Příběh o kameni a vodě

Toto je příběh karlovarské vody. Že už jste stokrát slyšeli vše o carech, léčebných zázracích a dámských róbách? Tenhle příběh asi neznáte. Toto je historka o tom, co se s molekulami H2O děje předtím, než je po složité a dlouhé pouti podzemím vychrstne do výše proslulé Vřídlo. Je to napínavý příběh, opravdu.

Začněme u Vřídla, kde proud horké vody s železnou pravidelností vyráží do výšky mnoha metrů jako důkaz nezkrotných sil přírody, které se podílejí na tom malém podzemním zázraku. Napijte se. (Když se usmějete na milou paní u druhého stánku zleva, půjčí vám džbánek.) V ústech převalujete svědky dávných dob, neboť mnohé kapky vody právě zakončily podzemní pouť dlouhou pětadvacet tisíc let. »Pijete molekuly vody, z nichž část zasákla třeba v době lovců mamutů,« říká RNDr. Tomáš Vylita, ředitel Správy přírodních léčivých zdrojů a kolonád, tedy pán karlovarských vod. A polykáte také kapky pekelného dechu - v hrnku vám bublá voda, jejíž molekuly vidí světlo světa poprvé, protože vznikly při kondenzaci z magmatu v hlubinách země. Není tedy voda jako voda a ta karlovarská je vážně neobyčejná. Při procházce proto stojí za to položit si dětskou otázku: proč tady, proč vlastně? Každý zná Vřídlo a každý zná také karlovarskou lanovku. Stoupá přímo z kolonády nad město, mezi majestátními stromy s nápisy vyrytými v češtině, němčině a ruštině. Mezi kořeny vykukují osamocené výchozy žuly, s bílým živcem, skelnatým křemenem a černými kousíčky slídy. Často se rozpadají mezi prsty. Máte v rukách dějiště našeho příběhu, všechny karlovarské vodní divy se odehrávají právě v masivu této horniny, zasahující do hloubky mnoha kilometrů. Prší a prší, letošní březen byl pršlavý a po stezičkách v lesích nad městem se rozlévají malé potůčky. Část vody se hned odpaří, část odteče do rozvodněné říčky Teplé. Část se však vsákne do žulového masivu a začne svoji dlouhou a pomalou cestu miliony drobných puklin, ve kterých se obohacuje o minerální látky. »Každý den prameny vynesou na povrch země přibližně sedmnáct tun rozpuštěných minerálních látek,« říká Vylita, jenž z kanceláře přímo na kolonádě dbá na to, aby se voda chovala k lidem, jak má, a naopak. »Když si to představíte, je to obrovské množství.« Není však třeba bát se, že se Karlovy V ary jednoho dne propadnou do země - voda se obohacuje na obrovském prostoru: oblast, ze které mají kapky deště šanci doputovat až do Karlových V arů, čítá několik set kilometrů čtverečních (patří k ní i Krušné hory a Slavkovský les). V idíte, a to jste si možná mysleli, že voda skálou neteče. Trvá jí to ovšem často tisíce let - musí sestoupit do hloubky kolem dvou až tří kilometrů, zahřát se na vysokou teplotu a prosytit se oxidem uhličitým, který v obrovském množství přichází ze zemské kůry. Je to fantastická představa tam kdesi hluboko se v rozžhavené žule pod drtivým tlakem střetávají v malých puklinách molekuly vody s plyny a dalšími prvky z ještě pekelnějších hloubek. Horká voda si pak hledá nejsnazší cestu zpět k povrchu. A dílem mnoha nejneuvěřitelnějších náhod a shod okolností si našla právě malé údolíčko, kde později vyrostly slavné lázně. »Je to malý zázrak, že všechna ta voda nakonec skončí právě tady,« říká Vylita. Karlovy V ary jsou nejhezčí z okolních kopců, ze kterých je výhled na všechny ty kolonády, vily a hotely, svědky slavných lidí a slavných časů. Pod nimi se skrývají zlomy v zemské kůře, vedoucí hluboko do nitra země. A po nich se k povrchu derou vody s plynem - to je právě ta nejsnazší cesta ven. Zřídelní linie, do které se z nepředstavitelné hloubky a značné dálky koncentrují výrony vod, je velmi malá: na délku má přibližně dva kilometry, široká je pouze sto padesát metrů. T řiatřicet litrů vody zde každou vteřinu vyráží z této škvíry v zemi, za rok to dělá více než milion kubíků. Ne že by se o tom složitém ďábelském dění tam dole vědělo vše. Není to zase tak dávno, co lidé věřili, že Vřídlo jsou vlastně vody z Teplé, které se v podzemí ohřívají spalováním uhlí. Kdysi dávno bylo Vřídlo jen dýmající jezírko v hlubokých lesích. Nemohlo uniknout pozornosti keltských a později slovanských kmenů. Bylo nejspíš v místech, kde i dnes na davy turistů padají kapky z dunivého vodotrysku. Využívání vody je jen malou kapitolkou existence horkých pramenů, které podle některých odhadů mohou existovat již čtvrt milionu let. A co bude dál? »Prameny budou pravděpodobně chladnout, plynu bude ubývat,« říká Tomáš Vylita, který jako geolog měří v geologických měřítcích. »Máme však čas ještě minimálně několik tisíc let. Do té doby se měnit nebudou,« dodává s úsměvem. Stále prší, kapky vody zvedané větrem buší do oken kavárny. Část z nich se odpaří, část odteče. Ale některé částečky vody třeba čeká pouť dlouhá 25 000 let. A pak se znovu dostanou na zemský povrch, neboť i tehdy budou jizvami v zemské kůře proudit k povrchu horké proudy tajuplných vod.

Může se hodit
CO SI PŘEČÍST
Břetislav Vylita: S geologem po Karlových V arech. Ústřední ústav geologický.Praha 1990. Stanislav Burachovič: Průvodce Karlovými V ary a okolím. Karlovy Vary 1997.

Vřídlem proteče téměř všechna karlovarská voda. Má teplotu třiasedmdesát stupňů, v každém litru obsahuje přes šest gramů rozpuštěných látek.

Pohled na Karlovy Vary z roku 1647. Město vždy vypadalo podobně - údolí, řeka, lázeňské domy

Vřídlo na fotografii z počátku století

Pro vodu se lidé k pramenům nahýbají po staletí
REPRO: ARCHIV

V 17. století byla voda rozváděna dřevěnými žlaby do lázeňských kabin
REPRO: ARCHIV