Kousek za Prahou, v obci Středokluky, sídlí značka olivového oleje Lozano Červenka. Firmu odtud vede rodinná trojice - Eva Lozano Červenková, její manžel Carlos Lozano a její sestra Lída Barbier. Na dálku s nimi ještě kooperuje bratr pana Lozana, zemědělský inženýr, který se stará o olivové háje firmy ve Španělsku.
Navzdory pandemii i současným ekonomickým problémům se podnikatelské trojici vede dobře. Covid nakopnul jejich e-shop, inflací si hlavu nelámou, protože silná koruna přeje dovozcům, a před nimi leží slibný začátek sklizně, která standardně trvá od konce října až do ledna.
Když vypráví o tom, jak to celé začalo, smějí se. Je ale patrné, že si při budování firmy prošli i horkými chvílemi. Ostatně jedna „horká událost“ je i důvodem, proč Lozano opustil vystudované odvětví stavebnictví a pustil se do pěstování olivovníků.
Španělská láska
Psal se rok 2001 a dvacetiletá Eva Červenková odjela do Španělska jako au-pair, jejím cílem bylo naučit se Španělštinu. Jeden večer zamířila s kamarádkou do baru, kde potkala studenta stavebnictví Carlose Lozana. Okamžitě mezi nimi přeskočila jiskra.
Olivové háje Carlose Lozana a jeho rodiny |
Když se pobyt mladé Evy Červenkové ve Španělsku chýlil ke konci, chtěla i kvůli nové lásce zůstat. Jenže Česká republika ještě v té době nepatřila do Evropské unie, takže bylo všechno o něco komplikovanější. Nakonec se musela vrátit do tuzemska, čímž však vztah se studentem stavebnictví neskončil.
„Carlos vystudoval a jezdil za mnou do Čech, takže to prostě vydrželo. Potom, co dokončil školu, dostal místo v Barceloně, my jsme se v Čechách vzali a já šla za ním do Španělska. V té době jsme už čekali rodinu,“ vypráví Lozano Červenková.
Hned po studiích získal Lozano místo na projektu rychlovlaku mezi Madridem a Barcelonou. V té době však už na dveře klepala velká finanční krize. „Můj projekt skončil v roce 2011 a všechny stavební firmy najednou neměly ve Španělsku práci,“ vypráví Lozano lámanou češtinou.
Firma po otci, k tomu miminko. Neúnavná majitelka křísí výrobu tyčinek |
„Až do roku 2014 se nedělaly skoro žádné stavby kvůli krizi. V Evropě nebyla práce, španělské firmy proto šly ven, do jižní a severní Ameriky,“ dodává. I on mohl zamířit za oceán. „Řekli jsme si, potřebujeme jít pryč. Ale kam? Co bychom s malými dětmi dělali v Panamě nebo v Argentině? To není jako v Evropě.“
„Když se odjíždí za těmito projekty, jde většinou o stavby daleko od jakéhokoli města,“ vysvětluje Lozano Červenková. „Stavaři bydlí v nějaké kolonii a staví třeba silnici. Navíc tam není tak bezpečno jako v Evropě. Nedokázali jsme si to s dětmi představit,“ doplňuje. V té době se nicméně páru pomalu ale jistě otevírala zadní vrátka.
Vzpomínka na dětství mezi olivovníky
Už na začátku finanční krize Lozano přemýšlel, do čeho investovat naspořené peníze. „Do bytů ne, protože to bylo v tu dobu nejhorší. Napadlo mě koupit olivovníky v Jaénu, což je oblast, ze které pocházím. První jsem koupil v roce 2009,“ uvádí Lozano.
Provincie Jaén na jihu Španělska je svou tradiční zemědělskou komoditou proslulá. Z této oblasti o rozloze zhruba 13 tisíc kilometrů čtverečních pochází pětina veškeré světové produkce olivového oleje. Okolo tekutého zlata se tu točí každodenní život všech obyvatel. „Když je velká sklizeň, bary jsou plné, lidé si užívají, kupují nová auta a podobně. Kdežto když je sklizeň malá, všichni sedí doma a jedí čočku,“ vzpomíná Lozano.
„Celá Carlosova rodina je z Jaénu, od malička vyrůstal mezi olivovníky, takže mu ta investice dávala smysl. Časem se do toho pustili i jeho bratři,“ uvádí Červenková. Ze začátku dodávali všechen svůj olej nadnárodním potravinářským firmám stejně tak jako naprostá většina drobných španělských zemědělců. Zároveň ale Lozano uviděl zajímavou příležitost na českém trhu.
Už když poprvé přijel do Čech, nemohl v místních obchodech najít olivový olej, který by mu vyhovoval. Všechny chutnaly více méně stejně. Napadlo ho, že by ho sem mohl z olivové oblasti Jaén dovážet.
Vzhůru na Náplavku
Jenže jak se probourat na český trh? S odpovědí na tuto otázku přišla sestra Evy Červenkové Lída Barbier. „Bavili jsme se o tom delší dobu, ale byly to spíš takové myšlenky. Pak nastala chvíle, kdy Carlos s Evou žili ve Španělsku a já byla tady na mateřské, měla jsem rok staré dítě a dostala jsem nápad vzít olivový olej na farmářské trhy na Náplavku. Organizátorům jsem vysvětlila, že se nesnažím vytvořit konkurenci českým farmářům, ale že chci obohatit trh něčím novým, co je také farmářské. Tak jsme se dostali na Náplavku,“ vypráví Lída.
„Ukázalo se, že na farmářských trzích to funguje, šli jsme na Jiřák a do Dejvic. V jednu chvíli jsme dělali třeba pět až šest trhů každou sobotu. Mezitím se Eva s Carlosem vrátili zpátky, protože já už bych to tady sama nezvládla,“ vypráví Barbier, která má ve firmě od začátku na starosti prodej.
Legendární „prestiže“ budou poprvé i vlněné. Ovečkárna spojila síly s Moledou |
Sestry Červenkové se shodují, že se všechno kolem firmy točilo tak nějak přirozeně. „Například kontrakt s Billou se podařil vlastně náhodou. Kamarád ze Středokluk přinesl z jižních Čech letáček, na kterém bylo napsáno, že Billa shání regionální dodavatele. Mysleli jsme si, že se nás to vůbec nemůže týkat, ale Carlos nás donutil, ať tam napíšeme. K našemu překvapení přijeli představitelé Billy a řekli, že to berou,“ směje se Lozano Červenková.
„Firma procházela vývojem. Ze začátku se to postavilo na farmářských trzích, pak se to začalo přelévat do prodejen a před pár lety jsme se rozhodli, že začneme prodávat i přes e-shop,“ popisuje Lída Barbier.
Do obchodů i na burzu
Na začátku jim e-shop příliš nevydělával, přicházela jim přes něj třeba jen jedna objednávka za měsíc. Objem online objednávek se zvyšoval po krůčkách, nejvíc tomu ale pomohla pandemie. Nyní mají přes e-shop deset až patnáct objednávek denně. Dohromady prodávají na českém trhu 100 tisíc litrů olivového oleje ročně. Část produkce, kterou v Česku neudají, míří ještě stále do nadnárodních firem skrz komoditní burzy olivových olejů. Jde zhruba o 200 tisíc litrů, tedy dvě třetiny produkce značky Lozano Červenka.
Tekuté zlato z rodinných olivovníků není jediným produktem, který firma v Česku nabízí. Prodává i mandle, sušené ovoce, ocet nebo třeba tuňáky či sardinky naložené ve vlastním olivovém oleji. A také oleje určené na tělo. Roční tržby dosahují téměř 30 milionů korun.
Podle rodinné trojice firma vyrůstala pomalu, díky tomu však stojí na pevných základech. V úzkém rodinném kruhu se jim navíc pracuje dobře. „Se sestrou jsme z podnikatelského prostředí, rodiče mají penzion, takže jsme zvyklí jako rodina nějakým způsobem pracovně fungovat,“ uvádí Barbier.
„Ne že bychom se nepohádali, to se pohádáme. Ale každý z nás je součástí celku, kdyby Lída nezačala s farmářskými trhy, tak bychom tady třeba nebyli,“ dodává Eva. I Carlos si svou českou cestou pochvaluje. „Česká republika letí vzhůru, všechno je tu mnohem víc digitální než ve Španělsku. Navíc je tu bezpečno pro děti, takže je to super jak pro podnikání, tak pro rodinu,“ dodává Lozano.
