Brněnská přehrada, přezdívaná Prigl, je vodním dílem na řece Svratce, přehrazené na 56. kilometru. V současné době už není primární zásobárnou pitné vody pro město Brno, ale slouží hlavně k rekreaci a jako zdroj pro výrobu elektrické energie. Přehradní nádrž měří téměř 10 kilometrů a zatopená plocha dosahuje rozlohy 259 hektarů. Zdejší hydroelektrárna využívá jedné Kaplanovy turbíny s výkonem 2,88 MW.
Výlet 'pod křídly' hradu Veveří
Asi 12 kilometrů severozápadně od centra Brna se na skalnatém ostrohu vypíná majestátní hrad Veveří. Jeden z nejrozsáhlejších a největších hradních areálů nejen na Moravě, ale i v Čechách je vyhledávaným turistickým lákadlem celé oblasti.
I pro mě bude hrad, podle pověsti založený už v roce 1059, výchozím bodem při celodenním putování kolem přehrady.
Hrad má bohatou a velmi pohnutou historii prolnutou řadou pověstí a legend. Opakovaně ho navštívil například britský ministr obchodu Winston Churchill, který zde s manželkou Clementine strávil část svatební cesty po Evropě.
Od první poloviny 18. století se traduje pověst, podle níž by hrad Veveří mohl být jedním z mnoha míst, kde by se mohl ukrývat poklad dvanácti stříbrných soch apoštolů, původně pocházejících z kořisti Břetislava I. z tažení do Polska. Sochy dosud nebyly objevené a tak zůstávají jen nezodpovězené otázky a romantická představa pokladu nedozírné hodnoty.
Kolem přehrady za pár hodin
Hrad nechávám za zády. V brzkém ránu je docela chladno a trávu a nízké keře pokrývá povlak jinovatky, mrznou mi ruce a čekám na první paprsky slunce.
Přede mnou je první a zároveň i nejnudnější úsek cesty. Skoro 6,5 kilometru po asfaltové, poměrně frekventované silnici do Rakovce. Po cestě je možné několikrát odbočit vlevo do lesa a podívat se z některé z vyhlídek na přehradu, a pak se zase vrátit na silnici. Je dávno po sezoně, a tak potkávám jen rybáře. Kempy jsou zazimované a stejně jako hospody v této části jinak rušné přehrady zavřené.
Už se těším do Rakovce, kde konečně přichází zprava červená turistická značka. Asfaltu se sice nezbavím, ale alespoň už nepůjdu po frekventované silnici.
Jihovýchodní část Brněnské přehrady patří k jejím nejcivilizovanějším a turisty nejnavštěvovanějším pasážím. Najdete zde restaurace, kiosky s občerstvením, hotely a potkáte tu dost lidí. Snídám v prvním kiosku po cestě, rychlé dva párky v rohlíku a teplý čaj.
Od vody jsou na dálku slyšet hlasy a mezi velkými bójemi se tísní asi dvacet lodí. Pak se ozve hvizd píšťalky a srocení lodí vyráží na cestu s cílem zvládnout bójemi vytyčenou trať v co možná nejkratším čase.
Cesty mimo hlavní turistickou sezonu mohou po krátký čas působit jako liduprázdné.
Na hladině Brněnské přehrady právě probíhají závody v jachtingu.
Následujících přibližně 4,5 kilometru k lávce před Junáckou loukou je mnohem zajímavějších i příjemnějších. Skoro dvě třetiny této vzdálenosti sice šlapu do asfaltové cyklostezce, ale k vodě je to mnohem blíž a i výhledy jsou příjemnější. Potkávám nespočet běžců a cyklistů. Také rodin s malými dětmi přibylo.
Pravidelné lodní linky, které po přehradě v tomto roce jezdily od 30. 4. do 2. 10. podle pravidelného jízdního řádu zastávky Bystrc – přístav do zastávky Veverské Bitýšky – přístaviště, zastavují mimo jiné i na zastávce Cyklistická.
Kousek za touto zastávkou končí asfalt a začíná zpevněná, široká, popadanými barevnými listy zasypaná cesta. Cyklistů je stále dost.
Občas musím při focení z cesty rychle odstranit stativ, abych nepřišel o techniku. Z nádherných barev podzimu přechází zrak a chůze je hned veselejší. Nedaleko lávky přes přehradu cesta stoupá po nově upravené stezce po skalkách, aby později klesla pohodlně k již zmíněnému mostu pro pěší a cyklisty, klenoucím se vysoko nad vodní hladinou.
Nový most přes Brněnskou přehradu postavili v roce 2003.
Tato dominanta, dlouhá 100 metrů, byla do zdejší krajiny zasazena v roce 2003. Je to v pořadí už třetí most na tomto místě. Ještě dlouho před stavbou přehrady zde stával dřevěný most, který byl při stavbě přehrady stržen a nahradil ho betonový. Ten byl ale zničený v roce 1945, kdy ho ustupující německá armáda podminovala a vyhodila do vzduchu.
Nejhezčí úsek do Veverské Bítýšky
Mám za sebou asi 14 kilometrů chůze a také první a zároveň poslední možnost si okruh zkrátit a vrátit se přes most k hradu Veveří. Byla by to ale škoda. Poslední část po žluté turistické značce přes Junáckou louku a Zouvalku do Veverské Bítýšky se považuje za nejkrásnější.
Je pravděpodobné, že obec Veverská Bítýška vznikla až po založení hradu. První písemná zmínka o ní pochází z roku z roku 1376. Nejstarším písemným dokladem je listina vydaná králem Ludvíkem v roce 1521, která umožňovala pořádání trhů. Obec mohla do roku 1727 vykonávat dokonce i právo hrdelní. V obci byly postupně v provozu tři mlýny i svého času jediná výrobna střelného prachu na Moravě.
Na okraji Veverské Bítýšky se napojuji na červenou značku a přes chatovou osadu Mečkov se vracím po opět velmi příjemné cestě pod hrad Veveří. V nohách mám něco přes 20 kilometrů chůze v nádherném a chladném podzimním počasí, v krajině plné barev a jiskřivého podzimního vzduchu. Tento půvabný kout kousek za přelidněným Brnem opravdu stojí za návštěvu.
