Podle sondy není schopno dluhy pravidelně platit 65 procent z nás, třetina Čechů má přitom neuhrazené závazky v rozpětí od 10 to 40 tisíc korun a není výjimkou, že dlužíme hned na několika místech najednou.
Potřebujete půjčku? Půjčte si s rozumem ještě dnes |
Pro některé dlužníky je půjčování peněz jako droga, dluhovou spirálu roztáčejí jako kolo štěstí. Jiní se zadlužují lehkomyslně a další si půjčuji jen tehdy, když je to nevyhnutelné. Může za to odlišný přístup k dluhům a penězům. Co je pro určité skupiny lidí vůči dluhům typické?
1. Dluhový závislák „Já jsem ta oběť!“
Dluhovým závislákem je podle průzkumu každý desátý z nás. Příkladem je Helena. Nakupuje velmi často a před kamarádkami a kolegyněmi v práci dává ráda na odiv, co nového přibylo do jejího pestrého šatníku. Když okolí začne vyzvídat, kde na to bere, tváří se tajemně. Díky bezhlavému rozhazování má dluhů až nad hlavu, nemůže si ale pomoci. Za svoje dluhy se nestydí, dokonce za ně svaluje vinu na obchodníky a možnost on-line nakupování. „Já jsem přece ta oběť!“ tvrdí. O svých dluzích už nemá moc přehled, jen ví, že jí umožňují žít na vysněné úrovni. Je totiž dluhový závislák, tedy chronický dlužník.
Jde nejčastěji o ženy a lidi věku mezi 40 až 59 lety, kteří se obklopují hromadami spotřebního zboží, platí finančně nedostupné dovolené a investují do zbytečností, na které peněžně nedosáhnou. Nákupy jsou pro ně často určitou formou realizace, činí je krátkodobě šťastnými. Úspory odkládají do budoucnosti, nebo je považují za zbytečné.
2. Hypoteční dlužník „Někdy se půjčce nevyhnete.“
Do kategorie hypotečních dlužníků patří 14 procent Čechů. Příkladem je Jana. Dlužila v životě jen párkrát, dluhy nemá ráda, bere je za metlu lidstva. Když se rozvedla, musela si v obci najít nový byt. Dala přednost vlastnímu bydlení před podnájmem. Bez hypotéky to nešlo. Přibylo jí hodně vrásek, pro ni je však lepší bydlet ve vlastním, než platit cizím za podnájem.
Hypoteční dlužníci, jako je Jana, drží obvykle dluhy na minimu. Vědí, že půjčky jsou někdy potřeba. Nechápou, jak někteří lidé bezhlavě utrácejí. Stejně uvažují spíše lidé z menších měst a venkova, nad 50 let.
3. Lehkomyslný dlužník „Bylo to ve slevě, co hrotíš?“
Celkem 15 procent Čechů patří do skupiny lehkomyslných dlužníků. Příkladem je Milan. Nezaplacené účty neřeší, dokud se na něj někdo neobrátí třeba s obsílkou. Dluhy jsou pro něj normální součástí života. Pravidelně zapomíná platit účet za telefon i další účty. „To má přece čas!“ říká laxně. Rád nakupuje technologické vychytávky i zboží, které se mu líbí. „Bylo to ve slevě, co hrotíš?“ tvrdí. Je zkrátka lehkomyslný dlužník, který „žije dneškem“.
Kvůli dluhům se necítí zle, zároveň ale na nikoho nesvádí vinu. Podobní mu jsou spíše muži a zejména lidé mladšího věku, kteří často zapomínají na úhradu závazků, nebo jednoduše nepřemýšlejí, za co utrácejí.
4. Příležitostný dlužník „První úvěr… cítím se tak dospělý!“
Celkem 17 procent lidí je příležitostných dlužníků. Příkladem je mladý pár. Eva s Petrem si zařizují společný podnájem. Poprvé pocítili tíhu většího dluhu, když si na splátky společně koupili televizi. První úvěr berou jako zkoušku dospělosti a dluhy vůči bance nebo obchodům považují za normální součást dospělého života.
Příležitostných dlužníků, jako jsou oni, je většina mladých v rozmezí 25 – 39 let nebo rodiny s dětmi. K finančním závazkům ale přistupují spíše se zodpovědností. Dluhům předchází pečlivá rozvaha – kolik budou splácet, na jak dlouho, v čem se musí omezit. Za cenu vyššího komfortu se omezení nebojí. Jakmile to jejich finanční situace dovolí, budou se zadlužovat minimálně a nakupovat, jen pokud na dané zboží mají prostředky.
5. Dluhoví odpůrci „Půjčka? Nikdy, ani od rodiny!“
Pozitivní tak je, že ve společnosti převládají lidé, kteří se obecně dluhům spíše vyhýbají. Celkem 45 procent Čechů lze označit za dluhové odpůrce. Příkladem jsou Novákovi, často se spolu hádají, na jedné věci se však odjakživa shodnou. Spotřebitelské půjčky odmítají. Ani dluh rodině nepřipadá v úvahu, je to pro ně stejná psychologická zátěž, jako kdyby dlužili bance. Finanční situace je jejich osobní věc.
Lidé jako Novákovi si půjčují až v naléhavých případech, například v těžké životní situaci na nátlak ostatních. Jinak si nekupují nic, dokud si to nemohou dovolit. Dluhy jsou pro ně velkou emoční zátěží. Za formu dluhu považují dokonce i kolegou zaplacený oběd. Lidé, kteří se dluhům vyhýbají, jsou ve všech generacích. Nejčastěji tak smýšlejí spíše jedinci ve věku od 40 do 69 let.
