Donedávna populární obchody s použitým oblečením ve rwandské metropoli Kigali dnes zejí prázdnotou. Se zákazem nesouhlasí místní obchodníci a ohrožuje prý až 40 tisíc pracovních míst ve Spojených státech. Podporovatelé zákazu zase argumentují tím, že země potřebuje vybudovat vlastní textilní průmysl a že je v sázce důstojnost obyvatel.
Britský deník Guardian píše, že do Afriky denně putují dodávky recyklovaných oděvů, zejména ze Spojených států, Velké Británie a Kanady. Tento rozsáhlý neoficiální průmysl zaměstnává tisíce místních maloobchodníků, kteří na distribuci oblečení „z druhé ruky“ vydělávají.
Podle projektu Observatory of Economic Complexity, který shromažďuje data o mezinárodním obchodu, míří do subsaharské Afriky největší podíl rozvojové pomoci ve formě oblečení. Z údajů Organizace spojených národů vyplývá, že v roce 2016 dovezly země Východoafrického společenství, do něhož patří i Rwanda, použité oblečení za 151 milionů dolarů (přes tři miliardy korun).
Jde o národní hrdost
Od dob nechvalně proslulé rwandské genocidy v roce 1994 dosáhla země značného ekonomického pokroku. Podle její vlády ale všudypřítomnost recyklovaného oblečení potlačuje vznikající textilní průmysl a podkopává národní hrdost.
„Cílem je mít mnohem víc společností vyrábějících oděvy přímo tady, ve Rwandě,“ cituje Guardian slova úředníka z místního ministerstva obchodu a průmyslu, Telesphore Mugwizy. „Je to také otázka hygieny. Pokud Rwanda bude produkovat svoje vlastní oblečení, naši lidé nebudou muset nosit věci, které předtím patřily někomu jinému. Rwanďané si na to musejí zvyknout.“
Středoafrická země se s vervou pustila do plnění svého cíle eliminovat secondhandové oblečení. Podle údajů organizace TradeMark East Africa Rwanda ve snaze udusit import a přinutit obchodníky, aby prodávali lokální produkty, zvýšila dovozní clo na tento typ zboží až dvacetinásobně . „Lidé přejdou ze zánovního na nové oblečení. Změní se jenom výrobek, ne byznys,“ říká Mugwiza.
Z omezení těží Čína
Deník New York Times uvádí, že se příjmy prodejců oděvů ve rwandském hlavním městě Kigali po zavedení těchto opatření zcela zhroutily. Prodejci tvrdí, že je vládní rozhodnutí předčasné, protože země zatím není schopna sama produkovat cenově dostupné oblečení. Jelikož se zákaz týká pouze recyklovaných šatů, nezastavil se přísun nového, dražšího zboží z Číny.
Čína také využila toho, že se Rwanda pokouší přilákat zahraniční investory. Země zahájila řadu reforem a nabízí přátelské podnikatelské prostředí i významné daňové pobídky. Úředníci se pyšní tím, že lze ve Rwandě rozjet podnikání za pouhých 24 hodin. Tento přístup přilákal čínského výrobce oděvů C&H, který otevřel velkou továrnu na okraji města Kigali.
Budete platit clo, pohrozily Spojené státy
Nesouhlas s omezením dovozu vyjádřily i Spojené státy. V červnu 2017 pohrozila vládní kancelář obchodního zástupce, jež doporučuje obchodní politiku vládě a prezidentovi USA, že vyřadí Rwandu, Tanzanii a Ugandu z programu African Growth and Opportunity Act (AGOA), který podporuje ekonomický a politický rozvoj zemí subsaharské Afriky.
V rámci programu získávají země, jež dostatečně dodržují lidská práva a práva zaměstnanců, bezcelní přístup na americký trh, což se týká tisíců různých exportních výrobků. Jednou z podmínek pro členství v AGOA je odstranění bariér v obchodě se Spojenými státy. Bílý dům může odebrat členské zemi statut způsobilosti v případě, že vzájemný vztah není pro USA dále výhodný.
Prezident Rwandy, Paul Kagame, zaujal k hrozbě asertivní postoj. V červnu uvedl pro server africanews.com, že šlo podle něj o jednoduché rozhodnutí. „Možná budeme trpět nějakými následky. Ale vždy se najde nějaké řešení,“ řekl.
Francie vyzbrojila pachatele genocidy ve Rwandě, tvrdí zpráva z USA |
Podporovatelé zákazu dovozu recyklovaných oděvů obviňují Spojené státy, že využívají vzájemný obchod jako „klacek“.
„Z politického hlediska měly východoafrické země a USA dlouhý a plodný obchodní vztah. V porovnání s tím je import secondhandového oblečení zcela bezvýznamným problémem,“ uvedl pro Guardian Daniel Owoko, náčelník štábu generálního tajemníka odborné organizace OSN pro obchod a rozvoj.
Naproti tomu americká organizace SMART (Secondary Materials and Recycled Textiles Association), která zastupuje desítky vývozců použitých šatů, říká, že zákaz způsobil značné potíže americkému textilnímu průmyslu.
V dopisu, který zaslala americké vládě, tvrdí, že je ohroženo až 40 tisíc pracovních míst ve Spojených státech. Podle ředitelky SMARTu Jackie Kingové by se tento postup některých afrických zemí mohl stát nebezpečným precedentem pro celý region.
Pod tlakem ze strany USA Keňa přestala zákaz podporovat, napsal server The EastAfrican. V roce 2015 tato největší východoafrická ekonomika dovezla oblečení v hodnotě 380 milionů dolarů (osm miliard korun). Většina těchto peněz podle dat OSN putovala právě do Spojených států. Země je značně závislá na členství v programu AGOA. Rozhodnutí, jestli ostatní zainteresované africké země budou vyjmuty z programu AGOA, padne podle Guardianu v následujících týdnech.
Made in Rwanda
Podle některých rwandských podnikatelů v módním průmyslu, jako je například 27letá návrhářka Sonia Mugabová, byl zákaz dovozu použitého oblečení zaveden zejména kvůli důstojnosti obyvatel malé země. Mugabová tento postup schvaluje a říká, že by Rwanďané měli být hrdí na to, že nenosí věci pocházející ze zahraniční rozvojové pomoci.
Rwandská vláda spustila kampaň „made in Rwanda“, kterou chce podpořit lokální obchodníky, umělce a řemeslníky. Plánuje také přimět společnosti ke zlepšení kvality produkce a zvýšení standardů. Součástí kampaně, kterou odstartovala výstava v hlavním městě Kigali, jsou i televizní či rozhlasové reklamy, které vybízejí obyvatele k nákupu místních výrobků.
Otázkou je, jestli dokáže Rwanda a okolní země vybudovat vlastní textilní průmysl, který by uspokojil poptávku obyvatel po oblečení. Podle některých podnikatelů v tomto odvětví k tomu stále chybí důležité složky. Podle deníku New York Times jsou energetické a dopravní náklady ve Rwandě jedny z nejvyšších v Africe. Země trpí nedostatkem kvalifikovaných krejčí a pracovníků v lehké výrobě, a dovoz potřebných kvalitních materiálů je příliš drahý. Z těchto důvodů prostý zákaz dovozu použitých oděvů problém nevyřeší.
Dalším problémem je velikost a zejména kupní síla rwandského spotřebního trhu. Pro mnoho obyvatel je oblečení „z druhé ruky“ to jediné, co si mohou dovolit. Pro mladé Rwanďany představují recyklované šaty způsob, jak se odlišit od ostatních. Server Independent cituje vyjádření některých z nich, že nové oblečení od místních výrobců jim připomíná spíš uniformy. Jediná možnost, jak zajistit, aby ostatní neměli na sobě to samé, je obléknout se do dovezených použitých kousků.
