Sonorská poušť je nejteplejší pouští severoamerického kontinentu. S rozlohou zhruba 260 tisíc kilometrů čtverečních zasahuje na území Arizony, Kalifornie a tří příhraničních států Mexika. I přes svůj zjevně pustinný charakter se rozhodně nedá považovat za místo zbavené života. Je domovem na zdejší nehostinné podmínky výtečně adaptovaných živočichů a rostlin, z nichž se řada počítá mezi světové unikáty, které jinde na planetě Zemi nenajdete. Například pouštní žáby.
Žije jich tu povícero druhů, ale největší rozruch působí Bufo alvarius. Jde o jednu z největších žab čeledi ropuchovitých na celém kontinentu, a také jednu z nejhlasitějších. Skřehotavé vybízení k páření až sedmnáct centimetrů velké ropuchy je opravdu těžké přeslechnout. Ale pozornosti se dnes této dravé mršce dostává z trochu jiného důvodu.
V Sonorské poušti žije 60 druhů savců, 350 druhů ptáků, 20 druhů obojživelníků, víc než 100 druhů plazů, 30 druhů ryb, přes 1 000 druhů včel a roste tam víc než 2 000 druhů rostlin.
Pokožkou totiž produkuje toxický sekret, který má na člověka silně halucinogenní účinky. Pokud „náhodou“ jed pronikne do vašeho organismu, může vás nejen přiotrávit, ale taky poslat na krátký psychedelický výlet.
Žába s divnou příchutí
O tom, že ropucha Bufo alvarius něco takového umí, samozřejmě velmi dobře věděli všichni domorodí obyvatelé regionu už dlouhá staletí. Ale pro hippies, kteří toužili po duchovních a mystických zážitcích, to byla naprostá novinka.
Halucinace způsobené „ryze přírodní a vnímání mysli rozšiřující“ látkou, toxickým žabím sekretem, se staly tak populárními, že se proti kšeftování s ním musel vymezit i zákon. V sedmdesátých letech pak začaly padat první tresty za prodej cigaretových papírků napuštěných ropuším slizem, za kuličky sušeného sekretu a za nabízení „žabího mléka“, tedy z ropuch vymačkané naředěné psychoaktivní substance. Postupně se tyto vyhlášky a zákony rozšířily z Arizony do Kalifornie a Nového Mexika.
A platí dodnes. V současnosti je ve většině těchto států zakázáno žáby Bufo alvarius chovat, převážet, nabízet k prodeji, prodávat, darovat, nakupovat, zapůjčovat, vystavovat a jakkoli propagovat jejich užívání. Koneckonců, je to chráněný druh.
Prosíme, neolizovat, žádá návštěvníky americká Správa národních parků.
Ale to neznamená, že by tím jejich legenda vymizela. Každou sezonu, když se ropuchy po deštích znovu probouzejí k životu a svolávají se svým skřehotem k páření, míří do nepřístupných oblastí Sonorské pouště skupinky výletníků, které rozhodně nezajímá pozorování scenérií pouště s majestátními kaktusy. Jedou sem proto, aby hledali a našli ropuchy. Které pak – s vervou sobě vlastní – kvůli záměrné intoxikaci olizují.
Prosíme, vážně nelízat
Tajemství božské molekulyOnou účinnou halucinogenní složkou jedu je látka s chemickým názvem 5-MeO-DMT, tedy 5-methoxy-N,N-dimethyltryptamin. Psychedelický účinek po požití netrvá déle, než by laik zpaměti správně nakreslil strukturní vzorec této „božské molekuly“, tedy zhruba 10–20 minut. Podle výpovědí uživatelů zprostředkovává extatické spojení s nicotou a zážitky dotyku se smrtí. Háček je v tom, že společně s touto látkou podrážděná ropucha vylučuje i jedovatý bufotenin v koncentraci, která je schopná zabít i dospělého psa. |
Pro správce chráněných oblastí, ať už přírodních rezervací nebo národních parků v oblasti Sonorské pouště, z toho plynou jen nepříjemnosti.
Pohyb v pouštích totiž předpokládá určité základní znalosti, řekněme návyky k přežití v nehostinné přírodě, které žabí turisté většinou nemají. Navíc pro pohyb a pobyt ve státem vyhlášených rezervacích platí určitá pravidla a oni porušují většinu z nich, o týrání zvířat raději ani nemluvě.
Asi nejpikantnější problém přitom je, že většina žabích turistů není schopna bezpečně rozpoznat Bufo alvarius od jiných zde žijících druhů obojživelníků. A tak rutinně olizují prakticky každou žábu, kterou najdou.
K nalezení je jich tu asi tucet druhů. Ochranu jedovaté pokožky využívají ke své obraně všechny, ale psychedelické zážitky turistům rozhodně nezprostředkovávají.
Každou sezonu tak musí zaměstnanci Správy národních parků řešit v Sonoře desítky případů zbloudilých, přiotrávených a dezorientovaných výletníků s úžehem, kteří se při nepřiznané cestě za žábami dostali do úzkých.
Krásné pouštní scenérie v Sonorské poušti jdou během pářící sezony žab stranou.
„Olizování žab bohužel zažívá v posledních letech renesanci,“ připouští Robert Villa, prezident Herpetologické společnosti z Tusconu. Na ilegální získávání toxinů a jejich užívání se prý nyní soustředí řada sekt a duchovních komunit, dokonce se pořádají celé pouštní zájezdy za mystickým zážitkem. „Je ale třeba vědět, že žába vylučuje obranný sekret jen ve stresové situaci. Takže ono krátkodobé potěšení lidí je vykoupeno dlouhodobým utrpením zvířete. A to nic o hlubší spiritualitě uživatelů nevypovídá,“ domnívá se Villa.
Americká Správa národních parků proto letos na sociálních sítích uveřejnila žádost. „Říkáme to u většiny věcí, na které v národním parku narazíte – ať už je to velký žlutý slimák, neznámá houba anebo velká ropucha – zdržte se prosím jejich olizování.“
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
