Od nádraží v Mnichově Hradišti se vydáme po silnici přes Jizeru do Kláštera Hradiště. Nad námi se vypíná starodávný klášter, dnes vyhlášený pivovar.
Po cestě míjíme několik křížků. Některé patří mladým řidičům, kteří nezvládli svá auta, jiné upomínají na mrtvé vojáky z Prusko-rakouské války. Poblíž Kláštera totiž proběhla v podstatě zbytečná, ale o to urputnější přestřelka, ve které zahynulo několik desítek vojáků. Paradoxní na ní bylo to, že se zde nestřetly hlavní voje armád, aby bojovaly o území, ba ani zásobovací konvoje, které by se navzájem obíraly o proviant, ale dva hlídkové oddíly, které na sebe narazily jen náhodou.
Klášter Hradiště opustíme proti směru Zábrdky po silničce směrem na Bukovinu a Borovici. Tam končí království aut a začíná pravá cyklistika. Na křižovatkách sledujeme cedule Penzion Relaxas a noříme se rozbitou asfaltkou do bývalého sovětského vojenského prostoru. Míjíme penzion, dětský tábor z bývalých kasáren a stoupáme do Jablonce. V bývalé výstavní obci dnes po sovětském odchodu bydlí jen jedna rodina. Občas je u ní možné koupit limonádu a sušenky.
Silnice se jakoby mávnutím kouzelného proutku mění na hladkou asfaltku a dovádí nás skrz otevřená vrata přímo do středu obrovské obory nazvané po zdejší bývalé největší obci Židlov. Na vrcholu stoupání je křižovatka, odkud jsou na obzoru ve třech světových stranách vidět kupy Ještědu s vysílačem, Ralska se zříceninou a Bezdězu s hradem.
My se dáme doprava a po zřídka značené cykloturistické trase projedeme několik obcí, po kterých zbylo jen pár zpřeházených balvanů, sklepy a vzrostlé lípy. České obyvatele odsud totiž vyhnali před válkou Němci, po válce naopak Němce Češi a nakonec všechno koncem šedesátých let zlikvidovala Sovětská armáda. Jedeme totiž po jediné letecké střelnici v Česku, kde se střílelo ostrými náboji z velkorážných zbraní.
Vyplatí se zastavit hlavně v bývalých Palohlavech na křižovatce značené dřevěnou cedulí na stromě s nápisem Dědkův odpočinek. Doprava totiž vede neznatelná lesní cesta, která nás po pár desítkách metrů přivede ke staré lipové aleji. Někdo neznámý na stromy umístil své obrázky Křížové cesty. Alej sice stojí, Křížová cesta v ní, ale kostel nikde. Na kopci po něm zbyla jen jáma. V trávě se dá najít pár povalených pomníků ze zplundrovaného hřbitova, které měly to štěstí, že jejich nápisy byly vytesané přímo do kamene. Kde byla byť jen jediná kovová součást, bronzová deska nebo litinová ozdoba, to přišlo vniveč.
Obraz je to ještě bezútěšnější, než například na šumavských Knížecích Pláních nebo v Novém Hroznatově u Chebu. Tam se bývalí obyvatelé věnují památce svých mrtvých a zbytky hřbitovů dali pietně dohromady. V Palohlavech vládne jen pusto a zmar.
Dosti ovšem trudných myšlenek, nasedáme znovu na kolo a stále po silnici opouštíme oboru. Hned za vraty se dáváme doleva a na příští křižovatce doprava. Konečně se svezeme a serpentinami míříme do bývalé vesnice Holíčky. Poznáme ji snadno podle vytesaných skalních místností, které zbyly po domech. Po dalších pár kilometrech dorazíme do Osečné s několika hospodami.
Doporučuji ovšem ještě pár kilometrů s obědem posečkat. Po hladké silnici doprava směrem na Hlavici a Cetenov sjedeme do Zábrdí. Tady někde v bažinách po levé straně silnice pod Zábrdským vrchem se rodí Zábrdka, kvůli které podnikáme tuto túru. Přes Dolánky dojede do osady Těšnov, která reprezentuje jeden jediný dům. Je to hospoda Na Pince s historií i atmosférou zájezdní hospody. Otevřeno tu mají od čtvrtka do neděle každé odpoledne.
Po jídle a pití zamíříme po asfaltce za hospodu, mineme dvě usedlosti, a dorazíme k velké bílé elektrorozvodně. Za ní odbočuje doleva polní cesta, míjíme velkou vodárnu a za opuštěnými garážemi vytesanými do skály uhýbáme přes most doleva.
Tady jsou horská kola ve svém živlu. Mokré louky, hluboká hlína, bahno, brody a úzké lesní cestičky nás vedou přes několik tábořišť, kde stávají indiánská teepee libereckých skautů. Cestou míjíme jen dva mlýny v Zourově a Pytlíkově. Důležité je držet se stále co nejblíže Zábrdky, protože všechny odbočky končí vysoko ve svazích nad potokem.
Z Pytlíkovským mlýnem následuje krátký, ale prudký kopec, a lesní stezka se pomalu mění na lesáckou cestu a u chatového tábora Seba na silnici. Teď už stačí jen dojet do Borovice a po známé cestě se vrátit do Mnichova Hradiště.
|
Může se hodit Popsaný výlet je pro zdatné cykloturisty na celý den, a měří nějakých 70 - 80 km podle zvolené varianty, zkratek a odboček. Dá se zkrátit tím, že autem dojedeme do Mukařova a teprve u místního obchodu nasedneme na kola. Další možnost zkrácení celého okruhu se nabízí na křižovatce v bývalé obci Olšina, odkud lze sjet doprava dolů skrz bývalou obec Křída rovnou k hospodě Na Pince. Takto zkrácený okruh lze lehce sportovním tempem objet za odpoledne. Jaké kolo: Ač dvě třetiny trasy vedou po silničkách, je nejlepší horské kolo. Terénní úsek totiž trekking zvládne jen stěží. |
 Chalupa nad obcí Borovice |
 |
 Cesta mnohdy vede v hlubokém lese |
 Tábor u Nového Mlýna Zourov |
 Vodotrysk v lese u Zourova |
 |
 |
