníze?Jeden neekonomický důsledek je zřejmý: povinný přechod na absolutní bezhotovostní společnost znamená naprostou ztrátu svobody. Je zajímavé, že si to daleko lépe uvědomují děti: když dostanou kapesné v hotovosti, rodič nemusí mít úplný přehled o tom, zač utrácejí. Pokud mají kapesné pouze bezhotovostní, pak si rodič z výpisu snadno zjistí, co si kdy a kde koupily.
Naprosto nesouhlasím s argumentem, že kdo nedělá nic špatného, ten se nemusí bát. To je mimochodem stejný argument, který se používá pro obhajobu – pro mě zcela nepřípustných – odposlechů. Při dnešní všudypřítomnosti kamer, při snadném odposlouchávání našich telefonních hovorů, při snadném čtení našich e-mailů, při množství informací, které o sobě poskytujeme více či méně dobrovolně při pohybu na internetu, při schopnosti lokalizovat každého jedince, který má u sebe mobilní telefon, a při schopnosti sledovat cestu každé jedné koruny, kterou dostaneme či vydáme by byl svět jedním velkým, fešáckým kriminálem.
Nevíme, kdo by se k takovým datům dostal. Nevíme, zda by ten, kdo by k nim měl přístup, nezneužil svou hlubokou znalost o každém momentu našeho života proti nám. Společnost s vševidoucím a vševědoucím „Velkým bratrem“ je společnost náchylná k rakovině centrálního plánování. Bude nějaký centrální mozek vědět, že jste si tento týden koupili čtyři krabičky cigaret? Pak vám jednoduše může být platba páté krabičky zamítnuta.
Jak vy sama vnímáte bankovky a mince?
Pokud odhlédnu od ekonomické a politické role oběživa, pak mě mince a bankovky fascinují i jako symbol. Přežily po staletí. Vidíme v nich paměť národa, vidíme v nich hodnoty, které naši předci zastávali. Ztělesňují naši sounáležitost s jedním hospodářstvím. Mince a bankovky jsou symbolem suverénního národního státu. Vždy platilo, že moc panovníka dosahovala všude tam, kde obíhala platidla s jeho portrétem. Ostatně dodnes je na každé britské libře portrét královny. Zrušme hotovost a o tuto výsadu sjednocujícího národního symbolu přijdeme.
Hotovost také měla a má význam jako nádherné umělecké dílo. Naše bankovky vždy patřily k těm nejkrásnějším a nejdokonalejším na světě. Česká kovová padesátikoruna byla vyhlášena mincí roku 1993, tisícikoruna i díky vynikajícím ochranným prvkům bankovkou roku 2008.
Blíží se Vánoce a možná někdo bude dávat svým blízkým peníze. Nevěřím však, že by kdokoli pouze poslal darovanou částku z účtu na účet. Většina dárců věnuje hotovost v obálce. Ti ostatní pak alespoň vytisknou symbolický šek, který bude peněžní dar materializovat. Peníze samy o sobě jsou krásné, mají hluboký ekonomický, umělecký i morální význam. Obávám se, že při platbě kartou nám jejich krása uniká.
