V prvním případě jsem to bral jako jednu z kuriozit na svých cestách, v tom druhém už jsem se tomu smál a často to dával k lepšímu při různých příležitostech. A nakonec se mi nedávno stalo, že jsem úplně náhodou téměř doslova zakopl o další, v pořadí již třetí střed Evropy. Tentokrát to bylo u nás, v České republice, a i tento bod byl stovky kilometrů vzdálený těm předchozím.
Na středy Evropy jsem narazil v tomto pořadí.
1. Ukrajina
S prvním středem Evropy jsem se setkal už skoro před 20 lety na Ukrajině. Hned po revoluci jsem si řekl, že "západ" je nuda a že je čas vyrazit na "východ". Jednou z prvních zemí, která mi učarovala, byla právě Ukrajina, konkrétně Podkarpatská Rus. A právě tady jsem potkal ten "svůj" úplně první střed Evropy.
Určila ho již v roce 1887 Vídeňská akademie věd, tato část Ukrajiny totiž tehdy spadala pod rakousko-uherskou monarchii. Jak tehdejší c. a k. geodeti při výpočtu postupovali, se mi bohužel zjistit nepodařilo, nicméně ještě téhož roku zde vybudovali geodetický bod v podobě malé kamenné stély s latinským nápisem LOCUS PERENNIS. Dilicentissime cum libella librationis guae est in Austria et Hungaria confecta cum mensura gradum meridionalium et paralleloumierum Europeum. МD ССС LХХХVІІ
Což v překladu znamená zhruba toto: Stálé, přesné a věčné místo. Zde byl velmi přesně, speciálním přístrojem vyrobeným v Rakousko-Uhersku se škálami poledníků a rovnoběžek určen střed Evropy. 1887
V dobách Sovětského svazu místo ještě doplnila litinová tabule, která v ruštině sděluje v podstatě totéž. Dále zde byla vybudována asi pětimetrová nerezová plastika, která je sice zajímavá, ale nějak nevím přesně, co vlastně znázorňuje.
Zobrazit Střed Evropy - Ukrajina na větší mapě
Třetí označení v podobě velké tabule s nápisem Geografický střed Evropy sem bylo umístěno po vzniku samostatné Ukrajiny a úprav se také dočkalo celé okolí tohoto místa. Vyrostla tu pěkná koliba s restaurací a v létě se tu konají trhy, kde můžete koupit spoustu dobrot domácí výroby jako třeba kravské, ovčí a kozí sýry, uzené maso a slaninu, brynzu, marmelády, med a další pochoutky.
Místo samotné je dobře dostupné, najdete ho přímo u hlavní silnice H09 z Užhorodu a Mukačeva směrem na Rachov a Jasiňu. Kolem prochází také železniční trať, bohužel však s minimálním provozem. Navíc trať nevede až do Užhorodu jako za první republiky, kdy tudy dokonce jezdily přímé vlaky až do Prahy, ale je přerušena rumunskou hranicí. V provozu je také turistické infocentrum a návštěvníci si mohou prohlédnout i řadu naučných panelů, a to i v angličtině. V současné době už navíc na cestu na Ukrajinu nepotřebujete vízum a k překročení hranice stačí jen platný cestovní pas.
Ukrajinský střed Evropy, novodobé označení v ukrajinštině
2. Litva
V pořadí druhý střed Evropy jsem potkal o několik let později, a to v zemi, kde bych ho opravdu čekal ještě méně než na Ukrajině. Ze všech tří středů Evropy, které jsem dosud navštívil, je tento asi opravdu nejhezčí, protože je nejen on, ale i celé okolí velmi pěkně upravené a rozhodně stojí za vidění.
Zobrazit Střed Evropy - Litva na větší mapě
A proč je vlastně středů Evropy hned několik? Především proto, že pokaždé bylo použito jiné výpočetní metody, případně jiných bodů, považovaných za okraj našeho kontinentu. Francouzský Geografický institut zvolil v roce 1989 metodu výpočtu těžiště a vyšlo jim právě toto místo, kousek severně od hlavního města Litvy Vilniusu.
V roce 1991 tady postavili malý kamenný pomníček s pamětní deskou a základními údaji. O rok později pak úřady celou oblast prohlásily za Chráněné území topografického středu Evropy. Do rezervace spadá i nedaleké a krásné jezero Girija a Bernotajský pahorek, který je dávným bájným pohanským obětištěm, kde bylo objeveno velké množství archeologických nálezů.
Tento střed Evropy je také velmi dobře dostupný přímo u hlavní silnice A14 z Vilniusu na sever k městu Moletai. Na úpravě okolí si dali Litevci záležet a vybudovali zde reprezentativní památník se vzornou parkovou úpravou, parkovištěm a turistickým infocentrem. Celek krásně zdobí stožáry s vlajkami všech evropských států. V infocentru vám za drobný poplatek vystaví pěkný certifikát, "úředně" stvrzující, že jste stanuli v samém středu evropského kontinentu. Litva je dnes součástí Evropské unie, cesty tam jsou bez problémů.
Velkolepě pojatý litevský střed Evropy
Certifikát potvrzující návštěvu středu Evropy v Litvě
3. Česká republika
A zatím "můj" poslední střed Evropy jsem našel u nás, v České republice. Jeho provedení je ze všech tří zde jmenovaných nejmenší. To ale neznamená, že by byl právě tento střed Evropy méně zajímavý, je tomu totiž právě naopak. Najdete ho velmi snadno tady, na souřadnicích N 50.003177, E 14.976801.
Zobrazit Střed Evropy - Česká republika na větší mapě
Kouřimský střed Evropy je pro změnu astronomický a jde vlastně o průsečík 50. rovnoběžky a 15. poledníku, který zde zaměřila Česká astronomická společnost za podzimní rovnodennosti 23. září 1995. Bod samotný se nachází v polích těsně za městem, jeho památník byl ale umístěný nedaleko odtamtud na důstojnějším místě v centru města na Mírovém náměstí, a to v listopadu 2010. Důvodem byly i nevyjasněné majetkové poměry pozemků.
Autorem pěkně provedeného pomníku, jehož odhalení se těšilo velké pozornosti médií i místních občanů, je místní rodák Jaroslav Poula. Místo je zajímavé také tím, že právě odsud je přesně měřitelný takzvaný pravý sluneční čas, jímž se vymezuje středoevropské časové pásmo.
Střed Evropy uvidíte přímo uprostřed náměstí, tedy myšleno samozřejmě místo s pomníkem. Samotný průsečík 50. rovnoběžky a 15. poledníku pak snadno najdete například pomocí GPS.
Kouřim, kam je dobré spojení autem, vlakem i autobusem, se může pochlubit nejen hezkým a fotogenickým centrálním Mírovým náměstím, ale také spoustou okolních křivolakých uliček s parádní kamennou dlažbou.
Pomník středu Evropy v Kouřimi
Další středy Evropy
Tyto tři středy Evropy rozhodně nejsou jediné. Jen v České republice jich je dalších asi osm. A podle informací, které se mi podařilo zjistit, najdete další "zaručeně pravé" středy Evropy také na Slovensku, v Německu, v Polsku, ale třeba i v Bělorusku. Ale o tom až někdy příště, až zase na nějaký narazím...
