Jak se co dělá
Sledovat další díly na iDNES.tvHistorie vinylových desek sahá až do 80. let 19. století k Thomasu Edisonovi. Původně se vyráběly z tvrdé gumy, později ze šelaku, materiálu získaného z výměšků jihovýchodního asijského brouka na bázi asfaltu nebo dehtu. V Československu se šelak používal ještě v 50. letech.
Současný lisovaný materiál je v loděnické společnosti GZ Digital Media vyráběn z polyvinylchloridu (PVC). Vinylová hmota vyráběná v Československu byla gramofonovými odborníky považována za velmi kvalitní materiál a vyvážela se ve velkém množství do zahraničí.
Samotné lisování, kdy se do hydraulického lisu vloží vinylová hmota a pod vysokým tlakem a teplotou se vytvoří vinylová deska, je na první pohled jednoduché. Mnohem složitější je však záznam zvuku. Tato důležitá fáze výroby se děje v nahrávacím studiu.
Prvním krokem je zde převedení digitálního zvuku na elektrický signál, který je veden přes soustavu zesilovačů. V této podobě je záznam možné převést do mechanického analogového záznamu. Signál je veden na hrot diamantového nože. Tím se řežou drážky na ocelovou podložku pokrytou speciální bezkrystalickou vrstvou. Pokud se vyrábí monozáznam, drážka jde jen zleva doprava, stereozáznam je naopak prostorový. Drážka tedy směřuje zleva doprava i nahoru a dolů.
Oproti digitálním médiím, tedy například CD nosičům, které se v továrně GZ Digital Media rovněž vyrábějí, má vinylová deska „mírnější zvuk“, který může být mnohým posluchačům příjemnější. Při převádění do analogového záznamu je totiž nutné odstranit extrémní výkyvy, které jsou v elektromagnetickém signálu.
Ocelovou podložku, která je výslednou prací nahrávacího studia, je technicky možné přehrát jako běžnou vinylovou desku. Pokud by se z ní ale lisováním vyrobila kopie, byla by obrácená, tedy zrcadlová, a nebylo by možné ji přečíst. Proto podložka nejdříve zamíří do galvanické lázně, kde se získá surová matrice. (viz infobox).
GalvanoplastikaPo nastříkání roztoku dusičnanu stříbrného se na lakovém povrchu s drážkami vyloučí nepatrná elektricky vodivá vrstvička stříbra. Postříbřená laková fólie se zavěsí jako katoda do niklovací lázně, kterou tvoří roztok niklových solí a dalších přísad. U technologie DMM (diamantový nůž řeže drážku do měděné vrstvy) choulostivý proces stříbření odpadá a měděný nosič putuje do lázně přímo. Elektrický proud, procházející od niklové anody ke katodě, způsobí, že se na katodě postupně vyloučí potřebná vrstva kovového niklu. Oddělením narostlé niklové vrstvy získáme zrcadlový obraz – negativ záznamu – surovou matrici. |
Matrice následně míří do lisovny. Do hydraulického lisu se mezi dvě předehřáté formy s matricemi vloží etiketa jedné strany desky, lisovací hmota a etiketa druhé strany desky. Tlak větší než 100 tun a teplota 160 °C dokonale okopíruje povrch matrice s drážkami. Lisování jedné gramodesky trvá přibližně 25 sekund.
Po ochlazení formy a otevření lisu se deska vyjme, ořízne, zkontroluje, zabalí a zamíří k zákazníkovi. GZ Digital Media má také vlastní stroje na výrobu obalů a potisků.
Lisovací stroje měly začátkem devadesátých let namále. V tuto dobu totiž vinylové desky vystřídala éra digitálních nosičů a mnoho firem se lisovacích strojů hromadně zbavovalo. V GZ Digital Media, tehdy ještě Gramofonových závodech, však neúmyslným zpožděním likvidace stroje zůstaly. A ve chvíli, kdy se vinylové desky díky dýdžejům začaly těšit nové přízni a ostatní firmy už vinyl neuměly vyrábět, dostala firma GZ Digital Media příležitost stát se největším výrobcem vinylových desek na světě.
Této šance společnost využila a s 25 tisíci vinylových desek denně se stala světovou jedničkou. Vinyly sice netvoří největší část výroby GZ, jsou však nejziskovějším výrobkem. Výrobní cena 1,5 eura je asi čtyřikrát vyšší než u cédéčka.
