Těm českým dávají podepsat dokument, že vědí o povinnosti platit svým zaměstnancům minimální německou mzdu a že ji vyplácejí. Německé soudy totiž mohou úhradu rozdílu ve mzdě nařídit jak českému zaměstnavateli, tak německému zákazníkovi.
„Když jsem viděl, že první Čech uspěl a dostal peníze, řekl jsem si, že bych byl hloupý, kdybych se oně také nepřihlásil,“ říká Tomáš Janeček, řidič kamionu z Plzeňska. Spočítal si, že by po zaměstnavateli mohl za poslední rok chtít zhruba sto tisíc korun.
V Německu platí od roku 2015 zákon o minimální mzdě, která musí být od loňského ledna alespoň 8,84 eura na hodinu, v přepočtu okolo 230 korun. Jiří Gabrhel se obrátil na organizaci Faire Mobilität, která mu pomohla peníze vysoudit. „Ozvalo se mi od té doby na tisíc lidí. Všem dávám adresu a kontakt na odbory do Německa. Je dobře, že se zaměstnanci přestali bát,“ říká Jiří Gabrhel.
Sdružení dopravců Česmad Bohemia z plánů českých zaměstnanců soudit se o peníze tak nadšené není. Tvrdí, že Češi sice mají menší mzdy, ale část příjmu jim dorovnávají diety, tedy 45 eur denně, které jim zaměstnavatelé vyplácejí za práci v cizině. „Usilujeme o to, aby se diety započítávaly do mzdy. Kdyby se totiž z toho, že Češi budou úspěšní u soudů, stala obecná praxe, nebudou moci české firmy konkurovat německým,“ říká mluvčí Česmadu Martin Felix.
Nedostatek důkazů
Právě to, co řidiči kamionů vydělají oficiálně a kolik na dietách, je hlavní problém, proč Češi mají „papírově“ méně, než je německé minimum. „Vydělával jsem oficiálně dvanáct tisíc korun, zbytek jsem měl na dietách. Když pak jdu marodit, mám měsíčně 4,5 tisíce korun. Většina kamioňáků se kvůli tomu dostává do finančních problémů,“ říká řidič Pavel Mach, který jezdil tři roky pro spediční firmu ze Svatavy na Karlovarsku. I on se obrátil na německé odbory a „dorovnat“ chce přes půl milionu korun.
Jeho případ také ukazuje, na čem mohou snahy českých šoférů ztroskotat. Na nedostatku důkazů. Většina řidičů si totiž své jízdy podrobně neeviduje. První úspěšný řidič Jiří Gabrhel si na rozdíl od nich denně zapisoval, kdy vyjel, kdy překročil hranice, kde parkoval a vyložil náklad i kdy se vracel.
Soud dal řidiči německý plat, čeští dopravci se bojí růstu počtu žalob |
„Osobní záznamy si tehdy nikdo nevedl. I Němci mi řekli, že to bude o tom, co řidiči dokážou spedičním firmám prokázat,“ doplnil Mach, který už pro českou pobočku mezinárodní spediční firmy nepracuje a jezdí v Německu.
Šéf této pobočky Jaroslav Lorenz nyní upozorňuje, že lavina žalob šoférů se po prvním úspěchu českého řidiče dá očekávat. „Smršť samozřejmě nastala a nastane. Každý v tom vidí jen peníze. Toto ale zavinili politici, kteří nám nechali vzít suverenitu. Šoféři jsou teď hrdí Češi, ale sami pak utíkají jezdit do zahraničí,“ komentoval Lorenz.
Německý zákon o minimální mzdě je přitom nebezpečný i pro německé odběratele. Soud totiž může nařídit, aby řidičům rozdíl ve mzdách zaplatil nikoliv jejich zaměstnavatel, ale právě zákazník, který levnější službu nakoupil.
Německé firmy tak chtějí od dopravce potvrzení, že svým zaměstnancům platí minimální mzdu na německé úrovni.
„Jenže odmítají toto zvýšení mzdových nákladů zohlednit v cenách za dopravu,“ stěžuje si dopravce Felix. S tím se setkal i majitel autodopravy z Českých Budějovic. „Firma, pro kterou jezdíme, po mně chtěla, abych toto prohlášení podepsal, jinak bych pro ně nemohl jezdit. Samozřejmě, kdybych řidičům platil minimální německou mzdu a ještě k tomu diety, na které mají nárok podle české legislativy, mohu firmu rovnou zavřít, protože v tu chvíli budu muset navýšit ceny a nikdo mi práci nedá. Poláci nebo Rumuni budou pak vždycky levnější,“ říká.
Řidičů už jsou stovky
Stanislavě Rupp z projektu Faire Mobilität zvoní v kanceláři ve Stuttgartu teď mobil téměř nepřetržitě. Právě ona je hlavním kontaktem pro české šoféry. Denně se na ni nebo její kolegy po celém Německu obracejí desítky Čechů.
Odhadem je to už přes devět set lidí a počty prý denně narůstají. Důvodem je první vyhraný spor Čecha, aktivisté zároveň na parkovištích rozdávají letáky s informacemi, na co mají šoféři podle německých zákonů právo.
„Za poslední tři měsíce jsme mluvili přibližně s tisícovkou východoevropských řidičů na dálnicích. Jejich životy se odehrávají na západoevropských dálnicích, ale stále dostávají pouze východoevropskou mzdu. To je nespravedlivé,“ říká Michael Wahl z projektu Faire Mobilität.
Českého šoféra si za německou mzdu nikdo nenajme, obává se ministr Ťok |
Pokud firma pošle svého zaměstnance na práci do zahraničí, musí mu podle evropské směrnice zaplatit alespoň tolik, kolik je v dané zemi minimální mzda. Jenže podle českého ministra dopravy Dana Ťoka je směrnice nebezpečná právě pro české spediční firmy. Ťok chce, aby do poloviny roku dopravní služby z tohoto předpisu zmizely a dálkové tranzitní dopravy se regulace už netýkala.
„Současná podoba směrnice je pro tuzemské dopravce likvidační. Pokud doprava ve směrnici zůstane, byrokratické a mzdové podmínky české dopravce zlikvidují,“ říká ministr.
Prosadit vyjmutí silniční dopravy ze směrnice bude však pro Česko složité – zájem na tom totiž nemají velké západní země, jako je právě Německo či Francie.
Někteří čeští dopravci také už vymysleli, jak se riziku soudů se zaměstnanci vyhnout. Opatření o výši minimálních mezd se totiž týká jen kmenových zaměstnanců. A tak plánují najímat šoféry na živnostenský list.
„Reálně hrozí, že řidiči začnou této mezery využívat,“ potvrzuje europoslankyně Martina Dlabajová.
Česko to teď chce oplácet zahraničním šoférům u nás stejnou mincí. Ťok ohlásil, že budou pokračovat kontroly řidičů. Loni začaly na hraničních přechodech v Rozvadově a Hatích. Tehdy řidiče pouze upozorňovaly, že i oni porušují směrnici u nás třeba tím, že nemají pracovní smlouvy přeložené do češtiny.
„Už nebudeme jen upozorňovat. Jako jsou naši řidiči trestáni v jiných zemích, tak budeme vyžadovat dodržování směrnic tady,“ říká Ťok.
Dělníci a jiné profese
Nízké mzdy však už žalují i jiní zaměstnanci než jen řidiči kamionů. Například Josef J. z Karlovarského kraje pracoval v Německu v montovně elektrotechnických součástek poblíž Mnichova.
„Jezdilo nás tam z firmy osmnáct, vždy na tři směny. Psané oficiálně to bylo jako školení, ve skutečnosti jsme normálně jezdili pracovat. Ofocené mám všechny dokumenty, výrobní protokoly i cestovní příkazy,“ říká Josef, který u soudu svůj spor s firmou o osmdesát tisíc korun nejprve vyhrál, zaměstnavatel se ale odvolal.
Definitivní rozsudek bude jedním z prvních rozsudků o výši mezd vyplacených Čechům vyslaným za prací do Německa.
Šéf ČSAD Uherské Hradiště: Nechceme přistoupit na fiktivní doklady:
11. října 2016 |
