Lunapark se slanou příchutí
Rumunská Salina Turda je mezi zde uvedenými doly skutečným staříkem. První zmínky o hlubinné těžbě se tu datují ke kronikám uherských kancléřů a roku 1271.
Ve středověku si solí odtud dochucovala jídlo třetina Evropy. Život tu neustal ani poté, co tu v první polovině 20. století těžba skončila. Z hlubiny Salina Turda dnes už sice sůl nedodávají, přesto jde o vysoce výnosný důl. Každou sezonu sem totiž zamíří na 700 000 zahraničních turistů. Dokonce jde o jednu z nejnavštěvovanějších pamětihodností v celém Rumunsku. Zaslouženě.
Místo má skutečně přepestrou historii. Po ukončení těžby se tu zabydleli sýraři, kteří ve slaném klimatu nechávali zrát své chutné zboží. Během II. světové války tu existoval obří muniční sklad, později tu vznikl archiv a protiatomový kryt. V 90. letech se tu za cenu nemalých investic z regionu vybudoval kolosální zábavní park.
Kromě muzeálních expozic či tradiční prohlídky solných jeskyní tu narazíte na surrealistický lunapark s obřím ruským kolem, hřištěm na minigolf, jezírkem se šlapadly, bowlingovou dráhu, amfiteátr a malý sportovní areál.
Vzhůru dolů za dinosaury
S těžbou vápence začala v kentuckém Louisville společnost LCS (Louisville Crushed Stone)ve třicátých letech. A v roce 1947 pak těžbu přenesla do podzemí, kde se jim dílo dařilo 42 let, než se ložisko vyčerpalo.
Tou dobou už plocha vytěženého prostoru činila obtížně představitelných 370 000 metrů čtverečních, a měla podobu obřích dómů, s výškou stropů sahajících do dvou desítek metrů. Protože tyto sály bylo zapotřebí staticky ukotvit podpůrnými konstrukcemi – zdmi a pylony – byl celý podzemní areál legislativně klasifikován jako budova. Což z areálu, který si vysloužil pojmenování Mega Cavern, tedy Obří jeskyně, formálně učinilo nejrozlehlejší budovu v celém Kentucky.
O podnikatelské záměry tu nebyla nouze. Prostor se stal bezpečným skladištěm, kancelářemi k pronájmu, podzemní recyklační linkou. Příkladu missourského SubTropolis ale nenásledoval, a naopak se široce otevřel lidem.
Dnes je nemalá část rozlohy Louisville Mega Cavern vedena jako víceúčelový areál zábavního parku. Funguje tu obří komplex dinoparku, který si s tím Jurským nezadá. Pokud tedy nedáte přednost vyjížďce ve zdejším cykloparku anebo prohlídce areálu zevnitř elektrické tramvaje. Každou zimu se tu také koná unikátní světelná show.
Kdysi bílým vápencovým prachem zanesená Louisville Mega Cavern má dnes pověst radostného a veselého místa bezpečné zábavy. Teprve nedávno do médií unikly zprávy, že v době kubánské krize tu měl vzniknout nouzový protiatomový kryt pro 50 000 lidí.
Dobrodružství na čtyřech kolech
Neskromně rozlehlým vytěženým dolem na vápenec se může pochlubit i Pensylvánie, respektive městečko Wampun. Těžba tu probíhala od konce 19. století, aby tu rachot vrtných souprav nakonec vystřídal řev motorů terénních motocyklů a čtyřkolek.
Areál bývalého dolu, dnes nazývaný Mines&Meadows, nabízí motoristům skutečně neobvyklý a silně adrenalinový zážitek – zhruba 180 kilometrů sjízdných tratí, které dokonale prověří schopnosti jejich strojů. Přibližně dvě třetiny délky těchto stezek vedou po povrchu, ale prakticky každá z nich má svůj temný úsek v bludišti podzemních chodeb.
Jsou tu spletité labyrinty, prudké zatáčky a nebezpečně nízké stropy, kterých se klidně můžete za jízdy dotknout. A na všechna tato nečekaná překvapení musí jezdci pohotově reagovat. Projížďka určitě není doporučená začátečníkům, protože zdejší terén umí potrápit i profesionály. Ale rozhodně jde o zážitek na celý život.
Pokud vás dobrodružství s kulisou burácejících motorů neláká, nachází se tu i odloučená část podzemí, do které se žádná vozidla nedostanou. Sami nebo s průvodcem se tu můžete vydat až na samé dno, kde se nachází rozlehlé podzemní jezero.
Nejdelší lanový skluz Evropy
Spouštět se na nekonečně dlouhých lanových skluzech, užívat si tobogány a skluzavky, skákat na trampolínách. Tyto radovánky si spojujeme spíš s akvaparky anebo lanovými centry pod širým nebem. Llechwedd ovšem nabízí tyto atrakce převážně pod zemí.
Břidlicový důl u velšského městečka Blaenau Ffestiniog se na mapu zapsal už v roce 1846. Tehdy odtud poprvé začaly proudit první velkoobjemové dodávky materiálu, které brzy dosahovaly až 23 000 tun ročně. O padesát let později už zdejší důl zaměstnává v třísměnném provozu na pět stovek horníků, a místní břidlice, považovaná za vysoce jakostní stavební materiál, se rozváží lodí i železnicí do celého světa. Jenže ani zdejší ložiska nebyla nevyčerpatelná. V šedesátých letech dochází k útlumu a nakonec úplnému pozastavení těžby.
Společnost, která důl provozovala, se však rozhodla, že důlní prostory nenechá ležet ladem a promění je v turistickou atrakci. V roce 1972 se tu otevírají první prohlídkové trasy – komentované pěší s průvodcem i trochu komfortnější, využívající původních hornických vozíků a husté sítě zdejších úzkorozchodných tratí. Tím se ale potenciál lokality zdaleka nevyčerpal.
Dnes tu v rámci zábavního parku Zip World funguje učiněné bludiště lanových skluzů, které vás v tuctu přestupů dostanou až do hloubky 150 metrů pod zemí. Jsou tu obří trampolíny, vzdušné překážkové dráhy i adrenalinové tunely vedoucí až na povrch.
Na povrchu si můžete vyzkoušet atrakci jménem Titan. Lanový skluz, rozdělený do tří částí, je se svou celkovou délkou 8 000 metrů nejdelší svého druhu v Evropě.
Když sůl voní a léčí
Vělička patří k nejstarším solným dolům v Evropě. Vznikla ve 13. století, a za časů své středověké slávy představoval její výnos třetinu příjmů pokladnice Polského království. I dnes je prvořadou památkou, zařazenou do Seznamu světového dědictví UNESCO. Pobyt tady léčí, v hloubce 125 pod zemí můžete klidně i přespat.
Vělička sice sahá štolami „jen“ do hloubky 320 metrů, ale délkou svých koridorů se blíží 300 kilometrům. Veřejnosti je sice zpřístupněn jen zlomek z nich, ale i tak patří prohlídka k velmi silným zážitkům. Nachází se tu umělecké galerie, muzea, dva podzemní hotely, lázeňský areál i jedna z nejhlouběji položených restaurací na světě. Ročně sem zamíří kolem 1,7 milionu turistů a mnozí se sem rádi vrací.
Důvod je prostý – pokud vás trápí horko, respirační problémy anebo pyly na povrchu země, tady si můžete konečně volně vydechnout. Panuje tu totiž stálá teplota, konstantní vzdušná vlhkost a poměrně sterilní prostředí, navíc prosycené aerosolem léčivých solných výparů.
Vznik zdejších solných lázní spojen se jménem důlního lékaře Felikse Boczkowskiho, který tu už v roce 1838 rozpracoval systém léčebných procedur, od solných bahenních lázní až po parní inhalace. Přes den je tu docela živo, ale navečer ve Věličce zavládne klid. Lidé, kteří tu chtějí přespat, nehledají atrakci, ale ozdravující terapii.
