Na potravináře těžce doléhají vysoké ceny zemního plynu a energií. A určitě ještě dlouho budou. Platí to i pro výrobce krmných směsí?
Ano. Pokud bych to měl zhodnotit za Spolek pro komodity a krmiva, tak toto řešíme každý měsíc. Členové našeho spolku vyrábějí 80 procent směsí v republice. Dopady vysokých cen se projeví nejen na nás, ale i v celé vertikále výkrmu hospodářských zvířat.
Můžete to rozvést?
V první řadě jde o velký nárůst cen obilovin, který začal už loni na přelomu září a října. Na Ukrajině se tehdy ještě neválčilo, ale v Evropské unii se již postupně prosazovala tzv. zelená dohoda. Pod heslem „všeho máme dost, zachraňujme planetu“ se začala omezovat běžná zemědělská produkce ve prospěch té ekologické.
Sama EU přitom tímto přístupem světové klima nezachrání. Podívejte se na Čínu a celý rozvojový svět, tam se hovoří hlavně o tom, jak zajistit potraviny pro obyvatele, a teprve potom, jak se bude řešit klima. Totéž platí v průmyslu.
Krizový rámec se pro zemědělce nevyužije, infrastruktura je zatím u ledu |
Takže se vlastně Evropská unie sama zahnala do pasti?
Vše je potřeba dělat s rozmyslem, všichni chceme žít v krásné přírodě na čistém vzduchu. Nesmí se to však dělat direktivou na úkor potravinové bezpečnosti, když se svět významně změnil. Kdo z nás si dokázal představit před dvěma lety, že nás postihne pandemie covidu-19, a především to, že v 21. století vypukne válka, a tak blízko od nás.
I ekologické zemědělství však nese své plody.
Ano, do určité míry jde s tímto souhlasit. Evropská unie je celkově potravinově soběstačná. Ekologický směr říká, když budete hospodařit ekologicky, nebudete zatěžovat přírodu a půdu průmyslovými hnojivy a přípravky na ochranu rostlin, budete dostávat větší dotace a produkce už nebude tak důležitá.
Nemůže se kvůli tomu stát, že ceny některých komodit, při jejich nedostatku, půjdou nahoru?
Samozřejmě se to postupně začíná projevovat na množství běžné zemědělské produkce a ceny jdou vzhůru. Nehledě na to, že se sem začnou dovážet potraviny ze třetích zemí. A jejich kvalitu není v některých případech možno srovnávat s tou domácí.
A do toho přišla válka na Ukrajině.
Ta tomu dala další rozměr. Pokud jsme loni ve žních kupovali pšenici za 4 000 korun za tunu, v dubnu nebo květnu to bylo až 9 000 korun. Řepka byla za 12 500 korun, následně 20 000 korun.
My jako krmiváři si ale nepomůžeme, začínáme nakupovat od farmářů od listopadu předešlého roku levně i draho, podle toho, jaké jsou ceny na trhu, aniž bychom do budoucna věděli, jaký bude třeba cenový vývoj ze žní. No, a pak přidejte drahé energie, které raketově stouply. Myslím, že tomu není ještě konec, zejména u plynu.
Bez sedmi miliard z rozpočtu farmáři hrozí zavíráním chovů |
Máte vyčísleno, o kolik kvůli navýšení cen energií zdraží krmiva?
Členové našeho Spolku vyrobí 1,9 milionu tun krmiva z celkového množství 2,5 milionu tun. Dělali jsme ministerstvu zemědělství prognózu, že pokud bychom do ceny krmiv promítli květnové zdražení komodit a surovin, naroste o 900 milionů. Od té doby se ceny krmných směsí ještě dál zvyšovaly. Jejich nárůst do současné doby představuje od 30 do 50 procent.
Co na to chovatelé?
Je to těžká debata. Neměli moc možností. Mohli jsme po odběratelích žádat pokrytí nákladové ceny. To ale nešlo. Od porážek dostávali totiž odpověď, že takto prudké zdražování nelze promítnout do cen výrobků pro prodejní řetězce.
Druhá možnost byla chovy ukončit. Někteří chovatelé ji opravdu zvolili. Přestože nákupní ceny jdou stále nahoru, chovatelé dodneška nedostávají platby, které by jim pokryly náklady. Třeba chovatel drůbeže dostane dnes přes 28 korun za kilogram masa v živém, ale jeho náklady jsou až 32 korun. U prasat také v živém je poměr 35 ku 42 korunám. Řeší se to dotacemi. Ani toto však chovatelům zvýšené náklady nevyrovná.
Z Ukrajiny by ale mělo začít proudit obilí, cena pak půjde logicky dolů…
Chuť některých obchodníků tady je, ale zatím se toho moc dovézt nepodařilo. Je to logisticky náročné a sami Ukrajinci říkají: Riziko přepravy po ukrajinském území je veliké, co když nám to někdo vybombarduje. Není to tak jednoduché.
Omezení zemědělské produkce
Bavíme se o cenách, ale co když budete muset omezovat celkovou produkci, protože plynu bude na podzim a v zimě zkrátka málo?
To je další problém. Historicky to fungovalo tak, že jsme na odběrné místo výroben krmných směsí měli od distributorů plynu něco jako výjimku. Patřili jsme do tzv. vyjmenované infrastruktury, pak by nás v případě vyhlášení regulace dodávek plynu regulovali skoro jako poslední před obyvatelstvem.
Měli jsme tedy jistotu, že budeme moci vyrábět. Letos ale došlo k tomu, že distributoři některé naše členy, výrobce krmných směsí, začali přeřazovat do skupiny, která již takovou prioritu nemá. To je velice nebezpečné.
Co se může stát?
Vyráběli bychom směsi, které nejsou tak energeticky náročné, pouze sypké, ne granulované. Zvířata by pak dostávala pouze tyto směsi. Neměla by tak kvalitní krmivo, tedy dostatek živin. Snížily by se denní přírůstky i celková kvalita života zvířat. Ta by pouze přežívala a na ekonomiku chovatelů by to mělo velice negativní dopad. A nejen na ně. Pokud by oni ukončovali chovy, my bychom zase logicky vyráběli méně směsí. Ve výsledku by se maso muselo ve větším dovážet z jiných zemí.
Mohlo by docházet k vybíjení chovů?
Ano, pokud chovatel uvidí, že mu zvíře neroste, protože nemá kvalitní krmení, porazí ho. Jinak by prodělával víc a víc.
Ing. Zdeněk Kubiska
|
Ještě se vrátím k dovozu masa. Pokud ho bude málo i v jiných zemích, můžeme se skutečně spoléhat na volný trh? Koneckonců solidarita mezi jednotlivými zeměmi EU šla za covidu místy dost stranou.
To je přece logické. Pokud mám něco navíc a soused bude potřebovat pomoc, pomůžu. Ale když bude něčeho málo a já to budu potřebovat pro sebe a blízkou rodinu, tak asi těžko budu dávat sousedům. Solidarita vždy funguje jen do určité míry. Ze severní Itálie nebo Maďarska i jinde ze světa už chodí zprávy o tom, že letošní sklizeň bude kvůli suchům menší.
Já říkám, že by se každý stát měl co nejvíce postarat sám o sebe, alespoň z osmdesáti procent. Když se o tom bavíme v Bruselu s dalšími zemědělci a krmiváři, všichni mají podobný názor. Nechtěl bych se dožít toho, aby se potraviny staly strategicky ohroženou surovinou, jako jsou nyní energie. Když je vám zima, vezmete si kabát, ale co uděláte, když nebude co dát do úst?
Stát na to neslyší?
Tahle vláda moc ne. Státní rezervy mají potraviny jen na pár dní. Jednání vždycky zkrachovala na penězích. V době covidu jsme viděli, jak křehké ekonomiky států mohou být. Byla vhodná doba s tím začít něco dělat. Tehdy se o tom alespoň mluvilo. Teď je situace ještě horší a už se o tom ani moc nemluví.
Co by měla tedy vláda dělat?
V první řadě bychom my jako krmiváři měli také spadat do kritické infrastruktury. Příslib máme, ale zatím se nám vždy dostalo jen slov o tom, že není čas a řeší se Ukrajina. A v druhé řadě by nám měli distributoři energií vrátit výjimky z odběru, aby naše výroba krmných směsí nebyla ohrožena. Byli jsme ve skupině D a H, nyní nás přesouvají do skupiny C.
Toto je problém i dalších potravinářů-podnikatelů v zemědělství. Co se týká potravinové bezpečnosti, tak bychom se měli znovu co nejrychleji vrátit k diskusi, jak toto postupně realizovat
