"Po vysoké škole, v devadesátém roce, jsem nastoupil v tehdejší Těšínské tiskárně, která se ale o pár let později začala privatizovat kupónovou metodou. A to nebylo nic jiného, než jedno velké zhasnutí světel. Zástupci, které si tam fondy vyslaly, nehledali vizi, kam jít dál, ale jak na tom osobně co nejvíce získat. A u toho jsem nechtěl být," vzpomíná na důvod, proč začal podnikat Jaroslav Drahoš.
Tiskárnu založil ještě se dvěma společníky. Začínali prakticky od nuly a zpočátku ve firmě dělali vše, co bylo potřeba - myli okna, stěhovali stroje, řezali papír nebo balili palety.
Tím nejdůležitějším ve firmě, která dnes zaměstnává přes 350 lidí, jsou pro Jaroslava Drahoše zaměstnanci. Z původně devatenácti, které tiskárna zaměstnávala v prvním roce své existence, zůstali kromě těch co odešli do důchodu všichni.
"Vždy mi šlo hlavně o to, aby zaměstnanci dostali každého třináctého výplatu. A musím to zaklepat na dřevo, vždy se to povedlo, nikdy jsme se neopozdili ani o den," libuje si majitel tiskárny.
"Tiskárnu jinde v Česku nechci, nejlíp pracují lidi od nás"
Očekávaný příchod další hospodářské krize Jaroslava Drahoše nijak neleká. I když přiznává, že je nutné být stále o krok před konkurencí. "Stále je tady převis nabídky nad poptávkou. Bojovat se s tím dá jediným způsobem, musíte nabídnout zákazníkům lepší služby, vyšší rychlost dodávek, lepší servis. Jinak to prostě nejde. Jak někdo zaváhá, okamžitě na jeho místo naskočí někdo jiný," přibližuje svůj recept na úspěch vystudovaný ekonom.
O případné expanzi firmy do zahraničí Jaroslav Drahoš neuvažuje. "Moravskoslezský kraj je svým způsobem výjimečný. Hlavně přístupem lidí k práci. Poznali jsme to v okamžiku, kdy jsme koupili tiskárnu ve Vimperku. Po čase jsme ji raději přesunuli do Českého Těšína, přístup lidí k práci je tady mnohem lepší. Proto ani neuvažujeme o tom, že bychom koupili nějakou tiskárnu v západní Evropě, byť tam vyvážíme okolo pětasedmdesáti procent naší produkce," dodal podnikatel.
