1 Vrchol Rigi Kulm
Ve Švýcarsku najdete spoustu vyšších vrcholů, mají tam třeba přes 40 čtyřtisícovek. Tak proč stojí za to vypravit se na sotva dvoutisícovou Rigi (1 798 m n. m.)? Jednak je velmi pohodlně dostupná po kolejích nejstarší zubačky Evropy, a pak je tu ten okouzlující výhled z vrcholu: lze odtud spatřit 125 pojmenovaných alpských štítů a 13 jezer.
Nejlépe si to vše vychutnáte bez davů denních návštěvníků, pokud si zajistíte nocleh ve vrcholovém Kulm hotelu. Na jeho místě otevřel v srpnu roku 1816 úplně první vrcholový hotel v celém Švýcarsku, nabízel tehdy šest lůžek. Bylo to dávno předtím, než na Rigi na jaře 1871 vyjel první ozubnicový vlak.
Podívejte se i na naše další nekonečné přenosy
Sledovat na iDNES.tvDokonce i novější hotel z roku 1848 se 130 lůžky se stále stavěl bez pomoci železnice. S její vydatnou podporou vyrostl a v roce 1875 otevřel až třetí přepychový grandhotel Schreiber s 300 lůžky. Obří vrcholový palác byl zbořen v 50. letech 20. století a dnes tam nabízí postele horský hotel Kulm ve správě téže rodiny Käppeli už od roku 1947. A ještě něco: v zimě se z vrcholu po svahu dolů rozbíhá pavučina sáňkařských tratí a rodinných sjezdovek, vlaky tu slouží coby vleky.
2 Lázně Rigi Kaltbad
Romantické minerální lázně Rigi Kaltbad
Ve výšce 1 433 metrů nad mořem jsou ve svahu Rigi usazeny minerální koupele, kam chodili lidé za léčivou vodou po celá staletí. Studený pramen je dnes celoročně ohříván, moderní lázně Rigi Kaltbad s kamenným designem obdivovaného švýcarského architekta Maria Botty nabízejí dvě poschodí velkolepých wellnessových zážitků od venkovního „nekonečného“ bazénu s omamným výhledem přes vnitřní koupání po sauny a relaxační zázemí.
Areál je natolik rozlehlý a členitý, že by mohl dobrodružnější povahy snad svádět i k odvážnějším akcím, a tak na vstupních dveřích visí mimo jiné zřetelný piktogram zakazující sexuální hrátky. I bez toho skýtají tyto koupele báječnou lázeň tělesnou i duševní. A úplně nejlepší je spojit wellness s pobytem ve zdejším moderním hotelu Kaltbad, který je s lázněmi přímo propojen, přičemž pro hotelové hosty je koupání exkluzivně vyhrazeno ráno mezi 8. a 10. hodinou, po zbytek dne mohou relax sdílet s veřejnými hosty.
Lokalitou Kaltbad prošly tragické dějiny, v 60. letech tu zažili největší hotelové neštěstí ve Švýcarsku, když někdejší zaměstnanec zapálil starý hotel Kaltbad a 11 hostů žhářský útok nepřežilo. Pachatel skončil na 15 let ve vězení.
3 Michelin Rigi Staffelhöhe
Když se na jaře 1871 rozjela zubačka na Rigi, sloužila Staffelhöhe (1 550 m n. m.) jako konečná stanice, pod vrchol byly koleje protaženy později. Dnes tu z vlaku vystoupí málokdo, a to je škoda.
Místní hotýlek Edelweiss se totiž pyšní michelinskou kuchyní: má jednu hvězdu a k tomu navíc i jednu zelenou hvězdu, ocenění udržitelnosti. Tu tady berou velmi vážně, zdejší šéfkuchař sází výhradně na lokální suroviny, má vlastní bylinkovou zahrádku se stovkami druhů rostlin a prověřené dodavatele masa či sýrů z nejbližšího okolí zhruba pěti kilometrů.
Důkazem může být ostatně i zdejší cola: po jejím objednání nedostanete klasický tmavý nápoj, místní Rigi cola je průzračná limonáda z lokálních bylinek, přitom se chutí skutečně dost blíží běžné cole. Na baru jsou vyskládané pyramidy sklenic s nejrůznějšími bylinkovými nálevy a pestrá nabídka bylinkových čajů.
Když už se kvůli této kuchyni musí porazit zvíře, zásadně ho tady zpracovávají celé. Michelinsky vymazlené jídlo zkrášluje parádní panorama velehor na obzoru.
4 Depo a točna Vitznau
Na lavičce ve stanici Vitznau sedí dřevěný pán a kdekdo se s ním fotí. Je to hlavní konstruktér zubačky na Rigi, otec zubačkového patentu z roku 1863 nesoucího jeho jméno, Niklaus Riggenbach. Když jel 21. května 1871 na Rigi první vlak, bylo mu právě 54 let. A oslava se mimořádně vydařila. Osobně se postavil na lokomotivu a v roli strojvůdce vyvezl vlak z Vitznau o víc než kilometr výš, do stanice Rigi Staffelhöhe.
Ve Švýcarsku díky úspěchu první evropské ozubnicové dráhy záhy vypukla horečka horských železnic, významní technici a byznysmeni toužili zanechat své kolejové stopy v horách. Ale Riggenbach zůstal navždy první.
Výletníci dnes ve Vitznau obdivují nejen jeho dřevěnou figuru, ale také zdejší točnu na břehu jezera, která je součástí depa plného moderních i historických vozidel. Perlou je parní mašinka číslo 7 ze začátků provozu se stojatým kotlem kvůli strmé trati. Uvnitř depa ji lze poněkud složitě zahlédnout, pokud se vám nepodaří přesvědčit chlapy z depa, aby vás vzali dovnitř. O letních víkendech však na ni narazíte s trochou štěstí i přímo na trati.
5 Fassbind Arth-Goldau
Kromě nejstarší evropské zubačky z Vitznau vede na Rigi ještě o pár let mladší zubačka z opačného úpatí hory v Arth-Goldau. U kořenů původně konkurenční dráhy, jejíž trať se přimyká k té nejstarší až ve stanici Staffel (právě zde má iDNES.cz svoji kameru), stála palírenská rodina Fassbindů.
Nejstarší švýcarská destilérie funguje od roku 1846 v Oberarth nedaleko nádraží Arth-Goldau pod stejným názvem dodnes, ačkoli původní rodina zakladatelů s ní už nemá nic společného. I tady si zakládají na lokálnosti surovin, ovoce (hlavně třešně a hrušky, ale i maliny, mirabelky, kdoule, švestky či jablka) pochází z nejbližšího okolí Rigi, leda meruňky se vozí ze vzdálenějšího kantonu Wallis.
V Oberarthu se lze objednat na exkurzi s ochutnávkou, mezi zdejší perly patří klasická třešňová pálenka, stařená meruňková či třešňový vaječňák. Destiláty Fassbind jsou zásadně bez přidaných látek, jako je líh, barviva či aromata. Staré stopy Fassbindu přitom vedou kuriózně i k nám: mezi válkami až do tehdejšího Československa dorazil unikátní vagon Fassbind, který tehdy křižoval Evropu coby pojízdná palírna.
6 Parníky na Lucernském jezeře
Lucernské jezero zdobí nejpočetnější flotila parníků ve Švýcarsku – platí to jak doslovně, tak i v lehce modernizovaném slova smyslu. Lucernské rejdařství provozuje celkem 20 lodí, z toho celá čtvrtina jsou historické, puntičkářsky udržované a nákladně rekonstruované kolesové parníky z počátku 20. století. Na jejich palubě lze obdivovat provoz parního stroje pěkně zblízka, jelikož otevřená strojovna nabízí průhled do podpalubí, kde kolem nablýskaných ojnic kmitají neúnavní lodníci s olejničkami.
Zároveň na Lucernském jezeře můžete plout i nejmodernější lodí ve Švýcarsku – dostala název Diamant a na první pohled připomíná hybridní plavidlo spíš supermoderní jachtu nějakého oligarchy než běžnou linkovou loď, která brázdí hladinu jezera podle pravidelného jízdního řádu v hodinovém taktu, podobně jako jezdí vlaky na svazích Rigi i jinde ve Švýcarsku. Ostatně výlet na Rigi je nejhezčí spojit právě s plavbou z Lucernu: vždy 12 minut po celé vyplouvá od městského nádraží loď, která po hodinové plavbě ve Vitznau navazuje na zubačku.
7 Všední život na Rigi
Zní to možná banálně, ve skutečnosti je to ohromně osvěžující zážitek. Pokud se vám podaří dostat se do Vitznau brzy ráno, abyste stihli úplně první, zcela neturistický vlak na Rigi, dostanete unikátní šanci zblízka nahlédnout do každodenního švýcarského života.
Rigi totiž není žádný turistický skanzen, na jejích svazích žijí a hospodaří po celá staletí farmáři a ti potřebují spojení se světem dole. To tady obstarává právě železnice.
Ještě než nastoupí dychtiví denní výletníci, v prvním ranním vlaku tak můžete zažít scénu jako podle klasické české filmové hlášky „Nezastavujeme, máme zpoždění!“ – to když strojvůdce za jízdy z okénka zastrkává noviny do kastlíků podél trati. A když už zastaví, musí mít pádný důvod – třeba vyložit mlékařské konve u některé z farem. To všechno se děje za jízdy nahoru. Dolů naopak naskakují do vlaku školáci, aby dole ve Vitznau stihli autobus na vyučování, nebo babičky, aby si nakoupily čerstvé pečivo.
8 Alpská sýrárna
Proslulé švýcarské sýry se kromě mnoha desítek nejrůznějších značek a příchutí dělí na tři základní kategorie: běžný konzumní sýr, horský sýr vyrobený z mléka nadojeného v horách a zpracovaného v údolí, a pak je tu sezonní alpský sýr, který se vyrábí přímo na letních horských salaších z mléka nadojeného tamtéž.
Jak to na takovém švýcarském alpu chodí, to se dá okouknout zblízka třeba právě na Rigi. Asi 20 minut pěšky pod vrcholem funguje Alp Chäserenholz, horská farma Tonyho Kennela, která dokáže z mléka několika desítek místních krav vyprodukovat až 12 tun sýra 15 různých druhů. „Každý vyrobený bochník sýra mi projde rukama mnohokrát. Není to práce od devíti do pěti, ale od pěti do devíti,“ směje se místní sýrař. Pochvaluje si však, že díky sezonnosti může zimy trávit v teple jižních moří.
Kromě prohlídek produkčního zázemí tu funguje i sýrová restaurace a prodej na cestu, veškeré nabízené produkty jako sýry, fondue, raclette, ale i jogurty či máslo jsou samozřejmě vyrobené výlučně z místního mléka.
9 Pěšky jako Mark Twain
Už v roce 1878 šlapal od pobřeží Lucernského jezera na Rigi slavný americký spisovatel Mark Twain. Pojal to po svém, štreku s předpokládaným časem tři hodiny si rozložil do tří dnů. Ono takové převýšení 1 300 metrů dá člověku důkladně zabrat, že…
Dnes už vede z Weggisu na Rigi Kaltbad lanovka, ale v Twainových časech jezdila po svahu Rigi pouze ozubnicová železnice z Vitznau. Twainův výšlap vede z Weggisu skrz lesy a pastviny, patrně největším šlágrem stezky je impozantní přírodní skalní brána Felsentor – dnes u ní funguje vyhledávané meditační centrum. Pak už se výstup přimkne převážně ke kolejím, za sledování vlaků nejstarší evropské zubačky z roku 1871 se dá vyjít až na vrchol Rigi, ale lepší bude skončit na Kaltbadu pár set metrů pod vrcholem v minerálních koupelích.
A úplně nejlepší varianta je přenocovat v lázeňském hotelu, ráno sjet první lanovkou do Weggisu, za dvě hodiny vyběhnout zpět na Kaltbad, skočit do vyhřátých vyhlídkových lázní a dopřát si vyhlídkovou snídani na hotelové terase. O víkendových večerech se kabina weggiské lanovky mění ve vyhlídkovou restauraci – cestou nahoru se podává předkrm, dolů hlavní chod a dezert.
10 Pikniková ohniště s vyhlídkami
Pokud se ve Švýcarsku vypravíte na pěší výlet, stojí za to využít milou piknikovou tradici. Po celé zemi lze narazit na volně přístupná, pěkně vybavená, a dokonce palivovým dřívím zdarma zásobená pikniková ohniště, o která se starají místní spolky.
Několik ohnišť funguje i na svazích Rigi, zdaleka nejhezčí najdete na místě zvaném Chänzeli či Känzeli, přibližně 15 minut chůze z Kaltbadu. Z náramné vyhlídky nad Lucernským jezerem dohlédnete na protější dvoutisícovou skálu Pilatus, k městu Lucern dole v zátoce i na spoustu dalších bližších i vzdálených míst včetně alpských štítů na obzoru. Po ruce je tu zdarma nejen palivové dříví, ale taky dalekohled na všechna ta parádní panoramata.
S sebou si musíte donést pouze zápalky, nějaké maso na oheň a něco k pití. Až dojíte a než půjdete dál, nezapomeňte po sobě uklidit, aby další příchozí našli piknikový kout zase v použitelném stavu.
