Vlaky brázdily zdejší krajinu už od konce 19. století. Dnes spojují Litoměřice s Mostem. Tentokrát jsme nastoupili do sympatického nízkopodlažního vagonu v Lovosicích. A vydali se po železnici do Libčevsi, abychom se z ní pak na kole vrátili pěkně zpět přes všechny vesničky, v nichž Švestková dráha staví.
Za své jméno dráha vděčí švestkovým sadům a alejím, které se v této oblasti dříve hojně vyskytovaly. Dějiny Švestkové dráhy jsou mírně řečeno pohnuté, po zestátnění se mnohdy mluvilo dokonce o tom, že je zbytečná, a hrozilo, že se na ní provoz zastaví.
V roce 2016 ji naštěstí koupil nový majitel – AŽD Praha – a ten obnovil nejprve víkendový a pak i každodenní provoz.
Jízda je to parádní. Specificky zvlněnou krajinu pozorujete z oken čistého vlaku, kde vám stevardi nabídnou zadarmo kávu a čaj, za peníze pak malé občerstvení. Všimli jsme si, že většina dospělých sáhne po slivovičce – ta tu přece dozajista nemůže chybět.
V Libčevsi jsme vystoupili z vlaku a jako první jsme zamířili na návrší nedaleko zastávky, kde stojí zřícenina zámku. Můžete si ji obhlédnout jen zvenku. I když tato stavba ze 14. století viditelně chátrá, je patrné, že dříve vypadala majestátně. Jedná se o čtyřkřídlou budovu nepravidelného půdorysu, od níž je hezký výhled do okolí.
Najdete tu možná i kousek Řecka
Pokračujeme do cca sedm kilometrů vzdálených Třebívlic. Láká nás tamní židovský hřbitov. Našli jsme ho na mapách. Ve skutečnosti se však nachází za vsí za soukromým plotem. Lépe jsme pochodili u bývalé synagogy. Ve 20. letech minulého století byla přeměněna v křesťanský kostel, ale neztratila svůj charakter. Ona i protilehlá modlitebna a zeď jsou památkově chráněny.
Víte, že...… Goethe byl o 55 let starší než jeho poslední láska Ulrika? … Jana Nepomuckého svrhli do Vltavy už mrtvého? … hořká čokoláda obsahující hodně kakaa je zdravá? |
Ještě větší dominantou místa je kostel svatého Václava, nás ovšem zaujala výklenková socha Jana Nepomuckého na křižovatce pod ním. Září do světa řecky laděnou modrobílou kombinací.
Kostel sv. Václava, před kterým stojí socha Jana Nepomuckého, najdete i v sedm kilometrů vzdálených Dlažkovicích. Má jeden bonus – kousek od něj stojí mohutná barokní zvonice. Schovává dva zvony – jeden je z roku 1498, druhý ze 17. století. Stavitel Giulio Broggio, který se na kostelu podepsal, je také autorem zdejšího zámku. Krásná barokní budova dnes hostí dětský domov.
Sledujeme tedy dále koleje, jež nás dovedou přímo do Třebenic. Vesnička s krásným náměstím se spoustou laviček a kašnou láká k odpočinku – zvláště když tam najdete místní čokolaterii, kde si lze koupit něco úžasně sladkého na zub.
Kousek dál láká do svých útrob bývalý evangelický kostel, v němž dnes sídlí Muzeum českého granátu. Můžete v něm obdivovat i kopie šperků poslední lásky básníka Johanna Wolfganga Goetheho (†82), šlechtičny Ulriky von Levetzow (†95).
A pokud vás ještě nebolí nohy, dejte si výšlap na vrcholek Košťálu, kde stojí hrad Košťálov. Ke zřícenině tyčící se ve výšce 481 metrů vás dovede červená turistická trasa. Máte to asi tři kilometry, což se dá zvládnout. Cestou zpátky si můžete udělat okruh přes obec Vlastislav (sledujte dál červenou), kde se dá pokochat dalším hradem.
Ze Skalky, jak se mu dnes říká, zbyla jen kulatá věž, ale místo nabízí pěkné výhledy a klid. Navíc tu roste strom přání – a kdo by nějaké neměl?! Zaručit jeho funkčnost však nemůžeme – prý trvá minimálně rok, než se osvědčí.
Lovosice se snaží zlepšit si pověst
Krásným, ale přelidněným Opárenským údolím míříme do Lovosic. Působí nedotčeně, nenechte se však zmást. Restaurace se zahrádkou a k ní přilehlé ohrádky se zvířaty sem lákají rodiny s dětmi, schůdný terén a stín všechny ostatní. Turisty se to tu hemží, ale dá se to přežít.
V Lovosicích naše cesta končí. Město nemá dobrou pověst, ale snaží se. Na náměstí posedávají u přízemních fontánek místní a hřejí se na slunci. Je víkend, a tak ani necítíme místní chemičku. A i kdyby – výlet za trochu nelibé vůně určitě stál. A vřele ho doporučujeme.
Tipy pro každého
|