Hokej, české sklo a pití piva jsou oblasti, v nichž se Češi obvykle považují za špičku. Především při zmínce o pivním prvenství pociťuje hrdost více než polovina českých mužů a třetina žen, jak vyplynulo z nedávného průzkumu Sociologického ústavu Akademie věd. Češi však nekonzumovali tak mimořádné množství piva vždy. Z dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) vyplývá, že nárůst začal během šedesátých let.
Ještě koncem čtyřicátých let vypil průměrný Čech o polovinu hořkého moku méně než v současnosti. Pak se však začala spotřeba strmě zvedat. Mezi roky 1958 až 1970 se zvedla o 50 litrů na hlavu a na tehdejší úrovni setrvala do dnešních dnů. Tak rapidní nárůst ani pokles pivní trh od té doby nezažil.
Na depresi!
Příčin tehdejší zvýšení spotřeby je podle odborníků několik. V prvé řadě se komunistickému režimu začalo dařit produkovat dostatek potravin a zlepšila se rovněž ekonomická situace lidí.
„Lidé začali mít trochu peníze, nasytili se základními potravinami a začali utrácet i za něco jiného, třeba právě ze alkohol,“ vysvětluje Jiří Hrbek, ředitel odboru statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí ČSÚ.
Podle něj panovala nejpozději od sedmdesátých let v Československu nadprodukce potravin včetně alkoholu. Tehdejší režim se pokoušel uměle drženými nízkými cenami kompenzovat obyvatelům depresi z nedostatku jiného spotřebního zboží, které nedokázal zajistit.
S tím souvisí i skutečnost, že lidem nezbývalo mnoho jiných možností, za co peníze zbývající po pokrytí základních potřeb utratit. Dovolená v cizině byla kvůli uzavřeným hranicím výjimečnou záležitostí, automobily nebo elektronika patřily k nedostatkovému zboží. „Nebylo ani moc příležitostí ke kulturnímu vyžití, takže jednou z možností, jak si pomoci ke společenské zábavě, byla konzumace piva,“ říká agrární analytik Petr Havel.
Při práci legraci
Havel upozorňuje na ještě jednu příčinu, která mohla mít na míru konzumace piva vliv. Komunistický režim od konce čtyřicátých let masivně podporoval těžký průmysl, jako byly hutě či slévárny. Pracovníkům takzvaných horkých provozů pak umožnil občerstvovat se nízkostupňovými pivy. „Konzumovalo se přímo v průběhu pracovního procesu,“ dodává Havel.
Zda se právě tehdy zrodilo české pivní prvenství, nelze spolehlivě zjistit. Většina zemí tak dlouhodobými statistkami o spotřebě jako ČSÚ nedisponuje. Od padesátých let jsou však dostupné třeba údaje o konzumaci v Německu coby hlavním konkurentovi Čechů.
Němci prošli podobným vývojem, odstartoval však dříve. Podle společnosti Statista vypili na konci padesátých let třikrát více piva než na jejich začátku a růst pokračoval i během let šedesátých. Spotřeba na hlavu však byla vždy o pár litrů nižší než v Československu. Od devadesátých let však konzumace piva v Německu rapidně poklesla na současných zhruba 100 litrů. Tento propad v Česku nenastal.
