Aby se v Cínovci mohlo ve velkém těžit lithium, je nutné investovat do důlních a hlavně navazujících provozů deset miliard korun. I tak by se to podle předběžné studie proveditelnosti zpracované Geometem mělo investorům finančně vyplatit.
Díky relativně levnému provozu by za jedenadvacet let při vytěžení pouhé desetiny zjištěných zásob měl výsledek po započtení všech nákladů - takzvaná čistá současná hodnota - činit 13,5 miliardy korun. To znamená, že vnitřní výnos projektu dosáhne 21 procent.
Zástupci Geometu, který vlastní průzkumná území na cínoveckém nalezišti, si studii chválí. „Ukazatel vnitřního výnosového procenta je na poměry podobných projektů velmi dobrý,“ říká zkušený manažer OKD a nynější generální ředitel Geometu Richard Pavlík.
Investoři se studie polekali. Akcie poprvé výrazně klesly
Drobní investoři australské společnosti European Metals, která v roce koupila Geomet, ale zareagovali úplně opačně - akcií se na burze začali zbavovat, a ty tak prudce oslabily. Během prvních dvou dní po středečním zveřejnění studie klesly o pětinu.
Dosud přitom akcionáři jakékoli oficiální dokumenty vítali s nadšením. Po únorových výsledcích průzkumných vrtů se dokonce hodnota firmy rychle vyšplhala na dvojnásobek (psali jsme zde).
Nynější sešup nečekal ani Pavlík. Podle něj totiž studie nepřinesla nijak překvapující čísla, jen ta již známá se podle stanovených postupů přetavila do studie. Na pohled méně atraktivně se tak může u Cínovce, který je pátým či šestým největším nalezištěm lithia na světě, jevit třeba to, že studie zahrnuje prvních 21 let těžby, během nichž se vytěží jen necelá desetina potvrzených zásob.
„Mnozí od toho čekali Eldorádo. Že se lidově řečeno hora celá rozebere, bude se tedy těžit v násobně větších objemech a tím pádem rychleji. Tak to ale dělat nejde. Studie je založena na reálných předpokladech a seriózních kalkulacích, a tím zřejmě vystrašila spekulativní investory,“ komentuje to Pavlík.
Těžit, drtit, oddělovat a péct
Jak by to mělo podle předběžné studie na české straně Krušných hor vypadat a fungovat? Hornina se bude těžit komorovým způsobem pomocí trhacích prací „uvnitř hory”, v prostorech již vyhloubených někdejší těžbou cínu. Už v podzemí dojde k největšímu mechanickému drcení a nadrcená hornina se bude dopravovat k ústí štol.
Cínovecká číslaZe štoly se má za prvních jedenadvacet let odtěžit v průměru 1,7 milionu tun horniny ročně. Z tohoto množství vznikne na konci cínoveckého zpracovatelského procesu ročně 20 800 tun uhličitanu lithného (Li2Co3). Konzervativní cenový benchmark počítá s 10 tisíci dolary za tunu, což znamená, že za plánované období by měl vyrobený uhličitan lithný hodnotu 4,3 miliard dolarů, tedy dle dnešního kurzu 109 miliard korun. Náklad na vytěženou tunu je v Cínovci 5 211 dolarů. Když se do toho započtou výnosy z prodeje vedlejších produktů cínu, wolframu a potaše, jsou náklady na tunu jen 3 486 dolarů. Jinými slovy: provoz „požere“ třetinu prodejní ceny. Částku dál „ohlodávají“ prvotní investice, daně, poplatky, licence nebo započtení inflace. Výsledkem je ukazatel zvaný čistá současná hodnota ve výši 13,5 miliardy korun. Vnitřní výnosové procento tak dosahuje 21 procent. Investice do vybudování areálu činí podle odhadů 393 milionů dolarů, tedy 9,9 miliardy korun. Z toho 180 milionů dolarů spolkne finální závod na výrobu Li2CO3, 105 milionů stojí vybudování rozmělňovacího a separačního provozu i s propojovacím potrubím a konečně přes 70 milionů má stát úprava samotného dolu. Zdroj: European Metals |
Tam bude fungovat první menší zpracovatelský provoz. Jeho úkolem bude již podrcenou horninu rozmělnit na ještě jemnější materiál a naředit ji vodou. To aby se sedmikilometrovým potrubím mohla dopravit „pod kopec”, kde má vyrůst areál s dalšími dvěma závody.
Nejprve „kaše” poputuje na magnetickou a následně gravitační separaci. Během nich se oddělí vedlejší produkty - tedy nerosty na bázi wolframu a cínu, díky jejichž plánovanému prodeji je těžba výhodná. Hlavně ale vzniká lithná slída.
Ta následně poputuje hned do navazujícího závodu, jehož vybudování má spolknout 4,5 miliardy korun, a bude tedy ze všeho nejdražší. V něm metalurgickým procesem zvaným pečení vznikne kombinací vysokých teplot a několika chemických reakcí konečný produkt - uhličitan lithný, se kterým se obchoduje na světových trzích a který se následně používá do baterií.
Jeho cenu studie odhaduje na deset tisíc dolarů za tunu, což by znamenalo, že objem uhličitanu lithného vyrobeného za plánovaných jedenadvacet let v Cínovci má hodnotu 109 miliard korun.
Přibližně třetinu z toho v cínoveckém případě „požerou” náklady na provoz celého těžebního a zpracovatelského řetězce. „To je ve výsledku pro hlubinnou těžbu velmi dobrý poměr. I když nám někteří investoři vyčítají, že chceme použít energeticky náročnější, ovšem ekologičtější metodu zpracovávání slíd,“ říká k tomu Pavlík.
Na 13,5 miliardy čisté současné hodnoty, tedy sumu uvedenou v úvodu, potom částku seškrtají prvotní investice, daně, poplatky, licence a také zohlednění inflace.
Před těžaři je ještě EIA a shánění razítek z báňského úřadu
Od toho, aby Geomet, respektive European Metals, začal v Krušných horách stavět, natož těžit, je ale ještě daleko. Mají za sebou první dvě povolovačky u ministerstva životního prostředí. Ta největší - posouzení dopadů životního prostředí (takzvaná EIA) - se teprve připravuje. Pak bude následovat několik administrativních koleček na stavebním a báňském úřadě, která vyvrcholí povolením k hornické činnosti.
Právě na vypracovávání podkladů k získání licencí a zároveň zhotovení finální studie proveditelnosti nyní bude firma European Metals shánět peníze. Nabízí se několik možností: od soukromých investorů na burze počínaje přes specializované fondy až po spoluzakladatele společnosti.
European Metals také nevylučuje spolupráci s českým strategickým investorem již ve fázi přípravy finální studie proveditelnosti. K následnému získání miliard na vybudování provozů bude potom nejspíš potřebná i kombinace s bankovním úvěrem.
Nedávno už přitom European Metals jedno partnerství navázalo. Jak informovaly Hospodářské noviny, uzavřelo spolupráci s českou firmou HE3DA vyvíjející baterie. Vzhledem k tomu, že i tato společnost řeší vnější financování, má partnerství jiný význam. Kromě toho, že si vzájemně zajistí odbyt, respektive nezbytné zdroje lithia, si firmy podle Pavlíka mohou pomoci i jinak.
Jednají o společném vývoji technologie, která by využívala rubidium. To je další prvek, který se nachází v hornině v Cínovci. „Zatím pro něj ale v Česku neexistuje trh,“ dodává Pavlík.
