Sálih je už dávno pryč, jeho nástupkyně Marjam Akílová odešla v lednu, dva týdny poté, co navrhla, aby země restrukturalizovala platy ve veřejném sektoru, které jsou největší přítěží státních financí. Její nástupce Barák Šítán minulý měsíc varoval, že Kuvajt nemá dost hotovosti, aby byl schopen vyplácet platy i po říjnu.
Země v Perském zálivu si desítky let kupovaly věrnost lidu bezbřehou státní štědrostí. Příjmy z ropy však prudce klesají a bohaté státy směřují k okamžiku ekonomického zúčtování, protože se jim nedaří upravit svoji rozhazovačnost v souladu s propadem příjmů. To vše obnovilo debatu o budoucnosti těchto zemí.
Organizaci zemí vyvážejících ropu (OPEC) se sice podařilo dostat ceny ropy z letošního historického propadu, ale cena čtyřicet dolarů za barel je stále nízká. Navíc hrozí, že pandemie způsobená novým koronavirem a přesun k obnovitelným zdrojům energie bude držet ceny nízko i nadále.
Saúdská Arábie omezuje výhody a zavádí daně. Bahrajn a Omán, které mají méně rezerv, si půjčují a hledají podporu u bohatších sousedů. Spojené arabské emiráty se diverzifikují a Dubaj se stává logistickým a finančním centrem.
V Kuvajtu ale patová situace mezi zvoleným parlamentem a vládou, jejíž premiér je jmenován emírem, způsobila politický chaos. Zákonodárci zmařili plány na přerozdělení státních dávek a zablokovali návrh na vydání dluhu. Vláda téměř vyčerpala svá likvidní aktiva, takže země asi nebude schopna pokrýt rozpočtový deficit, který by letos měl dosáhnout téměř 46 miliard dolarů (jeden bilion korun).
Příspěvky do každé domácnosti
Kuvajt se přitom v 70. letech řadil mezi nejdynamičtější státy Perského zálivu, s otevřeným parlamentem, podnikatelským dědictvím a vzdělanými lidmi. Krach neformálního akciového trhu v roce 1982 však otřásl kuvajtskou ekonomikou a přišel ve stejnou dobu jako nestabilita způsobená téměř deset let trvající válkou mezi Íránem a Irákem. Po válce v Perském zálivu v roce 1991 Kuvajt začal masivně utrácet kvůli obnově země.
Země stále spoléhá na ropu, která se na jeho příjmech podílí devadesáti procenty. Stát zaměstnává osmdesát procent pracujících, kteří vydělávají více než pracující v soukromém sektoru. Příspěvky na bydlení, pohonné hmoty a potraviny mohou pro průměrnou rodinu činit v průměru až dva tisíce dolarů (44,4 tisíc korun) měsíčně. Platy a podpory tvoří tři čtvrtiny výdajů státu, který od poklesu cen ropy v roce 2014 směřuje k sedmému rozpočtovému deficitu za sebou.
Kuvajt má sice spoustu peněz, ty jsou ale ukryty ve fondu pro budoucí generace. Ten je čtvrtým největším státním fondem na světě, podle odhadu má 550 miliard dolarů (12,2 bilionu korun). Možnost, že by země sáhla do Fondu pro budoucí generace, který má zajistit prosperitu po vyčerpání ropy, se ale jeví jako kontroverzní záležitost. Někteří Kuvajťané tvrdí, že čas už nadešel. Kritici však varují, že bez diverzifikace ekonomiky a tvorby pracovních míst by úspory došly za patnáct až dvacet let.
Nejdřív zatočit s korupcí, potom si půjčit
Státní investiční fond už přišel se záchranou, když v minulých týdnech koupil od ministerstva financí majetek za více než sedm miliard dolarů. Parlament schválil plán, podle něhož se po dobu rozpočtového deficitu zastaví převod deseti procent příjmů z ropy do fondu. To představuje dalších dvanáct miliard dolarů (téměř 268 miliard korun). Stále to však není dost na pokrytí rozpočtového schodku. Na to si vláda bude muset půjčit. Po emisi eurobondů v roce 2017 však skončila platnost zákona o veřejném dluhu.
Svět bude potřebovat méně ropy. Těžaři revidují ambiciózní plány |
Varování ministra Šítána ohledně nedostatku hotovosti státu přišlo poté, co se neúspěšně pokusil přesvědčit zákonodárce, aby podpořili plány na půjčku v objemu 65 miliard dolarů (1,45 bilionů korun). Jeho požadavek ale přišel ve stejné době jako řada korupčních skandálů, z nichž některé zahrnují vyšší členy vládnoucí rodiny. Zákonodárci proto před zvyšováním dluhu požadovali, aby vláda zatočila s korupcí.
Šítán je čtvrtým ministrem financí za poslední čtyři roky. Od roku 2006 se v Kuvajtu uskutečnily volby sedmkrát a vystřídalo se šestnáct vlád.
Bezvýchodná situace podkopává důvěru investorů. Šéf společnosti pro politickou a finanční komunikaci Bensirri Faváz Sirrí dodává, že hlavním problémem je víra, že Kuvajt bude bohatý věčně. „Nikdo nemá politický kapitál, aby lidem v Kuvajtu řekl, že pokud nepodpoříme změnu, tak večírek brzy skončí.“
