Vodáci mají Stvořidla zafixována jako nejtěžší úsek Sázavy, čtyři kilometry peřejí v balvanitém korytu prověří schopnosti každého pádlera. Do povědomí vodáků Stvořidla dostal i další spisovatel, Zdeněk Šmíd, ve své knize Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii.
Podle pověsti jsou balvanité peřeje dílem čerta, který zde omylem vytrousil obrovské balvany, kterými chtěl zasypat pole líného sedláka od Melechova. Vznikl tak asi nejtěžší „turistický“ úsek, který vodákům nabízejí české a moravské řeky.
Obtížnost Stvořidel se udává WWII, za vyššího stavu vody ale hravě stoupne i na WWIV. Většina vodáků využívá pro splouvání jarního tání a zvýšeného stavu vody, po deštích je ale možné se na Stvořidla vydat i v létě nebo na podzim.
Když červnové deště zvedly hladiny našich řek, padl mi pohled na oranžový semafor vodočtu ve Světlé nad Sázavou. Průtok 8 m³ a stav vodočtu 58 cm by měl být ideální pro naše nafukovací kánoe, Stvořidla jsou totiž nejtěžší vodou u nás, kterou lze ještě splout na otevřené turistické kánoi.
Z Okrouhlice do Světlé nad Sázavou
Vyrážíme tedy směr Světlá nad Sázavou, nakonec ale jako nasedací místo volíme o něco výše ležící Okrouhlici. Sportovní vodáci většinou „brousí“ jen úsek ze Smrčné do Stvořidel, který lze při dobře vyřešené logistice splout i několikrát za den. Náš výlet ale chceme pojmout jako celodenní poznávací plavbu a 24 kilometrů mezi Okrouhlicí a Ledčí nad Sázavou nám přijde „tak akorát“.
V Okrouhlici objevujeme hezké nasedací místo na pravém břehu nad jezem. Je to kousek od nádraží, což je skvělé, protože se sem odpoledne budeme vracet vlakem pro auto.
Jakmile přetáhneme lodě přes plochou desku jezu, zmocní se našich lodí rychlý proud horní Sázavy. Svižné plavby a občasných vlnek si ale neužíváme dlouho, protože se dostáváme na vzdutí jezu u Nové Vsi u Světlé. Šikmý lomený jez koníčkujeme vpravo, na levé straně je evidentně privátní pozemek.
Řeka nadále teče hezkou krajinou lesů a luk ke Světlé, záhy ale opět najíždíme na volej.
I třetí dnešní jez má plochou desku, přes kterou lodě přetahujeme po levé straně pod romantickou stavbou altánu ve stylu tureckého pavilonu. Hned u tohoto jezu ve Světlé stojí čerstvě opravený zámek, kde si například můžete prohlédnout expozici o historii evropského sklářství nebo sbírku historických hodin. Děti jistě zaujme pohádkový okruh se strašidly nebo posázavskými pověstmi.
Konečně Stvořidla!
My ale necháváme zámek zámkem a pokračujeme dál po proudu Sázavy. Hned za Světlou začíná Sázava pomalu cenit zuby. Nejprve se objevují první velké balvany v řečišti a následují peřejky, které ale zatím dosahují maximálně WWI. Na rozcvičení a sehrání posádek to však stačí.
Poslední jez před Stvořidly opět přetahujeme po koruně a s trochou lítosti konstatuji, že většina dnešních jezů by se dala za poněkud vyššího stavu vody sjet. Míjíme železniční zastávku Smrčná, a jakmile se zanoříme do lesů, tak překračujeme pomyslný Rubikon, protože cesty zpět odtud už není. Údolí se rychle zahlubuje, stromy sahají z obou břehů až k vodě a celkově cítíme, že se „něco“ blíží.
A skutečně, za zatáčkou se řeka zřetelně naklápí a rozbíhá do první pořádné peřeje. Voda cáká na všechny strany a naše kánoe si razí cestu mezi obrovskými uhlazenými kameny. Háčkové hlásí kameny a kormidelníci udržují lodě v proudnici. Těch osm kubíků je skutečně poblíž dolní hranice sjízdnosti, za tohoto stavu je ale jasně patrná ideální lajna a také jsou jednotlivé peřeje vždy přerušeny poněkud klidnějším místem, kde můžeme ve vracáku zastavit a odpočinout si. Naše lodě se drží výborně, máme v nich sucho a nerozhodí nás ani občasný kontakt s kameny. Nakonec jsem napočítal pět peřejí, přičemž ta třetí nám přišla nejtěžší.
Většina jarních sjezdů Stvořidel se odehrává za mnohem vyššího vodního stavu, běžně za průtoku 20 nebo až 30 m³, kdy obtížnost splouvání roste až k WWIV. To už taková legrace není a případné zvrhnutí představuje dlouhé a bolestivé plavání mezi kameny. Pro začátečníky a turisty lze tedy doporučit vodní stav 6–10 m³, kdy se Stvořidla dají splouvat i na otevřených lodích.
Kolem Sluneční zátoky
Je tu poslední zatáčka a před námi se objevuje lávka u kempu Stvořidla. Kdo má nafukovací lodě, může ve Stvořidlech plavidla vyfouknout, nastoupit do vlaku a dát si Stvořidla ještě jednou. My však pokračujeme dál po proudu k Ledči nad Sázavou.
Chceme se totiž podívat na legendární místo zvané Sluneční zátoka, kde v letech 1925–1945 pořádal tábory Jaroslav Foglar. Místo se také stalo předlohou pro jeho nejznámější knihu Hoši od Bobří řeky. Skutečnost je ale bohužel smutná. Sice tu nacházíme žulový pomník, okolní lesy ale sežral kůrovec a sousedící kemp je obehnán plotem a vypadá dost neutěšeně.
Protože jsme mezitím přejeli vlakovou zastávku Vilémovice, nezbývá než upádlovat nekonečný volej až pod hrad v Ledči nad Sázavou. Tady vpravo nad jezem vyfukujeme lodě a jdeme na nedalekou zastávku na vlak.
Může se hoditDélka plavby: Okrouhlice – Ledeč nad Sázavou: 24 km, 5-6 hod. Samotná Stvořidla jsou dlouhá cca 4 km (1–2 hod). |