Jízda po Karakoram Highway proběhla nad očekávání dobře. "Jeli jsme to dva dny a spočítali jsme, že průměrná rychlost dosáhla třiceti kilometrů v hodině. To je na zdejší podmínky vynikající," pochvaluje si Libor Uher.
V Pákistánu, podobně jako v Nepálu nebo Indii, si majitelé svá auta zdobí pozoruhodnými motivy.
Výprava nákladními auty a mikrobusy dorazila do městečka Scardu a celý den přebalovali materiál. "Veškerý materiál se musí rozdělit, aby nosiči nesli přesně tolik, kolik mají," říká šéf devítičlenné výpravy Leopold Sulovský.
Úzká silnice směřijící z Islmabádu k horám je na nejnebezpečnějších úsecích zpevněná. Ale taková místa jsou výjimkou.
Výprava mezi místními budí rozruch nejen zastávkami, ke kterým horolezce nutí střevní potíže, ale také tím, že s nimi cestuje žena. Až do základního tábora se totiž vydala přítelkyně jednoho z horolezců. "Místní muži jí dokonce nabízejí šátek, aby si zahalila tvář, ale ona odmítá," píše Libor Uher ve stručných zprávách z cesty do pohoří Karakoram.
Při jízdě po Karakoram Highway je asi dobré občas zavřít oči.
Horolezce nyní čeká cesta náročným terénem do vesnice Ascoli. Je možné tudy cestovat pouze terénními auty a krkolomná cesta bývá často velmi nebezpečná. "Před časem jsem se na podobné cestě v Pákistánu podruhé narodil. Zával, u které jsme byli, nás totiž minul opravdu jen o kousek," říká nejmladší člen výpravy Josef Lukáš.
Nejoblíběnější značkou pákistánských dopravců je Toyota.
