Mapa kladenských uhelných vleček
Uhlí se v okolí Kladna začalo těžit už konci 18. století. Teprve ve století 19., po vzniku Kladenského kamenouhelného těžařstva, ale můžeme mluvit o masivní produkci. Tu ale brzdila nedokonalá přeprava.
Koněspřežná dráha z lánských lesů k pražské Písecké bráně (dnes nádraží Praha-Dejvice) byla postavena pro přepravu dřeva, uhlí na ni byl příliš těžký materiál. Musela se proto postavit železnice parostrojní.
Jako první dosáhla do Kladna Buštěhradská dráha z Kralup nad Vltavou, a to v roce 1855 (projeli jsme ji v seriálu Na co zírá mašinfíra). Následovala stavba Kladensko-nučické dráhy (Zaniklé tratě zde), přímé propojení Kladna se Smíchovem (Mašinfíra zde) a Bubny (Mašinfíra zde). A nakonec stavba tratě ze Zvoleněvse do Vinařic a spojka se stanicí Kladno-Dubí (Zaniklé tratě o dráze 11b najdete zde).
 |
Ze všech těchto tratí vznikaly vlečky k jednotlivým dolům. Zajímavé je, že původně každou vlečku provozovala jiná železniční společnost. Podívejme se třeba na rok 1921. Nejdelší vlečku na Kladně k dolu Max obsluhuje Kladensko-nučická dráha, vlečku k dolům Ronna a Theodor ČSD, ale k vedlejšímu dolu Mayrau zajíždí stroje Buštěhradské dráhy.
Jak se postupem času těžba v kladenském revíru utlumovala, zanikaly i uhelné vlečky. Jako první už na konci 19. století zmizela většina kolejí k dolu Amálie v centru Kladna.
Důl Theodor ve Pcherách ukončil činnost v roce 1935 a důl Engerth o deset let později. V roce 1982 zanikla vlečka k dolu Wannieck v Srbech, trať k dolu Ronna nad Hnidousy zmizela ještě před koncem těžby v roce 1997. O pět let později se přestalo těžit také v dole Tuchlovice. Z uhelných drah zbyly dodnes už jenom dvě, k dolu Mayrau ve Vinařicích a k dolu Schöller nad Libušínem.
Bývalá vlečka dolu Tuchlovice na leteckém snímku. V pozadí halda dolu, uprostřed největší stavba na trati, ocelový most přes dálnici D6. GPS: 50.1402675N, 14.0017464E
Pátrání po uhelných drahách
Vydali jsme se po stopách pěti nejvýznamnějších vleček. Z bývalé zastávky Tuhaň na trati 11b do Vinařic a Zvoleněvse (projeli jsme ji v seriálu Na co zírá mašinfíra) se vypravíme k bývalému dolu Ronna. Vlečka měřila tři kilometry a vedla nejprve na vysokém náspu a potom hlubokým zářezem. Ukážeme vám poslední kilometrovník, zpola zasypaný propustek a také poslední dochovaný most přes tuto trať.
Zmíníme také vlečku k dolu Engerth, která vycházela ze stanice Kladno-Ostrovec. Měřila ďábelských 666 metrů a zanikla po druhé světové válce. Dnes na jejím místě stojí rodinné domy.
Důl Engerth na snímku ze začátku 20. století GPS: 50.1515508N, 14.0886111E
Rozhodně jsme nevynechali ani nejdelší kladenskou vlečku, šest a půl kilometru dlouhou dráhu k dolu Max nad Libušínem. Z té se zachovalo památek docela dost. Koleje zalité v asfaltu rušné silnice, náspy, jeden drážní domek a hlavně hluboký, zhruba kilometrový zářez za Rozdělovem.
Ke zbylým vlečkám jsme museli do stanice Kamenné Žehrovice. Odtud totiž vycházely hned tři, z toho dvě dávno zaniklé. První vedla k dolu Wannieck v Srbech. Ještě v polovině osmdesátých let 20. století se v její stopě daly najít koleje, dnes už je trať notně zarostlá. Ale přece jen jsme něco objevili.
Naposled jsme zamířili na vlečku dolu Tuchlovice. Vznikla jako poslední v roce 1941 a zanikla jako poslední, po roce 2002. Přestože nebo možná protože se z ní stala cyklostezka, památek na provoz jsme na ní objevili asi nejvíce. Kilometrovníky, betonové mosty a také největší stavbu, která byla na kladenských vlečkách kdy postavena. Ocelový most přes dálnici D6.
Kolejiště dolu Tuchlovice v říjnu 2001 GPS: 50.1274356N, 13.9963967E
A protože se nám do 42. dílu Zaniklých tratí nevešly zdaleka všechny kladenské vlečky, je možné, že se někdy v budoucnu k tomuto tématu ještě vrátíme. Měli byste zájem?
Pomozte nám se seriálemNemáte doma fotografie nebo amatérské záběry zaniklých tratí z doby jejich provozu? Napište nám a podělte se o svoje poklady, rádi je s uvedením zdroje uveřejníme. Aktuálně sháníme:
Náš e-mail je: zanikletrate@idnes.cz |
