Určité uklidnění do chaotických vod nabízených dluhopisů přinášejí nové předpisy připravené Českou národní bankou. Od května je povinnost mít pro každý nabízený dluhopis ISIN, tedy registraci u Centrálního depozitáře cenných papírů.
To pomůže zlepšit přehled o tom, co se v českém dluhopisovém rybníčku ve skutečnosti děje. Konečně bude vidět, kolik prapodivných dluhopisů od obskurních emitentů se v Česku vydává. Pokud se nezaregistrují, půjde rovnou o nelegální činnost a následky si každý ponese sám.
Doposud byl celkový rozsah a hodnota emitovaných korporátních dluhopisů neznámý. Hrubé odhady se pohybovaly kolem několika desítek miliard korun. Stejně tak nikdo nevěděl, kolik dluhopisů skončilo v problémech či dokonce nesplacených. Do médií se dostala jen špička ledovce, ale i zde šlo o několik ztracených miliard. Mnoho investorů tak zůstalo bez peněz a bez pomoci, jen s bezcennými papírky v ruce.
Centrální banka kontroluje pravidla
Martin Mašát (1977)
 |
Vyhnout se nové regulaci jde však i nadále. Stále si emitenti mohou vybrat mnoho dalších víceméně nekontrolovatelných cest, jak levně získat peníze od důvěřivců, jako jsou směnky, certifikáty či emise v zahraničí.
Role České národní banky v celém tomto procesu však zůstává stále pasivní a ani po novele nebude za splacení dluhopisů ručit nebo garantovat kvalitu dlužníka. Má mandát pouze na formální kontrolu všech náležitostí Prospektu a dohled nad splněním dalších podmínek nutných k emisi.
Ostatně není ani jejím úkolem rozhodovat za investory, komu a za jakých podmínek půjčí peníze. Nicméně, centrální banka i nadále varuje drobné investory před unáhlenými nákupy dluhopisů. Ty totiž často zajímá jen výnos a zapomínají na rizika. Přitom kvůli pár korunám navíc mohou přijít nejen o úroky, ale o celou investici.
S výnosem nad 5 % klesá inteligence a soudnost
Boom „neregulovaného“ dluhopisového trhu začal již před několika lety. Jeho spouštěčem byl především pokles výnosů státních, resp. kvalitních dluhopisů k nule a v zahraničí často i pod nulu. Mnoho neznalých investorů stále požadovalo výnos kolem 3 až 4 %, což ale ve světě, kde byla inflace 0 %, nebylo možné.
Desatero pro drobné investory do podnikových dluhopisů |
Druhým důvodem byla přísnější regulace bank, která více utáhla šrouby u úvěrů a banky tak byly méně ochotné půjčovat na rizikovější projekty. Proto se mnoho menších firem obrátilo na retailové klienty. Ono bylo mnohem jednodušší vydat si dluhopis a slíbit kupón 5 až 6 %, než si vzít úvěr za 15 %.
Situace, kdy malí investoři najednou viděli příležitost vydělat více, než nabízí kvalitní dlužníci, využilo i mnoho podvodných emitentů, kteří začali vydávat dluhy, a přitom s jejich splacením často ani nepočítali.
A právě nedostatečná regulace malých emisí, základní sazby kolem nuly a hlad investorů po jakémkoliv výnosu otevřel stavidla emisí firemních dluhopisů. Současná situace, kdy může mít mnoho firem problémy, může spustit lavinu defaultů, resp. nesplacení dluhopisů a připravit mnoho důvěřivých investorů o úspory.
Přímé investice do prašivých dluhopisů jsou špatné
Drobní investoři nedokážou ocenit riziko emitenta, a tudíž nemohou odhadnout, jestli je nabízený kupón adekvátní. Proti investicím do jednotlivých dluhopisů hovoří i bídná nelikvidita jednotlivých dluhopisů. Významnou negativní roli hraje i nedostatečná diverzifikace, protože v tomto případě sázíte na jednoho emitenta a v případě jeho problémů je pozdě cokoliv řešit.
Chcete spokojené stáří? Porovnejte si nabídky, jak se zajistit. |
Velmi důležitým argumentem jsou daně. V případě dluhopisu s kupónem například 8 % dostává investor na ruku sotva 6,8 %, což znamená ztrátu 1,2 %. Není nic jednoduššího než si pořídit dluhopisový fond, který tuto daň neplatí a jeho náklady jsou hluboko pod 1 %, a to nemluvím o diverzifikaci a denní likviditě. Například fond Partners Bond Opportunity nemá ani vstupní poplatky a jeho nákladovost je sotva 0,8 %.
Není tedy sebemenší důvod takto rizikové investice jako jsou jednotlivé dluhopisy vůbec kupovat. Bohužel, čas od času se dozvídám o lidech, kteří šanci koupit „supermegavýhodný“ dluhopis využili, ale zde je každá rada drahá, protože vystoupit z investice lze jen těžko či za velikých ztrát a klientovi nezbývá než se stát věřícím a modlit se za přežití toho konkrétního emitenta.
Chce to selský rozum a ne vidět jen pár korun navíc
Když už někdo opravdu potřebuje dávat peníze jednotlivým firmám, tak asi nejjednodušší je využít prověřené dlužníky, které mají investiční rating. V České republice je to vlastně jen ČEZ a pár bank. Pokud akceptují více rizika, tak se soustředit na emitenty s většími emisemi, kteří mají dlouhou řadu kvalitních finančních výkazů, kde si lze nastudovat jejich výši zadlužení, kvalitu managementu, vývoj ziskovosti.
Dobré je také zajištění konkrétní emise například nemovitostmi či jinými aktivy. Nemluvím zde o vzdušných slibech o garanci, o zajištění budoucími výnosy a pohledávkami za dalšími firmičkami. Rozhodně bych dal ruce pryč od firem, které v rejstříku nemají žádné výkazy nebo mají jen jeden výkaz za rok či o velikosti jednoho řádku.
Varovných signálů je mnoho
Pokud chce někdo i přesto dát peníze konkrétnímu dlužníku, je vhodné ho dobře znát. Náhodného člověku na nádraží také nedáte své úspory jen proto, že se umyje a představí. Varovat vás může například neexistence finančních výkazů, plané sliby garancí či akcentace schválení emise Českou národní bankou (ta je povinná a jen formální). Varovné je i vysoké zadlužení firmy vůči kapitálu, nesmyslné garance likvidity (většinou za naprosto otřesných podmínek), překvapivě lákavý výnos, nezkušený management, malá emise a podobně.
Kolik by korporátní emise měly vynášet?
Záleží případ od případu, ale malé korporátní/projektové/neveřejné emise by měly mít v české koruně rozhodně výnos nad 10 % a často ještě mnohem výše, aby se kompenzovalo podstoupené riziko.
Pro srovnání si vezměme například dluhopis velké ziskové firmy Sazka s ratingem BB, tedy těsně pod investičním pásmem. Tento dluhopis je sotva 3letý a emise má solidní objem 6 miliard korun, což zaručuje i přiměřenou likviditu. Podobně dlouhý státní dluhopis by nesl kolem 0,3 % a tento se pohybuje kolem 5 %. Jak by asi dopadl výnos dluhopisu malé „no name“ firmy? Navíc v době, kdy stát musí půlku ekonomiky dotovat, aby nezkrachovala. Deset procent je málo a dvacet možná také.
