Stolové hory i nejmenší město střední Evropy. Na kole Manětínskem

Tajemné stolové hory jako z verneovek, omšelá krása barokních soch a také s trochou nadsázky nejmenší město střední Evropy. Tohle všechno najdete v malebném, ale málo známém kraji na sever od Plzně. Projeďte si ho s námi: Manětín, Žlutice, Chyše a Rabštejn nad Střelou vás určitě nezklamou.

Zapomenutý kraj

Okolí západočeského Manětína je typickou vnitřní periferií, kde se potkávají hranice hned čtyř krajů - Plzeňského, Karlovarského, Středočeského a Ústeckého. Manětínsko patří k nejřidčeji osídleným regionům českého vnitrozemí. Zdejší krajině dávají nezaměnitelnou dynamiku charakteristické siluety stolových hor v čele s legendárním Vladařem.

Možná překvapivě však tento zapomenutý kout Čech ukrývá několik vynikajících památek, mezi nimiž vévodí ojedinělý barokní soubor v Manětíně. Pro cyklistiku je to kraj jako stvořený, středně členitý terén protíná poměrně hustá síť silniček s minimálním provozem.

Mějte se jen na pozoru, pokud patříte mezi "hospodské skauty". Ve většině vesnic nenajdete funkční restauraci a často ani obchod, svačinu je lépe přibalit do kapsy dresu.

Zámek v Manětíně

Socha v zámecké zahradě

Strmá zkouška na úvod

Na cyklovýlet se vydejte nelépe z náměstí v Manětíně, kde najdete podrobnou turistickou orientaci. Odtud šlapejte po silnici směrem k západu, která vede úvalem proti proudu potoka, v souběhu s cyklotrasou č. 352. Asi za 4 kilometry odbočte vpravo podle silničního ukazatele vzhůru do osady Doubravice. To je první pořádně strmý, byť nepříliš dlouhý kopec.

Začínáte zdolávat svahy stolové hory Kozelka (659 m). Pokud ale máte v úmyslu vyškrábat se až nahoru, raději kolo zamkněte v Doubravici a nahoru vyjděte pěšky, jinak by vám bicykl spíše překážel.

Manětín, kostel sv. Jana Křtitele

Panoráma stolových hor

Z Doubravic pokračujte na kole neznačenou cestou zhruba po vrstevnici k západu. Po dvou kilometrech narazíte na silnici, na které odbočte doprava a jeďte dál směr Žlutice.

Další část trasy je bez velkého převýšení a terén většinou otevřený, proto kolem sebe můžete vidět hned několik vulkanických stolových hor, tolik typických pro tuto oblast Tepelské vrchoviny. Za vámi je Kozelka, na jihovýchodě nepřehlédnete rozložitý zalesněný hřbet Chlumské hory (651 m) nad Manětínem a severovýchodní obzor s přehledem ovládá charakteristická silueta Vladaře (693 m).

Výhled z okraje vrcholové plošiny na stolové hoře Kozelka

Žlutice: čekání na lepší časy

Do Žlutic sjíždíte táhlým klesáním a ještě před vjezdem do města se poprvé setkáte s řekou Střelou, tady ovšem připomíná spíše potok. Centrum Žlutic leží na protilehlém levém břehu Střely a určitě stojí aspoň za krátkou návštěvu, nenechte se odradit kočičími hlavami ani prudkým kopcem.

Prostorné, strmě svažité náměstí s nádherným sloupem Nejsvětější Trojice má osobitou, byť poněkud dekadentní atmosféru. Mnohé domy v tomto památkově významném prostoru totiž zoufale potřebují rekonstrukci. Tady se zkrátka zastavil čas, a to přesto, že Žlutice mají statut městské památkové zóny.

Na majestátní Vladař

Ze Žlutic jeďte po silničce podél toku Střely do Chyší. Po výjezdu z města budete mít před sebou mohutnou hmotu Vladaře, nejznámější a nejvýraznější z místních stolových hor. Pokud na něj chcete vystoupat, odbočte na první křižovatce za Žluticemi vpravo, vystoupejte do osady Vladořice a pak sledujte červenou značku. Poslední úsek nahoru asi kolo povedete, ale terén není extrémní. Vrchol hory je opět plochý a ve změti houštin a lesíků se tu dá snadno zabloudit. Pomník připomíná událost z roku 1421, kdy se tu Jan Žižka se svými věrnými bránil přesile nepřátel.

Vynecháte-li Vladař, dojedete pohodlně podél Střely do Chyší. V krajině, kde po 2. světové válce velmi mnoho staveb podlehlo zubu času i rukám vandalů, působí Chyše jako optimistický ostrůvek. Zdejší památky jsou vesměs pěkně opravené. Zámek, romanticky přestavěný v 19. století, proslul jako místo pobytů Karla Čapka, v obci najdete i pivovar a monumentální barokní chrám Zvěstování Panny Marie.

Výhled z okraje vrcholové plošiny na stolové hoře Kozelka

Cesta údolím Střely

Za Chyšemi vstupuje řeka Střela do opuštěného zalesněného údolí. Vodu sledujete po úzké silničce, která řeku dvakrát překoná po mostě. Údolí se postupně zahlubuje a divočí, kolem vás je příroda téměř panenská. Asi po osmi kilometrech přijedete na rozcestí, kde se musíte rozhodnout buď pro terénní nebo silniční variantu. Obě vás přivedou do Rabštejna nad Střelou, který už tušíte před sebou.

Kratší je to terénem. V tom případě pokračujte rovně, přes lávku se dostanete na pravý břeh Střely a po úzké a místy strmé pěšině ve svahu dojedete do horní části Rabštejna. K tomu potřebujete horské kolo.

Dáte-li přednost delší, ale jednodušší variantě po asfaltu, tak se od rozcestí vydejte směrem vlevo. Sevřeným údolím potoka spíše mírně vystoupáte k rekreační osadě Černý Rybník, pak odbočíte dvakrát doprava a po silnici sjedete do Rabštejna k mostu. Závěr klesání je velmi prudký a nepřehledný, buďte opatrní.

To nejlepší nakonec: "nejmenší město"

Rabštejn nad Střelou je nejmalebnějším místem okruhu. Ač se mu někdy říká "nejmenší město střední Evropy", je toto označení pouhou ozvěnou dávné historie, kdy sídlo mělo městská práva. Dnes tu není ani obecní úřad a v Rabštejně trvale žije jen pár desítek obyvatel.

Rabštejn nad Střelou, pohled od Hraběcího kříže.

Poloha místa je ale nesmírně malebná, zástavba šplhá po strmých stráních ostrohu ze tří stran obtékaného svižnými vodami Střely, za každým rohem se otevírají nové a nové výhledy. Dominantou Rabštejna je zámek z 18. století, najdete tu barokní kostel Sedmibolestné Panny Marie s klášterem, několik lidových hrázděných staveb a dokonce i torzo hradeb.

Pokud máte čas, můžete si projít velmi pěknou osmikilometrovou naučnou stezku okolím, která vám nabídne pohledy na Rabštejn ze všech možných stran. Musíte ale pěšky, cesta není sjízdná na kole.

Dostat se zpět do Manětína je pak už docela snadné. Od mostu přes Střelu sice vede Rabštejnem vzhůru strmé stoupání, ale není dlouhé a jakmile "město" opustíte, otevřou se před vámi zase daleké obzory Tepelské vrchoviny. Pak vás čekají ještě dvě sladké tečky, totiž příkrý sjezd do osady Stvolny (na tachometr se raději dívejte až pod kopcem!) a závěrečné prudké klesání do Manětína.

Rabštejn nad Střelou

Rabštejn nad Střelou, kamenný most

může se hodit

Cyklookruh z Manětína

Start: Manětín
Cíl: Manětín
Délka trasy: 55 km
Obtížnost: střední, na cestě budete mít několik strmějších, ale vesměs krátkých stoupání.
Charakter: Naprostá většina trasy vede po málo frekventovaných silnicích s různou kvalitou asfaltu. Jen v úseku před Rabštejnem potkáte obtížnější terén, tuto část ale lze objet.
Vybavení: Dobře se vám pojede na trekovém kole, ale pokud úsek před Rabštejnem objedete přes Nový Dvůr, tak můžete využít i silniční bicykl.
Důležité body na trase: Manětín (ubytování, restaurace), Žlutice (restaurace, železniční doprava), Chyše (restaurace, železniční doprava), Rabštejn nad Střelou (restaurace)

Praktické informace

Doprava: Použitelné železniční tratě jsou daleko, do Manětína se s bicyklem dostanete jedině autem. Cesta z Prahy měří 110 kilometrů (přes Lubenec a Chyše) a trvá necelé dvě hodiny.
Ubytování: Ranch Havraní kámen v Rabštejně (250 až 300 Kč/lůžko a noc) také projížďky na koních.

Barokní perla západních Čech
Hlavní památkou Manětína je nedávno rekonstruovaný zámek, ale při procházce vás tu určitě zaujme i množství expresivních barokních soch a ozdob po celém městečku.

Po ničivém požáru, který v roce 1712 zničil valnou část města, totiž majitelé panství Lažanští povolali k obnově přední umělce své doby, jako např. J. B. Santini či G. B. Mathey, a výsledkem je barokní komplex, který svojí koncepcí v Čechách nemá obdoby.

Přízvisko "Barokní perla západních Čech" je v tomto případě oprávněné. Vedle přestavby zámku a kostela tehdy vznikla galerie barokních soch pod širým nebem. Ta spojuje kostel sv. Jana Křtitele na náměstí s dnes již zchátralým hřbitovním chrámem sv. Barbory. Spojnici se říká Vysoká cesta.

Kozelka
Svahy nápadné stolové hory Kozelky (659 m) se strmě zvedají nad údolím Manětínského potoka. Je to zbytek lávového příkrovu s plochým vrcholem, který směrem k západu spadá kolmými skalními stěnami. Kozelku si z tohoto důvodu oblíbili horolezci, ale nahoru se můžete pustit pěšky i bez zvláštního vybavení. Dostanete se tam po červené značce z osady Doubravice (1,5 km), vrcholovou plošinu obejdete po vyhlídkové pěšině. Nejlepší vyhlídka se otevírá ze západního okraje plošiny, panorama dotvářejí pokroucené kmeny borovic.

Zobrazit místo Cyklovýlet na větší mapě