Dokončený blok – a vůbec první komerční reaktor na Středním východě – nyní projde testováním, první elektřinu by měl do sítě dodat ještě letos. A pokud půjde vše podle plánu, budou do roku 2020 hotové i zbývající tři bloky. Elektrárna s celkovým výkonem 5,6 gigawattu poté pokryje čtvrtinu spotřeby Emirátů.
Šejkové plánují, že jádro jim pomůže omezit závislost na fosilních palivech, zejména zemního plynu, z něhož nyní vyrábějí prakticky veškerou elektřinu. Solární energie na to nestačí, v roce 2020 zvládne uspokojit podle údajů tamní vlády sotva desetinu spotřeby.
Rychlí Korejci
Elektrárnu staví korejská polostátní společnost Kepco, která je mezi zájemci o výstavbu nových reaktorů také v Česku. Jde o tlakovodní reaktory APR-1400 s předpokládanou životností 60 let. A jde zároveň o první jaderný blok, který Korejci postavili za hranicemi. Reaktor stejného typu nicméně Kepco provozuje od roku 2016 v elektrárně Shin Kori na jihovýchodě Korejského poloostrova.
Nad budoucností jaderné energetiky v samotné Koreji však visí otazníky, lidé si po tragédii ve Fukušimě nové bloky ani prodlužování životností těch fungujících nepřejí. A politici na to slyší.
Barakah je nicméně jednou z mála jaderných elektráren ve výstavbě, kde se zatím v zásadě daří držet harmonogram i původní rozpočet. Řada projektů po celém světě se totiž v současnosti potýká se značným zpožděním či násobným překročením plánované výše investice. V Emirátech stihli první blok dokončit za méně než deset let od prvního veřejného prohlášení ohledně jaderného programu. Samotná výstavba bloku trvala 69 měsíců.
Jaderné ambice
Emiráty mají zatím v jaderné energetice v regionu největší ambice. Nejsou však jedinou zemí, která o výstavbu nových jaderných zdrojů usiluje. Své plány už ohlásila nejen Saúdská Arábie, ale i Egypt, Turecko i Jordánsko. Rozšíření svých kapacit plánuje také Írán.
Podle amerického Úřadu pro energetické informace (EIA) stoupne během následujících deseti let instalovaný výkon jádra na Středním východě na 14 gigawattů. To je, pro srovnání, téměř 14 temelínských bloků. V současnosti funguje pouze jeden blok v íránském Búšehru s výkonem jednoho gigawattu.
Diplomaté a experti se však podle listu Süddeutsche Zeitung obávají, zda za boomem jaderné energetiky v arabském světě není také snaha využít technologii pro vojenské účely. A otázky vyvolává také existence samotné elektrárny v politicky nestabilním regionu. Šíitští povstalci v Jemenu už v minulosti tvrdili, že se pokusili na staveniště v Barakah vyslat raketovou střelu. Nic nevadí, že vláda Emirátů to rozhodně popřela.
Vedle Korejců jsou v oblasti aktivní také Rusové. Od spuštění elektrárny v roce 2011 dodávají palivo do Búšehru. A Rosatom zároveň pracuje na výstavbě zbývajících íránských reaktorů, které mají být podle plánu spuštěny v polovině příštího desetiletí. Ruská státní firma získala rovněž kontrakt na výstavbu čtyř bloků v egyptské elektrárně El Dabá, v Turecku i v Jordánsku.
Saúdové, největší exportér ropy na světě, nyní dodavatele pro svou první jadernou elektrárnu vybírají mezi pěticí kandidátů. Korejce, kteří by dál stavěli jádro alespoň v zahraničí, doplňují Američané, Rusové, Francouzi a Číňané.
