Pohled z úbočí Knížecího stolce k západu

Pohled z úbočí Knížecího stolce k západu | foto: Vít Štěpánek, pro iDNES.cz

Tak trochu jiná Šumava. Želnavské hory vás k sobě pustí jen o víkendu

  • 3
Jeden z nejvyšších vnitrozemských vrcholů Čech, šumavský Knížecí stolec, se tyčí severně od vodní nádrže Lipno. Dlouhá léta se nacházel v nepřístupném vojenském prostoru, teď se na něj při dodržení podmínek vstupu může podívat každý.

Vojenský újezd Boletice je krajinou minulosti. Z několika desítek vesnic a osad, které tu existovaly po staletí, vesměs zbyly (v lepším případě) jen sporé základy stavení, jinak stopy lidské činnosti zahladila příroda.

Po roce 1950, kdy újezd nařízením komunistické vlády vznikl, vystřídaly horské zemědělce a pastvináře tanky a kanony, většina sídel byla srovnána se zemí a běžným smrtelníkům byl vstup zakázán.

To platilo dlouhých padesát let. Ledy se pohnuly počátkem 21. století, kdy úřady nejprve zpřístupnily okrajové části „prostoru“ a v roce 2012 byl vojenský újezd asi o deset procent zmenšen.

Součástí tohoto drobného zcivilnění oblasti bylo vyznačení několika turistických tras na území vojenského újezdu. Z nich je nejatraktivnější modře značený okruh, který vystoupá až na Knížecí stolec (1 236 m), nejvyšší vrchol Želnavské hornatiny, jak se oblast podle geomorfologického členění nazývá.

Výlet na Knížecí stolec poskytne trochu jinou perspektivu Šumavy, než na kterou je většina návštěvníků zvyklá. Třináct kilometrů dlouhý okruh vede úplně celý lesem (tedy – vedl by, nebýt rozsáhlých holin ve vrcholové části, následku ničivého orkánu Kyril z ledna 2007), má značné převýšení téměř 500 metrů a hlavně poskytne neotřelé, v podstatě neznámé pohledy na jižní polovinu Šumavy i dál.

Výstup na Knížecí stolec má smysl hlavně kvůli výhledům, za špatné viditelnosti se hodí vybrat jiný itinerář. Taky je třeba myslet na plánování, vzhledem k poloze ve vojenském újezdu je modře značený okruh přístupný pouze o víkendech a svátcích a pouze přes den (v době od 6 do 22 hodin).

Plechý, Boubín i Alpy

Výchozím místem výstupu na Knížecí stolec je improvizované parkoviště v lokalitě Uhlíkov u místní komunikace severně od osady Záhvozdí. Sem, na hranici vojenského újezdu, se dá dostat jedině autem a právě automobil budete pro výlet na Knížecí stolec potřebovat. Autobusy veřejné dopravy sice staví na křižovatce hlavní silnice asi o kilometr dál, jenže linky jezdí jen v pracovní dny (což jejich využití vylučuje) a nejbližší železniční zastávka Pěkná je vzdálena přes pět kilometrů. To zase výlet neúměrně prodlužuje.

Uhlíkovský rybník je první výraznější bod na trase.

Prvního půldruhého kilometru modrého značení od parkoviště vede po mírně stoupající asfaltové silnici a nejde o dvakrát záživný úsek. Změna přichází teprve, když se v sedle silničky obzor rozevře. Scenérii oživí temná voda Uhlíkovského rybníka, u něj je zbudovaný turistický přístřešek.

Ještě před rybníkem odbočujeme vpravo na tzv. Adolfovskou cestu, která vytrvale stoupá jižním úbočím Knížecího stolce. Asi po dvou kilometrech mineme výraznou skálu s vytesaným reliéfem Adolfstein 1871. Pravděpodobně má připomínat knížete Adolfa Schwarzenberga.

Dosud byly vyhlídky do kraje jen sporadické, brzy se to má zlepšit. Nedlouho za Adolfovým kamenem se terén konečně položí, mineme obelisk připomínající likvidaci následků orkánu Kyril a mezi stromy začnou prosvítat pohledy na vrcholovou plošinu Želnavské hornatiny. Když po pravoúhlém obratu vlevo vyjdeme z lesa, otevře se před námi překvapivě plochá krajina, kterou před téměř 14 lety dokonale „vyčistil“ zmíněný orkán.

Přinejmenším vizuálnímu průzkumu terénu tak nic nebrání. Opouštět značenou cestu by však návštěvníci podle regulí vojenské správy opouštět neměli. Vrchol Knížecího stolce je jen pár minut daleko, jde ovšem o jedinou výraznou vyvýšeninu nad zmíněnou vrcholovou plošinou. Posledních asi 200 metrů je proto řádně strmých a vede po stezce, která je hlavně za mokra nesnadno schůdná.

Rozhledna na Knížecím stolci není z nejvyšších, ale rozhled je z ní výtečný.

Na dnes bezlesém vrcholu Knížecího stolce stojí dřevěná rozhledna. Je sice jen osm metrů vysoká, ale rozhled z ní je za dobré viditelnosti kruhový na všechny světové strany: od šumavských hřebenů, které se táhnou od severozápadu až k jihu, přes Blanský les s Kletí na východě až po jihočeské pánve na severu.

Jde o neotřelé pohledy z nezvyklého směru, s identifikací jednotlivých pásem na obzoru pomůže orientace na rozhledně. Zaujal nás výhled k severozápadu. Známé a výrazné šumavské vrcholy Bobík (1 266 m) a Boubín (1 362 m) se odtud jeví docela jinak než z frekventovanějších koutů pohoří. Při pohledu z Knížecího stolce jsou totiž téměř přesně v zákrytu.

A pak je tu jižní až jihozápadní obzor. Tomu běžně vévodí hraniční hřeben Šumavy s Plechým (1 378 m), Třístoličníkem (1 302 m) apod., v době naší návštěvy však tento dojem „přebil“ zubatý hřeben daleko na horizontu. Alpy, konkrétně masiv Dachsteinu a pohoří Totes Gebirge, se nad mořem oblaků vznášely jako fata morgána.

Může se hodit

Aktuální režimu vstupu na turistické značené cesty ve Vojenském újezdu Boletice najdete na adrese www.vojujezd-boletice.cz

Na celém okruhu nepotkáte žádné stavení, jen dva pěkné turistické přístřešky a jedno odpočívadlo. Není zde tedy žádná možnost občerstvení, svačinu si vezměte sebou. Absolvování okruhu pěšky vyžaduje necelé čtyři hodiny. S výjimkou posledního úseku na vrchol se dá jet i na kole.

Sestup z Knížecího stolce je pozvolný a první kilometr po kamenité pěšině stále provázejí daleké výhledy. Pak přicházíme na asfaltovou silničku, která se dlouhými oblouky vlní lesem v setrvalém klesání až k Uhlíkovskému rybníku. Tam uzavíráme smyčku a zpět na parkoviště se musíme dostat po stejné trase, po které jsme výhled zahájili.

Dlouhé lesní úseky po zpevněných komunikacích mohou být poněkud monotónní, proto je dobře, že celý okruh doprovázejí panely naučné stezky Knížecí stolec. Dozvíte se z nic informace různorodého charakteru, od přírodního prostředí přes lesní hospodářství až po zaniklé osídlení.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz

, pro iDNES.cz