Podle mluvčího úřadu Vojtěch Bílého nutí farmáře do čipování ve skutečnosti legislativa Evropské unie. To ale popírají chovatelé, kteří upozorňují na výjimku v evropském nařízení, která explicitně zmiňuje jelenovité chované v extenzivních podmínkách a s minimálním kontaktem s lidmi, což se vztahuje na většinu farmových chovů.
„Farmové chovy zvěře vznikly před 30 lety v reakci na zásadní změny zemědělského hospodaření, privatizaci pozemků a nárůst trvalých travních porostů. Tím došlo i k diverzifikaci chovatelských činností. Jsou zde uplatňovány jiné chovatelské postupy než u klasicky ustájených hospodářských zvířat,“ vysvětluje člen výboru Asociace farmových chovů jelenovitých (AFCHJ) Václav Pařízek.
Podle něj velké zemědělské podniky tato zvířata nechovají, v současnosti je v Česku na zhruba 470 farmách kolem 14 200 kusů jelenovitých, tedy v průměru kolem 30 kusů na farmu.
Stát tvrdí, že chce administrativu snižovat
Stát přitom dlouhodobě uvádí, že chce administrativní zátěž zejména u malých a mikropodniků snižovat. Podle Bílého nařizuje evropská legislativa, aby byli jelenovití buď značení známkami, čipy nebo tetováním. „Tuto povinnost včetně stanovení vzorů ušních známek přebírá i navrhovaná novela vyhlášky s tím, že tetování nemá v našich končinách u jelenovitých tradici, a proto jej neupravuje,“ informoval iDNES.cz mluvčí.
Podle něj je tak nutné upravit i způsob vedení záznamů o chovaných zvířatech a hlášení do ústřední evidence. „Jde tedy o přiblížení se k evidenci, která je běžná např. u ovcí, což vzhledem k velikosti a hodnotě zvířat není nepřiměřené,“ vysvětlil Bílý.
Pýcha bude šéfem zemědělců další 4 roky, vadí mu komunikace se státem |
Evropské právo pak podle něj stanovuje minimální nároky na označování a evidenci hospodářských zvířat. „A je nutné objektivně přiznat, že v případě jelenovitých jsme v současné době pod těmito nároky,“ doplnil. Podle něj by tak novinka měla začít fungovat v příštím roce, kontrolovat by se pak měla od roku 2024.
Kilo zvěřiny na osobu a rok
Agrární analytik Havel ustanovení zkritizoval. „Označování zvířat v farmových chovech jelenovitých visačkami nebo čipy je podle mne nadbytečné byrokratické opatření, které by zatížilo chovatele této zvěře. Praktická realizace tohoto opatření by navíc byla obtížná, jde přece jen o divoká zvířata pohybující se často na nemalé ploše a odchytávat je a označovat je určitě není nic přirozeného,“ vysvětlil.
Dle jeho názoru by tak měla stačit evidence u chovatele, která by podléhala kontrole, což zmiňuje i evropské nařízení, tedy, že není ohrožena vysledovatelnost zvířete.
Navíc je podle něj jenom dobře, že se v Česku daňci a jeleni chovají, farmáři by tak neměli být zatížení další administrativou. „Maso těchto zvířat je nutričně hodnotné a mělo by představovat častější alternativu k jiným druhům masa, v zájmu spotřebitele, neboť spotřeba zvěřiny v Česku činí pouhý kilogram na osobu a rok,“ uzavřel analytik.
České farmy se zmenšují, stále jsou však větší než evropské. Snáze přežijí |
Označování jednotlivých kusů může být poměrně problematické i podle Pařízka. Dává příklad největší tuzemské daňčí farmy, kde rodina Friedbergerových má přes 600 jelenovitých, kompletní odchytové zařízení i bourárnu. I tak není manipulace se zvířaty úplně bezpečná.
„Odchyt a třídění daňčat provádí jedenkrát ročně v zimě,“ vysvětluje. Podle něj je k tomu potřeba devět lidí, „vyzbrojených policejními štíty a helmami“. Tato farma si vyzkoušela označení daňčat ušními visačkami, přičemž po čase zjistili, že měli 30procentní ztrátovost visaček. „Ani na takovéto profesionální farmě individuální značení chovateli nic nepřinese, je to byrokracie,“ uzavřel.
Značky pouze u profesionálnějších chovů?
Podle prezidenta asociace Radima Kotrby byla předběžná dohoda s ministerstvem, že se v novele vyhlášky objeví popis výjimka z označování pro chovatele tedy odpovídající výjimce v evropském nařízení.
Chov s aplikací individuálního označování například aplikací čipů by měli pouze ti, kdo jelenovité na farmách chovají v nadstavbových režimech, tedy např. se budou započítávat do hodnot na zatížení pastvin či ekologickém zemědělství.
I zde však půjde o období, do kdy má být zvíře označeno, protože je z hlediska biologie, sezónnosti v reprodukci a zootechniky možné manipulace provádět jen přes zimní období.
V těchto chovech se počítá s „profesionálním“ chovatelským přístupem s vyšší intenzitou kontaktu se zvěří Taková úprava je podle něj povolená, EU ji dává jako možnou výjimku. Ve verzi, kterou ministerstvo poslalo do meziresortního připomínkového řízení, ji ale neumožnilo.
Zákon pro sedláky má udržet rodiny na venkově. Ještě se na něm ale nedělá |
Chovatelé využívající výjimky by pak měli značky s individuálními identifikacemi uschované a zvířatům je navěsily pouze při porážce nebo při prodeji, tedy pokud zvíře opouští farmu. Tento režim funguje už nyní jen s číslem farmy chovatele a podle Kotrby se osvědčil.
Jenom manipulační zařízení s fixací, ve kterém by se mohla zvěř označovat, by podle něj stálo minimálně 150 tisíc korun, jinak by se muselo využít celkové anestézie, což na extenzivních farmách není možné.
Další desítky tisíc by se pak platilo za tvorbu naháněcích koridorů a třídících zařízení, ve kterých by byly rámy, které by uměly visačky s čipy načíst. Zvířata u profesionálních chovatelů s většími stády a vyšší intenzitou chovu by se pak mohla čipovat nebo si jim navěšovat značky jenom jednou ročně, například při některé ze zootechnických kontrol nebo při odčervování.
Podle Kotrby nyní ministerstvo znovu slibuje, že ve finální verzi vyhlášky výjimka bude napsána. Výsledek ale chovatelé uvidí až ve vydané legislativě.
