Nejnavštěvovanější hora Nového Zélandu
Nejpopulárnější aktivitou v oblasti Taranaki je pěší turistika. Hora leží v národním parku Egmont, v němž najdeme bezpočet turistických tras od několikaminutové procházky k vodopádům až po vícedenní túry.
Mezi návštěvníky oblíbený celodenní výstup na 2 715 m vysoký vrchol vulkánu sice důkladně prověří vaše fyzické schopnosti, ale kruhový rozhled z hrany kráteru rozhodně stojí za tu námahu. Ne nadarmo je proto Taranaki nejnavštěvovanější novozélandskou horou.
Kolem nejstarších stromů světa
Výstup je nejlépe začít brzy ráno od parkoviště u informačního centra North Egmond, odkud nás čeká zhruba pět hodin cesty na vrchol, během které překonáme bezmála dva kilometry převýšení.
Nejprve se zanoříme do hustého lesa s porosty exotických podokarpových stromů, jejichž pokroucené větvě vytvářejí doslova neproniknutelný zelený deštník. Tyto stromy zde rostou již 60 milionů let a patří tak k nejstarším druhům na světě.
Po hodince stoupání se dostaneme nad hranici lesa a naskytnou se nám první výhledy do krajiny. Cesta vede místy po sypkém sopečném písku, sem tam se nevyhneme skalnatému terénu a u hrany kráteru budeme muset překonat i malé sněhové pole. Všechny tyto nástrahy ale vykoupí nezapomenutelný výhled z dvou a půl kilometrové výšky. Za dobrého počasí spatříte Jižní ostrov nebo 150 kilometrů vzdálený masiv nejvyšší hory Severního ostrova, Mt. Ruapuhu.
Celoroční outdoorové eldorádo
Kdo se sem chystá během novozélandské zimy, také nepřijde zkrátka. Horu můžeme zdolávat celoročně, navíc nás oslní kontrast mezi stále zelenými lesy na úpatí a bělostnou čepicí vrcholu. Pro cestu na samotný vrchol sice budeme potřebovat mačky a cepín, odměnou nám ale bude zimní pohádka zasněžených plání vysoko nad Tasmánským mořem. V tuto dobu tu můžete potkat i nadšence se snowboardy, kteří sjíždějí mělké lávové žleby.
Alternativou výstupu na vrchol může být čtyř až pětidenní okruh kolem sopky, zvaný Around the Mountain Circuit. Trasa dlouhá 44 kilometrů vede v nadmořské výšce 500 až 1 500 metrů. V kombinaci se sopečným terénem a překonáváním četných strží se z absolvování celého okruhu stává poměrně náročná akce.
Východ slunce poblíž vrcholu. Vpravo na obzoru je vidět linie sopek v NP Tongariro.
Pohled na Mount Taranaki od mysu Cape Egmont
K obtížnosti přispívá i nevyzpytatelné místní počasí. Hora totiž stojí zcela osamoceně na západním pobřeží Severního ostrova, navíc na výrazném poloostrově, takže ji ze tří stran obklopuje Tasmánské moře. Časté bouře, přicházející právě ze západu, tak často sopku zahalují do hustých dešťových mraků.
Kdo si netroufá na vrchol, může využít některé z mnoha kratších okruhů v nižší části hory. Nejvíce těchto možností najdeme v blízkosti návštěvnického střediska Dawson Falls. Určitě také neprohloupíte, pokud sopku pěkně objedete dokola autem nebo třeba na kole. Fascinující pohledy na souměrný kužel vulkánu se otvírají ze všech světových stran a můžete si jenom vybrat, zda jako popředí zvolíte jezero, maják, nebo stádo ovcí…
Zimní kouzlo zdejší přírody umocňují stále zelené horské rostliny pokryté sněhem a námrazou.
Legenda o lásce a žárlivosti na konec
Může se hoditPřístupová místa: Dawson Falls/North Edmond |
A kdo hledá trochu poetiky, tomu můžeme nabídnout zajímavou maorskou legendu o sopce Taranaki, která vysvětluje, proč leží tak osamoceně a daleko od ostatních vulkánů.
Taranaki prý byl kdysi součástí skupiny sopek Tongariro, byl však přinucen odstěhovat se, když ho Tongariro přistihl se svojí milenkou, krásnou Pihangou. Tongarira zrada natolik rozezlila, že celý jeho vršek shořel a poté Taranaki musel odejít k pobřeží. Putujíc na jih v žalu a bolesti, poražený Taranaki zanechával za sebou v zemi širokou jizvu. Moře dosáhl u Wanganui a pak putoval dál podél pobřeží na západ, až na své současné místo, kde zůstal navěky ve své majestátní izolaci. O něco později seslal Tongariro ze svých svahů chladnou řeku, aby vyplnila a zahojila vzniklou jizvu, nynější řeku Wanganui.
