Rozkoukat se ve svém resortu trvá každému novému ministrovi nejméně rok. Během několika prvních měsíců zjistí, co všechno udělal jeho předchůdce úplně špatně a okamžitě začne pracovat na nápravě, aby vždy narazil na ty samé problémy a vrátil se k původním řešením. Teprve po opadnutí této první fáze, kdy se nováček snaží vymýtit přežívající nápady svého předchůdce, následuje „normální“ práce.
Dan Ťok: nejdéle sloužící ministr dopravy v 10 bodech |
I odstupující ministr dopravy Dan Ťok si prošel podobným začátkem silných prohlášení a revolučních řešení, ale na rozdíl od jeho předchůdců po něm zůstala i ta „normální“ práce. A to není málo – zvlášť v resortu, který jen málokterému z ministrů umožnil na jaře slavnostně zahajovat stavební sezónu a zároveň o několik měsíců později dohlížet na odklízení sněhu na silnicích.
Personální stabilitu, kterou ocení každý, kdo musí pravidelně jednat s úřady, se během relativně dlouhého Ťokova ministrování podařilo přenést i do státních organizací, které ministerstvo řídí.
Nejvýrazněji se to projevilo na správci silnic, jehož vedení se během posledních čtyř let obešlo bez velkých změn. Ke srovnání se nabízí Ťokův přímý předchůdce Antonín Prachař. Ten během svého desetiměsíčního angažmá vystřídal hned čtyři šéfy Ředitelství silnic a dálnic, z nichž pravda jeden byl jmenován jen dočasně.
Kalamitní sníh
Odcházející ministr nyní přiznal, že chtěl resort dopravy opustit už před několika měsíci, kdy se na něj ze všech stran hrnula kritika za to, že nedokázal zabránit kolapsu na nejvytíženější dálnici D1. Přestože jako ministr skutečně nemohl za to, že po řadě slabých zim se letos počasí rozhodlo nadělit sněhu trochu více, chybou bylo nechávat na dálnici pokračovat stavební práce do zimního období. Byla to sázka, která by dříve prošla bez povšimnutí, letos v zimě však způsobila několikahodinové kolony a volání opozice a komunistů po odchodu nejdéle sloužícího ministra dopravy.
To však zdaleka nebyl první případ, kdy chtěl kabinet Andreje Babiše opustit. Mnohem závažnější důvod k tomu měl o rok dříve, když se ministerstvu dopravy hroutila soutěž na výběr správce kamionového mýta. Tento největší úkol, který jako nastupující ministr v roce 2014 dostal, se tehdy ocitl v patové situaci. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže soutěž nepravomocně zrušil a šéf resortu necítil, že by měl v tomto premiérovu podporu. To se však po volbách změnilo a Ťok dostal šanci zasednout v současném kabinetu a zároveň i dokončit miliardový tendr na výběr mýtného správce.
Premiérovi však Ťok nenabídl příliš mnoho příležitostí, kdy by mohl přijet přestřihávat pásku nově dokončeného úseku dálnice. Loni šlo o necelé čtyři kilometry, dlouhodobě přitom resort vylepšoval statistiky tím, že mezi nové dálnice započítával i rekonstrukci D1 z Prahy do Brna. O něco lepší má být letošní rok, kdy se má síť dálnic prodloužit o 22 nových kilometrů. Nůžky na jejich slavnostním zprovoznění však už bude premiérovi podávat jiný ministr.
Ťokův konec ve vládě se přetřásal už několikrát, ale kromě jiných faktorů v jeho prospěch vždy hrálo to, že ani nejsilnější vládní hnutí nedokáže vhodné adepty na desítky a stovky postů tahat z rukávu. Ať už tím esem (nebo černým Petrem) bude kdokoliv, můžeme si přát jediné – aby se zásadními personálními změnami počkal, dokud se nerozplynou euforické výpary z nově získané funkce.
