Eliška a Jiří se rozhodli žít společně, v jeho rodinném domku za Prahou. Eliška prodala svůj byt, investovala do oprav a celý dům kompletně zařídila. Jelikož předchozí manželství partnerů neskončila šťastně, ani jeden z nich už nechtěl uzavírat další sňatek.
Jiří měl dospělého syna, který s ním několik let odmítal jakkoli komunikovat. A tak sepsal závěť, ve které syna vydědil a veškerý svůj majetek odkázal přítelkyni. O dva roky později tragicky zahynul při autonehodě. Syn zažaloval neplatnost vydědění, u soudu uspěl a ve výsledku zdědil všechen otcův majetek. Eliška se z domu, do kterého investovala nemalé peníze a který považovala za svůj, musela vystěhovat.
Jak je to možné? Závěť byla sepsána na počítači, vytištěná a podepsaná za přítomnosti dvou svědků, tak jak to zákon požaduje. „Jeden ze svědků ale v mezidobí zemřel, syn pak zmanipuloval druhého svědka a společně v řízení prokázali, že jeho podpis nebyl pravý,“ vysvětluje advokát Pavel Strnad z Právní ochrany majetku. Soud tedy rozhodl, že je závěť neplatná pro nesplnění formálních náležitostí.
„Sepisování závěti vlastnoručně nebo před svědky vždy přináší určitou míru rizika, například se o ní nemusí vědět nebo ji svědci záměrně zamlčí. Vždy proto doporučujeme sepsat závěť u notáře ve formě notářského zápisu a nechat ji zapsat do elektronické Evidence právních jednání pro případ smrti vedené Notářskou komorou České republiky,“ podotýká advokát.
„Závěť sepsaná notářem je největší jistotou, protože ten nejen že zná právní rámec a všechny náležitosti poslední vůle, ale také žadatele o závěť nejprve vyslechne, jeho situaci s ním konzultuje a teprve následně závěť sepíše,“ potvrzuje prezident Notářské komory ČR Radim Neubauer. Závěť sepsaná notářem má formu veřejné listiny, tedy listiny nejvyšší právní síly. Tím riziko budoucího úspěšného rozporování platnosti závěti snižuje na nejnižší možnou míru.
Kdy můžeme potomka vydědit
Zákon výslovně stanoví ochranu takzvaných nepominutelných dědiců – těmi jsou právě děti a zákon jim přiznává právo na povinný díl.
„Jde o část pozůstalosti, kterou je nezbytné těmto dědicům dát, případně jim má být vyplacena odpovídající peněžní částka. Nezletilý nepominutelný dědic má obdržet alespoň tři čtvrtiny, zletilý pak minimálně čtvrtinu svého zákonného dědického podílu,“ vysvětluje advokát. Tento povinný díl navíc musí zůstat zcela nezatížen a nepřihlíží se ani k případným omezujícím nařízením zůstavitele.
Vydědit potomka nelze jen tak z rozmaru, musí být naplněny podmínky stanovené občanským zákoníkem, jsou to tyto důvody: neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi, neprojevování opravdového zájmu, odsouzení pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o zvrhlé povaze nebo vedení trvale nezřízeného života. Navíc lze nepominutelného dědice vydědit, protože je nezpůsobilý dědit, případně je natolik zadlužený nebo si počíná tak marnotratně, že hrozí, že by se pro jeho potomky nezachoval povinný díl.
„Vydědění dítěte je v praxi velmi ošemetnou záležitostí s nejistým výsledkem z důvodu až příliš obecného vymezení důvodů k vydědění. Bude nutno vyčkat rozhodovací praxe soudů, která teprve stanoví tolik potřebná vodítka při výkladu. Zpravidla tak doporučujeme v závěti přesně a konkrétně určit, co má které dítě obdržet, a dostát zákonnému požadavku ochrany nepominutelných dědiců,“ doporučuje Strnad.
Podle zkušenosti notářů rodiče nejčastěji chtějí vydědit své děti z toho důvodu, že o ně neprojevují opravdový zájem. Cítí se tedy poškozeni a za to jim chtějí odepřít majetek, který by jim jinak po jejich smrti náležel. „Nejsou ovšem výjimkou případy, kdy už si zůstavitel nevzpomene, že potomka sám vyhodil z domu se slovy, že už ho nikdy nechce vidět, a to jen proto, že se mu nelíbila synova nová manželka,“ podotýká Neubauer.
Statistiku o počtu vydědění notářská komora nevede, nejde ale až tak o ojedinělé požadavky. V praxi pak bývá zhruba polovina případů rozporována a vyděděný, který s důvody nesouhlasí, se svého dědického práva domáhá u soudu. „ Obvykle jsou to případy velmi složité na důkazní dokumentaci a jak vydědění, tak jeho popření, vede často k nevratnému poškození rodinných vztahů. K vydědění by tedy rozhodně mělo být přistupováno po důkladném uvážení,“ shrnuje notář.
