Tato zvířata dodnes zanechala stopy ve jménech vysočinských vesnic, kopců nebo říček: Nedvědice, Vlkov, Zubří, Vlčatce, Bobrůvka, Vlčí hrdlo…
Panenská divočina se však začala od 13.století dramaticky měnit, když do vyšších poloh a hlubokých lesů počala pronikat mohutná kolonizační vlna. Údolím proti toku Svratky pronikali, především z jihu Moravy, noví osadníci. V okolí osad prales mizel - kácením a žďářením.
Někdy v 16. století zmizel z Českomoravské vrchoviny los, po něm zubr (poslední zmínku o zubrech najdeme z doby panování Rudolfa II.). Kdy byl vyhuben medvěd, nelze přesně zjistit, ale z nepřímých důkazů lze usuzovat, že na Novoměstsku žil ještě v 17. století. Osud posledního vysočinského vlka však můžeme vystopovat s přesností téměř pedantskou. Vydejme se tedy po jeho stopách...
Z Olešné do Zubří
Na naši "stopařskou“ výpravu se vydáme z vlakové zastávky Olešná, ležící na železniční trati spojující Tišnov se Žďárem nad Sázavou. Nenápadná zastávka, ukrytá v polích mezi stromy, je poslední zastávkou před Novým Městem na Moravě.
Po modré turistické značce dojdeme do Zubří. V zahradě domu č. 12 najdeme větrný mlýn a před domem č. 29 objevíme impozantní strom – jírovec maďal /kaštan, který zasluhuje patřičnou ochranu!
Po "modré“ pokračujeme dále k Zuberskému rybníku, který je vyhledávanou rekreační lokalitou. Na křižovatce turistických stezek objevíme žlutou značku, která nám po následující kilometry bude dobrým vodítkem.
Postupujeme nádherným Koníkovským polesím, naši stezku protínají potůčky a bystřinky. Jsme-li tu ve správnou dobu – budeme na malých mýtinkách obdivovat rozkvetlou vysočinskou flóru a především stromy úctyhodného stáří.
Zajímavá zacházka
Pokud se nebojíme na chvíli opustit značenou stezku, můžeme si výlet zpestřit zajímavou kuriozitkou. U kamenného pomníčku "U Hubáčka" odbočíme po lesní cestě vlevo směrem na Koníkov, a po chvilce zarostlou lesní stezkou vpravo – severně. Často tu bývá provizorní sezonní značení jednoho sdružení se "šílenou“ zkratkou: ENNNDVPOKPNPSSVB (První Evropský Neregistrovaný Nevládní Nezávislý Dobrovolný Vzájemně Prospěšný Občanský Kruh Přátel Nových Památek Se Sídlem V Brně).
Stezička nás dovede ke starému pomníku, kde prý v roce 1840 Wladimír hrabě Mittrowski z Mittrowitz a Nemyssle zastřelil jednou ranou tři srnce. Pomník zde nechal sám pan hrabě a geniální lovec v jedné osobě postavit na konci 19. stol. Zda jde o mysliveckou latinu, či o skutečnou událost, by dnes již asi nevyluštil ani geniální detektiv Hercule Poirot. Až se dostatečně pokocháme krásným místem, vrátíme se stejnou cestou na žlutou turistickou značku k pomníčku "U Hubáčka".
Vlčí kámen a dvojí "vyhlazení" vlka
„Žlutá“ nás zavede k mramorovému pomníčku, který je umístěn na místě skonu posledního vysočinského vlka. Vyrytý nápis nás informuje: "Zde byl dne 2. ledna roku 1830 zastřelen revírníkem V. Marzikem ze Stříteže VLK, který vážil 88 funtů (funt = pfund = 613,75 g – pozn. aut.) a jest na hradě Pernštejně vycpán.“
Co říkají dobové zápisy? V lokalitě nazývané Český les byl 1. ledna 1830 postřelen karasínským adjunktem Thiermanem do levého předního běhu poslední legendární vlk vysočiny. O den později zraněnou šelmu zastřelil revírník V. Marzik (Mařík). Vlk vážil něco přes 49 kg a byl skutečně vycpán vystaven až do roku 1986 na hradě Pernštejně. Poté byl (z důvodu poškození – prý hlazením návštěvníků hradu) uložen do depozitáře. Jinými slovy: poslední vlk byl lidmi "vyhlazen“ hned dvakrát!
Jeho podobu alespoň nalezneme v regálové komoře Pernštejna před vstupem do přírodopisné sbírky a knihovny. Na obraze je pod portrétem vlka i německý text popisující jeho smutný konec.
Pokud na chvíli opustíme žlutě značenou turistickou značku a zamíříme od "vlčího pomníčku“ neznačenou pěšinou vzhůru, narazíme na oplocenou lokalitu, která nese název Přírodní památka Vlčí kámen. Byla vyhlášena v roce 1990 a chrání zbytek starého lesního porostu jedlosmrkové bučiny, která byla dříve charakteristická pro chudá, kyselá stanoviště vyšších poloh Žďárských vrchů.
Na extrémně klimaticky exponovaném balvanitém svahu ve výšce 750–766 m n. m. je zachován zbytek starého bukového porostu s přimíšeným smrkem. Stará bučina s doupnými stromy je významným hnízdištěm ptactva. Stáří buků se pohybuje v rozmezí mezi 140–180 lety. Zde si tedy můžeme připomenout, v jakém prostředí asi vysočinští vlci kdysi žili.
Zacházka druhá
Pokud prostudujeme mapu a máme důvěru ve svůj orientační talent, můžeme se neznačenou stezkou vydat k další místní zajímavosti. Vydáme se stezkou směrem ke vsi Lísek. Asi kilometr od Vlčího kamene narazíme na samotu Kolonie Marie. Na začátku 80. let 19. století na tomto místě nuzně žilo v bídných chatrčích několik rodin lesních dělníků.
Když místo navštívila hraběnka Mittrowská, nebyla s životními podmínkami svých poddaných spokojena, a proto zde nechala postavit budovu, která byla po hraběnce pojmenována – Kolonie Marie. V historickém řadovém domě měla každá rodina jednu místnost o velikosti 4 x 5 metrů, komoru a vlastní sklep. Půvabná samota u lesní mýtiny je obydlena dodnes. Po prohlídce kouzelného místa se vrátíme zpět k Vlčímu kameni.
Nad Koníkovskými samotami
Přes Metodku zpět do Olešné
Od Vlčího kamene pokračujeme dále po žluté značce, která nás dovede na krásný vyhlídkový vrch Metodka (788 m n. m.). Kruhový rozhled po nádherných pasážích Žďárských vrchů stojí za to! U vrcholu najdeme také památník partyzánské skupiny Miroslava Tyrše, kde zahynuli partyzáni Rufa Krasavina, František Lastovička a František Olejník.
Na Metodce
Z Metodky sestoupíme po žluté značce do malebné vísky Odranec. Před domem č. 24 nalezneme 18 metrů vysoký chráněný javor klen.
Zázrak v Odranci
Odranec, respektive jeho obyvatelé, kdysi "zažili“ zajímavou příhodu: dne 11. 6. 1619 spadly v okolí Odrance tři meteority. Jeden spadl přímo ve vsi, druhý za humny a třetí nedaleko v lese. Meteority byly vyryty ze země a byly odevzdány tehdejšímu majiteli novoměstského panství panu Vilému Dubskému z Třebomyslic. Jeden se dostal do soukromé sbírky v Telecím. Všechny meteority se však později záhadně ztratily.
Šebestián ze Želechova o této události sepsal kramářskou píseň o 49 slokách a vydal ji u Adama Graudence v Litomyšli. Písnička "Novina o zázraku, který se stal v dědině Vodranci“ byla ve své době (na poutích a jarmarcích) velmi populární. "Ve filmové éře“ byla tato událost použita jako námět k českému fantastickému filmu "Kam zmizel kurýr“, i když filmaři dramatický příběh zasadili k Novému Městu nad Metují.
Z Odrance pokračujeme dále krásnými lesy po žluté značce až na turistické rozcestí se zelenou značkou. Potom pokračujeme po zelené turistické značce k Zuberskému rybníku, kde odbočíme na modrou, která nás zavede zpět přes Zubří na vlakovou zastávku Olešná.
Může se hoditDélka naší kruhové túry (i s oběma "zacházkami“) nepřesáhne 23 kilometrů. Více se o historii Vlčího kamene, o Kolonii Marie i o památníku U tří srnců dozvíte v knize Pavla Svobody "Krajem kamení a jeřabin“ (nakladatelství SURSUM, 2002). |
Text: Jaroslav Monte KVASNICA, foto: Filip CHLUDIL
