„Vše, co potřebuji, je dovolená,“ říkáte si, když konečně večer zaklapnete počítač, odejdete z kanceláře nebo se rozloučíte s posledním klientem. Co vlastně potřebujete? Vypadnout z toho všeho a vyčistit si hlavu? Naprosto s vámi souhlasím.
Příznaky stresu, únavy a přetížení samy od sebe nezmizí. Nechci strašit, ale spíše se prohloubí. Srovnávejte, jak to u vás bylo dříve:
- Změnili jste své stravovací návyky (jíte najednou moc nebo málo)
- V práci jste cyničtí
- Obtížně se soustředíte
- Jste častěji nemocní
- Nemáte dost energie
- Práce vás nebaví, připadá vám zbytečná, chybí vám motivace
- Máte špatnou náladu
- Cítíte frustraci a úzkost
- Častěji vás bolí hlava, žaludek nebo záda
- V práci nejste výkonní, nestíháte, děláte chyby
- Špatně spíte
- Více pijete alkohol, více kouříte nebo užíváte větší množství prášků
- Izolujete se od lidí, přátel, rodiny nebo spolupracovníků
Dovolená, pokud si skutečně dovolíte odpočívat, podporuje psychické a fyzické zdraví, snižuje chronický stres, dokáže posílit vaše vazby s blízkými lidmi a tím zvýšit vaši osobní pohodu, pocit smyslu, sounáležitosti a bezpečí. Tím, že vypadnete ze zaběhnutého režimu, na vás budou působit jiné podněty a může vás tak napadnout nebo potkat něco nového a skvělého. Něco, co třeba zásadně ovlivní váš další život.
Dovolená není luxusem, ale nutností
Někteří moji známí si berou dovolenou jen tehdy, když zažívají akutní stres. Vezmou si například jedno odpoledne nebo dokonce i celý den volno. Následujícího dne jsou však zpátky v práci. Jiní se nakopnou přes prodloužený víkend a v pondělí ráno se opět ponoří zpět do každodenního pracovního života.
Nedávno jsem se bavila s jedním svým kamarádem. Stěžoval si, jak je z práce zase vyčerpaný. Část našeho rozhovoru probíhala asi takto:
Říkám mu: „Odpočiň si. Vypni.“
Odpovídá: „Co? Vždyť jsem teď pět dní v Asii sjížděl divokou řeku a před měsícem jsem byl v Alpách na treku. To snad stačí.“
Já na to: „Fajn, tak proč myslíš, že jsi teď zase z práce vyřízený a vnitřně tak natlakovaný? Kámo, je mi to líto, ale pět nebo šest dní je přestávka, zážitek, změna scény, ale ne opravdová dovolená, kde by sis odpočinul.“
Podle nejrůznějších odborných studií totiž potřebujeme minimálně dva týdny v kuse, abychom si odpočinuli. A ještě lepší je měsíc. Narodili jsme se snad proto, abychom jenom pracovali, stresovali se, jedli, měli sex, nakupovali, a potom se zhroutili? Vezmeme si své mobilní telefony a notebooky s sebou do hrobu, abychom si mohli zkontrolovat titulky v online magazínu „Aktuality z onoho světa“ nebo poslat poslední posmrtný tweet?
Pár dní sem, pár dní tam. Náš nervový systém má stěží šanci se zregenerovat, natož skutečně odpočívat. Naší hlavě několik dní trvá, než se dokáže odpoutat od pracovních povinností a ještě navíc začne znovu „chroustat“ chvíli před koncem dovolené. Takže jestliže jste si vzali týden volna, tak zhruba čtyři až pět dní na dovolené ve skutečnosti nejste.
Vzdejte se produktivity i výkonnosti
Radka Loja
|
Pokud jste ten typ člověka, který si před spaním odpovídá na otázky typu „Co se mi dnes podařilo, čeho jsem dosáhnul?“, pravděpodobně trávíte svůj život z velké části dosahováním.
Dovolená a výkonnost ale nejdou ruku v ruce. Ve skutečnosti se navzájem přímo ruší. V práci je dobré být výkonný a mít výsledky. Doma, pokud třeba uklízíte půdu nebo garáž, tak je v pořádku toho dosáhnout.
Na dovolené je však potřeba jen naslouchat vlnám (buď moře, nebo svým vlastním energetickým) a umět přepnout hlavu a zpomalit se natolik, abyste byli například schopni sledovat a nechat se pohltit jen tím, jak vychází a zapadá slunce.
Není snadné vzít si skutečnou dovolenou a odpočívat. Ze začátku můžete očekávat i úzkosti, lehčí deprese nebo i pocity viny a paniku z toho všeho, co musíte udělat, než pojedete, co bude, až se vrátíte a co všechno by se mohlo stát, když budete pryč. Nechte to být, pusťte si písničku „Let it be“ Paula McCartneyho z Beatles. Hlavu vzhůru, usmějte se a pokračujte v tom, co děláte – plánujte dovolenou a pokud tam už jste, autenticky a podle svého gusta odpočívejte. Nepříjemné pocity přejdou.
Ptala jsem se známých, zda na dovolené pracují nebo ne. Odpovědi byly různé. Manažeři, podnikatelé a kreativci většinou i na dovolené trochu pracují, ostatní ne. Já osobně přiznávám, že si občas dělám poznámky pro své články a po očku sleduji e-maily, jestli některý z mých klientů nemá vážný psychický problém. Na běžné pracovní telefony a e-maily ale nereaguji.
Je celkem jedno, jestli dovolenou strávíte na Bali, Máchově jezeře nebo doma. „Kde“ je méně důležité než „jak“. „Jak“ zahrnuje sundání nohy z plynu a přeřazení na nižší rychlostní stupeň. Opravdu.
A toho se držte. Pokud totiž na dovolené pracujete a řešíte spoustu potíží, váš mozek nepřepne do relaxovaného módu. Jedete pořád na vysoký rychlostí stupeň a s plným plynem. Tím nedojde k vaší regeneraci a obnově ani na psychické, ani na fyzické rovině. A takhle se dlouho a daleko jet nedá.
