Voda, která hoří
S vodou plameny obvykle hasíme a scénář, při němž by hořela samotná voda, skutečně nepatří k těm nejobvyklejším. Jenže v indickém Bengalúru je možné ledacos. Loni se tu, už popáté, vznítilo jezero.
Za vysvětlením této události netřeba hledat nějaký zázrak, ale naprostou nedbalost. Do tohoto příměstského jezera už po desetiletí plyne nepřečištěný odpad z jedenáctimilionového Bengalúru. A tekutý procesní odpad sem vypouštějí i stovky průmyslových závodů a chemiček. Místo není ani tak vodou, jako jednou tisícihektarovou skládkou, pokrytou toxickou pěnou.
Děsivé koncentrace směsí fosfátů a dusičnanů tu navíc zdatně doplňuje hořlavý metan. Ten vzniká pod hladinou, v důsledku činnosti bakterií rozkládajících při snížené dostupnosti kyslíku odpad na dně. Podle jedné z teorií mohli sběrači odpadků vypalujících na břehu měď z kabelů způsobit požár, který se „přenesl na hladinu“. Odborníci nevylučují, že mohlo dojít i k prostému samovznícení.
U jezera Bellandur je totiž možné ledacos. Naposledy tu hasili třicet hodin. I když v Indii žije 18 procent světové lidské populace, země v globálním porovnání disponuje jen čtyřmi procenty povrchových zdrojů vody. A jejich kvalitu nešťastný Bellandur dobře demonstruje.