Ve středověku potřebovali lidé vidět na hodiny z každého místa ve městě, a tak se průměr ciferníku rozrostl na rekordních 8,64 metru. Kromě ručiček se lidé orientovali také podle zvonů, které řídily tep středověkého města od kuropění až po soumrak.
Při procházce se dostávám ke břehu řeky Limmat, která se na cestu k Rýnu vydává z jezera jenom o kousek dál proti proudu. Křišťálově čistá voda s modrým nádechem dává tušit, že pochází z jednoho z ledovců, které svými ustupujícími jazyky ještě olizují alpská údolí. Pokud byste se chtěli napít, tak se vám nic nestane, voda je normálně pitná.
Hladina zakrývá základy renesančněbarokní stavby - sídla kantonálních zastupitelů. Když poslanci rozhodují, vlaje na stožáru kantonální vlajka a pro občana to znamená, že se může přijít podívat, jak politici plní své sliby, a pak je podle toho v dalších volbách ohodnotí.
Toto právo si občané Curychu vymohli již v první třetině devatenáctého století. Naneštěstí nám zákonodárci v akci unikli, stožár čněl osamoceně a stejným dojmem jistě působila i zasedací síň s galerií pro politicky angažované občany.
To je Curych - největší švýcarské město
Ulice dopoledního srdce města ale dávají na pocit prázdnoty zapomenout. Proplétají se jimi malé dodávky, které musely stihnout dovézt zboží před polednem, tak to nařizuje zákon.
S úderem dvanácté se na kočičích hlavách může objevit pouze guma podrážek, a proto se řidiči snaží co nejrychleji splnit svou povinnost. Zákon se tu dodržuje, když zvony od Svatého Petra ohlásily poledne, nenarazili jsme ve starém městě na jediného zásobovače.
Římané a svatí
Dějiny města začali psát Římané, kteří zde zřídili osadu Turicum, jíž celá oblast vděčí za jméno. Římané dali městu i jednu z jeho prvních legend a také tři městské patrony.
Podle vyprávění se bratři Felix a Regula, římští vojáci, vydali do dnešního Švýcarska hlásat křesťanskou víru a spolucísař, pohan Maxmilián je nechal pronásledovat. V Turiku byli odhaleni a popraveni.
Spolu s nimi zahynul mučednickou smrtí také jejich sluha Exupenrantius - ten však po stětí vzal svou hlavu pod paži a z místa popravy, kde dnes stojí Vodní kostel, odešel o čtyřicet kroků stranou, než padl k zemi.
Pozdější císař Karel Veliký na tomto místě nechal postavit chrám - dnešní dvouvěžatý Grossmünster Kirche. Uvnitř svatostánku dýchá protestantská jednoduchost a duch náboženské reformace prostupuje každým kamenem stavby.
Vlevo kostel Fraumünster s malbami od Chagalla, vpravo kostel svatého Petra s největšími hodinami
Právě z těchto míst začal do celého Švýcarska šířit myšlenky Ulrich Zwingli, na něhož pak navazoval například ženevský kazatel Kalvín. Ve druhé polovině 20. století kostel proslul varhanními koncerty.
"Pozoroval jsem starého varhaníka, kam si sedá. Proto vím, že nejlépe si varhany vychutnáte ve druhém patře, v prostředním oblouku," dává tip znalcům hudby curyšský občan Slavomír Strnad.
U kostela si stále můžete projít křížovou chodbu, jejíž stěny zdobí vyobrazení všemožných světských svodů, hříchů a hříšníků, kteří se svou podobou blíží opici. Pokud na vás z pohledu na ďábelské úklady padne tíseň, můžete se jít vydýchat do jedné z chrámových věží, odkud hravě zkontrolujete celé město a při troše štěstí dohlédnete až k alpským vrcholkům.
Z ochozu také hned upoutá třetí z hlavních kostelů - Frauenmünster Kirche, který se nachází na protějším břehu. Do útrob chrámu proudí davy lidí, táhne je tam pětice oken umístěných směrem k řece.
Výzdoba policejní stanice od Giacomettiho
Jejich vitráže namaloval slavný malíř Marc Chagall, který město navštívil v roce 1970. V tom samém kostele zanechal ještě před Chagallem stopu další ze slavných malířů - Augusto Giacometti.
Ten se zasloužil také o výzdobu curyšské policejní stanice, kde namaloval sérii fresek zobrazujících jednotlivá povolání.
Jenom malý kousek od kostela stojí jeden z mnoha cechovních domů - Zunfthaus zur Haag, v němž dnes sídlí luxusní restaurace. Z podobných domů se řídila politika a obchod středověkého města.
Začínají nás při procházce bolet nohy. Naštěstí se nacházíme jen pár desítek metrů od Curyšského jezera a parku s lavičkami před operou.
Za méně než 120 dní se zde ale poklidný ráz změní v bezmála bitevní vřavu - curyšská radnice tu připravuje velkoplošné obrazovky a tribuny pro desetitisíce fotbalových fanoušků sledujících zápasy EURO 2008.
A pokud před lavičkou dáte přednost nakupování, máte ideální příležitost. U kostela s Chagallovými okny se můžete otočit, projít uličkou a ocitnete se na Paradeplatz, kde začíná nejdražší bulvár Evropy, slavná Bahnhofstrasse.
Jenom počítejte s náporem na vaši peněženku, takovou koncentraci luxusu na jedné ulici totiž najdete jen málokde.
Co dělat, když v Curychu prší
Do standardní výbavy každého hotelu v Curychu patří Bible a deštník. Ten vám hoteliér půjčuje a vy si ho můžete, ale nemusíte koupit. Rozhodně to však svědčí o tom, že Švýcaři počítají i s nepřízní počasí.
Pokud si potrpíte na sladké, lze si dlouhou chvíli ukrátit v proslulé cukrárně Café Schrober. Hned při příchodu vás do očí uhodí kýčovitá výzdoba, na kterou si ale velmi rychle zvyknete - a navíc, hned druhý pohled bude směřovat na pulty plné sladkostí.
Pokud dáváte přednost přírodě ve všech jejích formách, tak můžete navštívit curyšskou zoo a v jejím rámci také nový deštný prales Masoala.
Může se hodit
Kostel sv. Petra Grossmünster Kirche Fraumünster Kirche Kunsthaus Bahnhofstrasse Uetliberg Ceny potravin1CHF je přibližně 16 Kč Láhev vína (0,75l curyšské vinice) 15 CHF Ceny v restauracích |
