Německý skiatlas ADAC sestavil svůj žebříček především podle toho, jak kvalitní lyžování středisko nabízí s ohledem na cenu permanentky. Cenu za jeden den lyžování porovnává s délkou sjezdovek, ale i s počtem a kvalitou lanovek. Do výsledku se pak navíc promítají také sněhové podmínky v oblasti nebo nadmořská výška místa.
Tip na dovolenouLyžařské zájezdy do Švýcarska. Zcela jistě si vyberete na dovolena.iDNES.cz. |
Pokud by se jednalo jen o poměr ceny s celkovou délkou sjezdovek, Portes du Soleil by určitě rázem aspirovalo na vítěze. Nabízí totiž závratných 650 km propojených tratí za denní permanentku ve výši 45 eur. Prakticky jediný jeho "kilometrový" konkurent, francouzská zóna Tři údolí (zahrnuje 600 km) požaduje za denní skipas už o osm eur více, 53 eur.
Při započítání dalších zmíněných kritérií už situace nové lyžovací "jedničky" není tak jasná. Každý, kdo už něco nalyžoval v Alpách, totiž moc dobře ví, že jen počet kilometrů sjezdovek ani počet lanovek zdaleka nejsou rozhodujícím měřítkem.
A to tu máme další problém. Mnohá střediska s kilometry trošičku fixlují. Ověřování skutečné celkové délky sjezdových tratí se rovná téměř detektivní práci. Čím větší zóna, tím hůř se to počítá. Musíme nicméně uznat, že "lyžovací prostor" Portes du Soleil je skutečně obrovský.
Není to samozřejmě jedno jediné středisko, ale superlyžařská propojená zóna. Jeden lyžařský areál, který propojuje dvanáct středisek s 212 lanovkami a tedy "údajně" s 650 km sjezdovek. To vše na jediný magnetický skipass, který za celý týden nevyndáte z kapsy.
Výhodou je relativně dobrá dosažitelnost. Z Ženevy do Les Gets na francouzské straně jen hodinka jízdy, z Lausanne do švýcarského Torgonu jen 50 minut autem.
Ale s tou propojeností to nesmíme brát úplně doslova. Tři menší střediska jsou od zbytku zóny trochu oddělena a na lyžích se tam nedojede. Do Abondance a St-Jean d'Aulps je možné se dostat jen autobusem nebo autem a tam pak lyže znovu nasadit. I do La Chapelle d'Abondance se musí jednu stanici autobusem aspoň popojet.
Nečekejte lyžování v závratných výškách a hory sněhu
Na švýcarské straně Portes du Soleil dominují střediska Morgins, Champéry, Les Crosets, na francouzské pak slavná dějiště světového poháru Avoriaz a Les Gets nebo Morzine. Chybí tu však ledovec a vůbec nečekejme lyžování v závratných výškách, jako v mnoha jiných alpských superstřediscích.
Maximální dosažitelná nadmořská výška na lyžích je 2 460 metrů ve středisku Avoriaz. Většina horních stanic lanovek osciluje mezi 1 700 až 2 100 metry. Ani se sněhem to proto nebývá nějak úchvatné. Na horních stanicích lanovek hlásí v těchto dnech z Portes du Soleil až 145 cm, což je dost, ale zároveň o hodně méně než v mnoha výše položených francouzských centrech. Oblast se tak ve "sněhové soutěži" s dalšími francouzskými středisky krčí až někde na 30. místě. Celých 150 km z uváděných 650 není kvůli tomu momentálně v provozu.
Nejdelší sjezdovka v celé zóně, Chamossiere v Morizine, je dlouhá přes 11 km a má převýšení 1 000 metrů. K nejtěžším patří čtyřkilometrová Crozats s převýšením 1 000 m v Avoriaz, dvoukilometrová "Mufloní" v Les Gets a pověstná Stěna Švýcarska, sjezdovka Chavenette nad střediskem Les Crosets, často posetá metrovými zledovatělými boulemi.
Plusem je různorodost
Jedním z velkých plus Portes du Soleil je velká různorodost. Třeba romantický mnohakilometrový sjezd divokou přírodou z Pointe des Mossettes (2 277 m) až do Morgins s tisícimetrovým převýšením začíná jako mystický výlet na konec světa. Cestu, kterou zpestřuje pohled na spadlé laviny na protějších svazích, ale zvládne každá rodina. Podobná trasa vede z Pointe de Ripaille (2 100 m) do Champéry, kde lyžař míjí na pastvinách stovky let staré dřevěné sruby.
Je to tu jako stvořené pro celodenní výlety. Ze švýcarského Champéry přes Les Crosets do francouzského Avoriaz, pak Morzine až do Les Gets to trvá tři a půl hodiny. Tou nejkratší cestou. Všude kolem zůstávají desítky dalších možností a odboček. Jedete od obzoru k obzoru.
Z Col de Bassachaux (1 778 m) do dáli až k lanovce na Téte de Linga (2 127 m) mezi Avoriaz a Chatel to vypadá jako pohled přes devatero hor a údolí.
Zatímco Švýcaři se pyšní zachováváním tradičních horských vesnic jako jsou Champéry nebo Morgins, za dvoutisícovým hřebenem ve francouzském Avoriaz začínají velkolepé bílé dálnice, ale také moderní architektura zimních středisek "třetí generace".
Sjezdařské tunely dovedou lyžníky až do bizarního lyžařského města, které trčí na skále ve výšce 1 800 metrů nad mořem. Lanovky se vznášejí mezi paneláky pobitými borovým dřevem. Nahoře byty, dole restaurace, bary, obchody se suvenýry a sportovním náčiním. Místo hlavní ulice sjezdovka. Mezi tím se proplétají koňské povozy a pásové skibusy. I koncentrace lidí tu bývá během hlavní sezony vysoká. Fronty nejsou výjimkou. A na konci lyžařského města straší gigantické parkoviště.
Ale v Avoriaz jsou i úžasné výhledy. Zubatý masiv Dents du Midi (3 257 m) s Mont Blankem v pozadí. A zároveň jedno z nejlepších, nejpestřejších lyžování v celém Portes du Soleil. Z borovicového paneláku je to do Super Morzine, ráje sjezdařských lyžařských začátečníků či rodin s malými dětmi, pět až deset minut jízdy. Tady je království mírných "supermodrých", kde nehrozí boule, prudké sklony, a tudíž ani krkolomné pády.
Deset minut na opačnou stranu zase čeká areál "superčerných". Boule, prudké splazy, volný terén okolo, taková je třeba Combe de Machon. Nebo Cup de Monde (Světový pohár), prudká, dlouhá, technicky náročná. Nahoře vás vykopne a vy po pár minutách s ďábelskou rychlostí spadnete do rozeklaného údolí o tisíc metrů níž.
Středisko je velmi dobré, ale ne nejlepší
Jak se tam dostatCesta do nejbližšího střediska Portes du Soleil ve Švýcarsku (například Morgins nebo Torgon) trvá autem z Prahy přes Rozvadov, Norimberk, Heilbronn, Basilej a Bern kolem devíti hodin. Vyplatí se jet přes noc, dálnice jsou volnější, cesta rychle ubíhá. Ale pozor na únavu. Chce to střídat se za volantem a dělat zastávky. |
Náš závěr: Portes du Soleil je obrovská lyžovací zóna, velmi pestrá, kde si skoro každý najde své. Rodiny s dětmi i velcí sportovci, milovníci rychlé jízdy po širokých dálnicích a částečně i fanoušci volného terénu, byť právě oni najdou ve Francii i jinde mnohem lepší místa. Úžasné je Portes du Soleil pro dlouhé lyžařské výlety. Průměrný lyžař ho prakticky ani za šest dní neprojede celé.
Horší je to tu se sněhem a jeho kvalitou, nižší nadmořská výška se projeví. A ani lanovky nejsou vždy jen supermoderní.
Portes du Soleil proto podle nás nenabízí nejlepší lyžování v Alpách, ale patří díky některým svým parametrům k nejlepším. Zároveň musíme uznat, že zdejší skipas nepatří zdaleka k nejdražším. Náruživý český lyžař by se sem měl určitě podívat, aby měl přinejmenším možnost srovnání.
