Pro podprůměrně vydělávající bude nový systém výhodný kvůli systému daňových slev. Měsíčně jim zbude z platu navíc několik set korun. Zaměstnanci s příjmem od 15 do 35 tisíc zůstanou "na svém“ nebo si kvůli zdražení jídla a služeb mírně pohorší.
Pro lidi s příjmem nad 35 tisíc roste výhodnost změn s výší příjmu. Ušetří až několik tisíc korun. Jak řekl Pavel Bém z ODS, vláda chce představit nový balíček reforem 3. dubna. "Pak bude zřejmé, že vydělají všichni,“ řekl v České televizi.
Mění se daně, mění se dávkyZměny daní musí schválit Sněmovna, opozici se však příliš nelíbí. Rovná daň už funguje například na Slovensku nebo v Estonsku.
Kalouskova reforma: dobře placení lidé se poprvé od roku 2000 mohou dočkat
Teď mají šanci, že se poprvé za posledních sedm let dočkají nějaké úlevy. Vláda premiéra Topolánka totiž plánuje daňovou revoluci – místo čtyř podle příjmů odstupňovaných daňových sazeb jednu sazbu stejnou, patnáctiprocentní, pro všechny zaměstnance bez rozdílu.
Od roku 2000 platí lidé s platem nad 30 tisíc korun měsíčně nejvyšší sazbu daně, 32 procent, která na tuto úroveň klesala postupně od roku 1993.
Dobře placení plní kasu
Od roku 1998 až do loňska byli u vesla sociální demokraté, kteří ve svých plánech upřednostňovali především lidi s nižšími příjmy a rodiny s dětmi. Loni tak šly dolů jen dvě nejnižší sazby daně z výdělků. Zároveň se nezdanitelné částky na osobu, manželku či studenta začaly odečítat přímo z daně na rozdíl od jejího základu jako dosud, což opět pomohlo jen lidem s nízkými příjmy.
Jedinou výjimkou bylo společné zdanění manželů s dětmi, které prospělo hlavně rodinám, kde jeden z páru vydělává výrazně více než ten druhý.
Bohaté sociálnědemokratičtí ministři potřebovali na plnění státní kasy. Ačkoliv jich je mezi všemi zaměstnanci necelá desetina, podílejí se na sumě vybraných daní z příjmů jednou třetinou.
Každá úleva pro ně tak znamená znatelný zub v plnění státní kasy. Navíc jde z pohledu politiků o relativně malou skupinu voličů, i když jejich počet v posledních letech svižně roste.
Nynější pravicově laděná vláda se chce pokusit vnést do zažitých pořádků velké změny, které budou znamenat menší daňovou solidaritu. Bohatí by sice i nadále odváděli relativně podstatně více než chudí díky nastaveným slevám z daně, ale rozdíly by nebyly tak markantní jako dnes.
Nejlepší pro plat nad 80 tisíc
Podle posledního návrhu by daňová reforma prospěla zejména lidem s platem nad třicet tisíc korun. Vůbec nejvíce by na ní vydělali lidé s příjmem nad 80 tisíc korun. Topolánkův kabinet chce totiž zavést ve většině zemí běžný strop pro placení sociálního a zdravotního pojištění ve výši čtyřnásobku průměrné mzdy – tedy zhruba 80 tisíc korun.
Dnes žádná horní hranice neexistuje. Lidem, kteří berou přes 80 tisíc korun hrubého, by se tak snížily nejen daně, ale i odvedené pojistné. Například člověk vydělávající sto tisíc korun měsíčně by ušetřil pět až sedm tisíc korun měsíčně v závislosti na tom, kolik má dětí.
Výrazněji poznat by tak bylo možné na výplatní pásce i každé zvýšení platu. Dnes, když zaměstnavatel přidá člověku se čtyřicetitisícovým platem pět tisíc, stát si z nich vezme dva tisíce a k tomu firma zaplatí další skoro dva tisíce korun navíc na sociálním pojištění.
Sama vláda si však uvědomuje, že prosadit uvedené změny bude hodně obtížné. Díky zavedení daně s jednotnou sazbou si sice polepší úplně všichni, zároveň však má skoro na dvojnásobek vyskočit daňová přirážka k jídlu, lékům, knihám či dopravě.
Vysněné stropy
Sečteno a podtrženo: díky atraktivním slevám z daně si polepší lidé s příjmy do 15 tisíc a pak až s výdělky nad 35 tisíc korun.
Největší skupina zaměstnanců s platy od 15 do 35 tisíc korun bude buď na svém, nebo si i mírně pohorší. To jim slibují vládní politici vykompenzovat zvýšením některých sociálních dávek, popřípadě vyšším důchodem.
Jedna z variant je úprava slevy na dani tak, aby byla závislá na příjmu. Čím vyšší příjem, tím menší sleva. Kdo by vydělával méně než čtyřicet tisíc korun, měl by nárok na dvoutisícovou slevu z daně. Osmdesátitisícoví a lépe placení zaměstnanci by neměli nárok na žádnou slevu. Tím by v české verzi rovné daně přežil princip "solidarity“.
| Hrubá měsíční mzda | 10.000 | 20.000 | 30.000 | 50.000 | 75.000 | 100.000* |
| Bezdětný si polepší o | 450 | 50 | 150 | 1.600 | 3.550 | 6.500 |
| S 1 dítětem si polepší o | 800 | 400 | 500 | 2.000 | 3.900 | 6.900 |
| Zvýšení DPH** jim vezme | -300 | -200 | -150 | -200 | -200 | -200 |
| * počítá se stropy na pojištění u výdělkù nad 80 tisíc; | ||||||
| ** zvýšení daně z přidané hodnoty z 5 na 9 procent; měsíčně na osobu v domácností Poznámka: jako základ daně z příjmu byla použita „superhrubá“ mzda (hrubá mzda včetně pojistného odvedeného zaměstnavatelem) Pramen: návrhy změn daní |
||||||
Neuskutečněným snem dobře placených lidí, podnikatelů a firem je zavedení limitů při placení sociálního pojištění. To v Česku patří k nejvyšším v Evropě, kde je přitom stanovení maximální hranice obvyklé.
Když sestavovala MF DNES počátkem letošního roku žebříček padesáti nejštědřejších firem, patřila stížnost na vysoké sociální pojištění vůbec k těm nejčastějším.
Návrh na zavedení stropů sice před dvěma lety dorazil až do Sněmovny, ale hlasování nepřežil. Dohoda mezi ČSSD a komunisty, kteří jsou tradičně proti, ho pohřbila.
Nynější koaliční vláda plánuje placení sociálního a zdravotního pojištění zastavit na úrovni čtyřnásobku průměrné mzdy, tedy maximálně z 80 tisíc hrubého výdělku. To by znamenalo, že by člověk s vyšším platem zaplatil dohromady se svým zaměstnavatelem maximálně 27 200 korun. Půjde o významnou úsporu, například při platu sto tisíc zaměstnanec a firma ušetří šest tisíc korun měsíčně.
Podle Petra Frische, experta na daně ze společnosti PricewaterhouseCoopers, končí v některých zemích jako v Německu nebo Švédsku s placením pojištění ještě na nižší úrovni, třeba na dvojnásobku nebo trojnásobku celostátního průměru.
Do vysokých sazeb sociálního pojištění se vláda zřejmě ani nepokusí pustit. Jde o největší příjem do státní pokladny, která bude trpět stále větším nedostatkem peněz. K malému poklesu by mělo dojít pouze výměnou za zavedení ekologických daní. Zatímco však návrh ekologických daní už na stole je, změny sociálního pojištění zatím ne.
Firmy si počkají
Změny daně ze zisku firem jsou navrženy méně radikálně. Jednak na ně myslela se snižováním daní už minulá vláda a jednak každý další pokles ubírá peníze pro rozpočet.
Společnosti by tak měly platit namísto dnešních 24 procent ze zisku od příštího roku daň 22 procent, od roku 2009 20 procent a o rok později konečných 19 procent. Což je úroveň, na kterou se dostali i Slováci, kteří na ni úspěšně lákají zahraniční investory.
Pokud vláda ODS a jejích spojenců dodrží slib zrušení či zpřísnění investičních pobídek, stane se daňová sazba mnohem důležitějším lákadlem pro cizí firmy. Vláda však chce výměnou za nižší procento rozšířit okruh příjmů a snížit počet úlev. Konečný efekt na státní pokladnu by měl být nulový.
O rozšíření daňového základu se už mluví dlouho, ale činy vždy narazily na tvrdou lobby, co ze zákona vyndat a co ne. U živnostníků budou další kroky vlády ještě více problematické, protože některé úlevy, které získali v minulosti, bude chtít vláda ostříhat. To se týká i výdajových paušálů zavedených ČSSD.
Zároveň by měli živnostníci stejně jako zaměstnanci platit při jakémkoli příjmu daň patnáct procent, ekonomičtí ministři však již o zrušení minimálního základu daně vážně přemýšlejí.
Nejtěžší bude pro nový zákon získat 101 hlas ve Sněmovně. Podpora tří koaličních stran je téměř jistá, protože do balíku změn si každá prosadila to své. Pro ODS je zásadní zavedení jedné sazby daně z výdělku zaměstnanců a pro lidovce osvobození zemědělských pozemků od daně z nemovitostí. Zelení jsou příznivci ekologických daní ze "špinavých“ paliv, naopak prosazují úlevy pro ta "čistá“.
Nejvíce se bude zřejmě koalice snažit přesvědčit odpadlé poslance od ČSSD. Miloš Melčák se už dříve nechal slyšet, že když se uleví na daních všem, může o podpoře uvažovat.
