Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvPodle ní je komunitní energetika jednou z forem, jak se vyvázat z drahých cen za elektřinu. Funguje už například v Německu nebo v Rakousku a začíná se etablovat také v České republice. Zásadním problémem je však nedostatečná legislativa. České zákony totiž komunitní sdílení energie podporují velmi nedostatečně.
Současná legislativa podle Patrície Čekanové částečně umožňuje vznik lokálních distribučních sítí elektřiny, které dávají možnost soukromým výrobcům energie z obnovitelných zdrojů sdílet například elektřinu vyrobenou ze zahradních větrníků nebo ze solárních panelů na rodinných domech, a to vzájemně mezi sebou.
Když nesvítí slunce
Z této lokální sítě si mohou uživatelé brát elektřinu. Obrazně řečeno, pokud máte na střeše solární panely, ale v daný okamžik nesvítí slunce a na druhou stranu váš soused má na zahradě větrník a zrovna fouká vítr, můžete tuto komunitní energii vzájemně sdílet.
V případě, že je zamračeno a zároveň bezvětří, mohou uživatelé této sítě čerpat elektřinu z hlavní distribuční sítě, kterou zajišťují velcí výrobci, například ČEZ, a jež je na lokální síť napojena. Těchto lokálních sítí je však málo a zatím se jedná v ČR o raritu, protože stát tuto formu distribuce nepodporuje a legislativně nemá tento stav oporu v zákonech.
Komunitní energetikaJde o systém výroby energie prostřednictvím obnovitelných zdrojů vlastněných skupinou občanů, obcí nebo dalších komunit. Komunitní obnovitelné zdroje fungují na zcela odlišném principu než běžné elektrárny vedené komerčními firmami. Smyslem komunitní energetiky není finanční zisk, tak jako to má řada komerčních subjektů působících v oblasti energetiky. Hlavním smyslem je poskytování environmentálních, sociálních a ekonomických služeb místní komunitě, obci nebo jinému společenství vlastníků. Komunitní elektrárny jsou ve vlastnictví a správě místních lidí, obcí, farmářů, zemědělců nebo sousedů. (zdroj: Wikipedia) |
„Energetický regulační úřad v tuto chvíli připravuje změnu vyhlášky, která by měla tuto situaci vyřešit,“ řekla v Rozstřelu prezidentka Asociace komunitní energetiky. Vyhláška by měla upravit propojení sítí i cenové podmínky, které určí vzájemné sdílení energií v obou sítích.
V ČR je stále více lidí, kteří by si rádi pořídili vlastní zdroj elektřiny z obnovitelných zdrojů, ale nemají dostatek finančních prostředků na jeho pořízení. Státní program „Zelená úsporám“ sice dotuje fotovoltaiky až polovičním podílem z pořizovací ceny, ale významná část domácností nedisponuje ani potřebnými padesáti procenty z celkových nákladů.
Administrativní překážky
Navíc výstavbu lokálních komunitních solárních elektráren a větrníků zatěžují zbytečně administrativní překážky. Na Západě už je přitom běžné, že se více lidí, například sousedů, spojí do většího celku a vytvoří lokální energetickou soustavu, která není závislá na centrálních distributorech, jejichž cenovou politiku v tuto chvíli určuje zejména extrémně předražené obchodování na burzách s energiemi.
„Elektřina, kterou si takto lidé vyrobí na lokální úrovni, bude mnohem levnější. Příklady z Německa to potvrzují,“ vysvětluje Čekanová. Podle ní by ceny mohly být nižší řádově až o desítky procent.
Komunitní energetické sítě přitom nemusí tvořit pouze sousedé na vesnici, ale také obyvatelé činžovních domů a členové bytových družstev, kteří by si tím mohli zajistit levnější vytápění. Zájem už projevily dokonce i některé obce, které by se tak mohly časem proměnit v lokální distributory a nemusely by přitom automaticky generovat očekávaný zisk, který žene ceny energií nahoru. ČR by se tak podle ní mohla vyvázat z energetické závislosti na Rusku.
Domy, školky, obce, celá ČR...
Podle Čekanové to ale nemusí končit pouze na lokální úrovni. „V Německu už je legislativa nastavená tak, že pokud má bytový dům nějaký obnovitelný zdroj energie, například fotovoltaické panely, využívá vyrobenou energii pro svoje účely. Ale pokud ji nevyužije, tak ji buď prodává do centrální sítě, nebo může tuto energii sdílet s jiným bytový družstvem, případně školkou nebo celým městem.“
Komunitní výrobci by tak mohli přebytečnou energii dokonce sdílet na velké vzdálenosti. Pokud třeba bytový dům v Plzni vyrobí přebytečnou energii, protože tam právě svítí slunce, mohl by si ji na oplátku, za jasně daných výměnných podmínek, odebrat jiný bytový dům v Brně, kde je zataženo a jejich fotovoltaika v danou chvíli vyrábí minimum energie.
K tomu je ale podle Čekanové zapotřebí legislativně ošetřit tzv. „smart grids“, tedy inteligentní sítě. Ty umožňují obousměrnou komunikaci mezi jednotlivými výrobci energie prostřednictvím centrální distribuční sítě. Právě tento systém je třeba v ČR zásadně legislativně ukotvit, aby se komunitní energetika mohla naplno realizovat.
Podle Čekanové na změnu vyhlášky čeká značné množství komunit, které by chtěly tento systém co nejrychleji rozběhnout. A nejsou to pouze sousedské komunity, ale i činžáky, panelové domy, soukromé firmy a také obce či městské části.
