Podle propočtů iniciativy děti, žáci a studenti v českých školních jídelnách vyhodí až 48 tisíc tun jídla ročně, tedy zhruba 238 tun jídla každý den. Jídelen je v u nás přibližně 8 600. Celkem za vyhozené jídlo každý rok rodiče zaplatí až 2,5 miliardy korun. Vyhozené jídlo navíc představuje nemalou finanční zátěž i pro školní jídelny, za svoz a odstranění odpadu totiž musí platit.
„Odvoz nám zajišťuje firma. Nakládka a vykládka za jednotku (jeden kbelík - pozn. red.) stojí 60 korun, 18 korun platíme firmě za kilometr a 2,50 Kč si navíc účtuje za každé kilo zbytků,“ přibližuje Renáta Černá, vedoucí školní jídelny při ZŠ Dobřany v Plzeňském kraji. Čím je kbelík těžší, tím zaplatí školní jídelna více peněz.
Poslední obdržená faktura této školní jídelny byla ve výši osmi tisíc korun. „Jeden školní rok trvá deset měsíců. Takže celkem 80 tisíc se vyhodí prakticky úplně zbytečně,“ říká Černá.
Důvody se liší
Důvody, proč děti jídla nedojídají, jsou různorodé a podle Václavíka se nedá určit, který z nich převažuje. „Některé děti nejsou z domova zvyklé jíst teplé jídlo. Všechny domácnosti nemusí konzumovat polévku, druhý chod, případně salát. Zkrátka někde se stravují úplně jinak, než jak to chodí ve školních jídelnách,“ říká Tomáš Václavík, ředitel iniciativy Skutečně zdravá škola, který se snaží vzdělávat pracovníky škol, školních jídelen i žáky.
Jako další z důvodů uvádí velké svačiny. „Pokud si dá dítě hodinu před obědem něco sladkého, například kolový nápoj či sušenky, tak pak jednoduše nemá hlad,“ doplňuje šéf iniciativy. Někdy podle něj může být příčinou vrácení jídla pouze nevhodný komentář okolí. „Pokud nějaké dítě pronese nevhodnou poznámku o jídle, znechutí jej všem ostatním. A zejména pokud jde o vůdčí typ dítěte, tak jej ostatní děti následují a zachovají se úplně stejně,“ vysvětluje Václavík.
Další problém podle něj nastává, pokud žák nemá na jídlo dostatek času. „Často se to děje proto, jelikož třeba rodiče chtějí, aby jejich potomek rychle utíkal domů, protože má po obědě kroužky,“ říká ředitel iniciativy.
Některým dětem podle něj vadí také okolní ruch. „Děti jsou z domu zvyklé jíst v klidné atmosféře, což v mnoha školních jídelnách rozhodně není pravidlem. V ruchu se nedokážou soustředit a raději pak jídlo odevzdají,“ doplňuje Václavík.
Málokdy se stává, že dítěti jídlo nechutná
A někdy zkrátka pouze záleží na aktuální náladě či pocitu dítěte. „Jednoduše se může stát, že dítě prostě na jídlo nemá v danou dobu chuť,“ říká. Málokdy se však podle něj stává, že dítě pokrm vyloženě nechutná. „Děje se to zhruba u deseti až dvaceti procent případů,“ odhaduje Václavík.
Šéf iniciativy také upozorňuje na to, že nejvíce se vyhazuje na místech, kde se jídlo dováží. „To je příklad asi 25 procent škol v České republice. Jídlo se uvaří například v devět nebo deset hodin a vydává zhruba ve dvanáct. Pokud nemá vývařovna a školní jídelna tu nejlepší technologii, není pak možné jídlo vydat v určité kvalitě. Takové děti mají dost velkou smůlu,“ myslí si Václavík.
Nutná aktivita školy i rodičů
Zamezit plýtvání ve školních jídelnách není jednoduché. Velmi podstatnou roli mohou podle odborníků sehrát rodiče. „Určitě to je o edukaci v rodině. Děti často nejsou vedeny k tomu, aby konzumovaly určité pokrmy, například luštěniny, které jsou přitom pro zdraví velmi prospěšné,“ říká specialistka v oboru potravinářství profesorka Jana Dostálová. Zároveň dodává, že děti by měly jídlo v jídelnách alespoň ochutnat. „Namísto toho, aby jej ochutnaly, tak jdou celé jídlo vrátit. Měli bychom je naučit, aby měly k jídlu odpovědnější přístup,“ myslí si Dostálová.
O zlepšení se také může pokusit samotná škola či školní jídelna. Problém se zbytky začala aktivně řešit například jídelna při Základní škole v Dobřanech v Plzeňském kraji, kde se denně stravuje necelých 600 dětí. Zbytky jídla dobrovolně začala vážit. Za rok 2017 vyhodila podle svých vlastních výpočtů 19 305 kilogramů jídla.
„Začala jsem si všímat, že některé děti jídlo ani neokusí a vrátí jej. Nejvíce mi však vadilo, že dítě si šlo přidat, a když vidělo, že kamarádi už jdou, tak vše, co jsme mu přidali, šlo vrátit,“ říká Renáta Černá, vedoucí školní jídelny při ZŠ Dobřany.
Situaci se rozhodla ve spolupráci s ředitelem řešit. Sama hovořila s dětmi a zjistila, co by si přály vylepšit. Rovněž přistoupila k určité edukaci žáků. „Bylo nutné dětem přiblížit, kolik je za uvařením oběda práce. Někdo musí vše vymyslet, nakoupit, uvařit, což si děti často neuvědomovaly,“ dodává Černá.
Zbylé porce vážíme
Aby dobřanská školní jídelna viděla úspěchy svých aktivit, váží zbytky i nadále. V roce 2018 se počet zbytků snížil na 18 545 kilogramů. O rok později pak na 16 785 kilogramů. „Je patrné, že pokud se s dětmi cíleně pracuje, zbytky ubývají,“ říká Černá. Podle ní však zdaleka není vyhráno. „Je to opravdu běh na dlouhou trať,“ doplňuje vedoucí jídelny.
Rok | Množství zbytků za rok | Počet porcí za rok |
---|---|---|
2017 | 19 305 kg | 145 788 |
2018 | 18 545 kg | 258 084 |
2019 | 16 785 kg | 262 015 |
2020 (situace značně ovlivněna koronavirem) | 5 855 kg | 188 469 |
Zdroj: Školní jídelna při ZŠ Dobřany |
Vedoucí školní jídelny, kuchařky ani pedagogové však takové aktivity v popisu své práce nemají. „Samozřejmě, že by nám to mohlo být úplně jedno. Rodič jídlo zaplatí, a pokud ho dítě vyhodí, tak ho prostě vyhodí,“ říká Černá.
Některým vývařovnám navíc může chybět motivace vůbec něco zlepšovat. Václavík například upozorňuje na nízké platy kuchařek. „V jídelnách pracují ženy, jejichž plat je 15 tisíc hrubého. A někdy zkrátka nemají čas a chuť starat se o chování strávníků. Plní si svou úlohu v tom, že z určitých surovin mají připravit a vydat pokrm,“ uzavírá Václavík.