V parku pod stromy leží krajinky, akty i zátiší. Expozice je rozšířena o koberce tkané, sešívané i vyšívané. Jako na zahradě po vyprání jsou pověšeny na šňůře tradiční ruské přikrývky sestavené z tisíců malých bavlněných čtverečků. Na Vernisáži by se měly prodávat především ruské suvenýry, a těch je tady skutečně přehršel. Navzájem si konkurují tisíce matrjošek, tradičních "děvušek" i s tvářemi politiků. Z celého Ruska se sem sjíždějí řemeslníci nabízející svou domácí tvorbu.
Pro velký zájem o toto poměrně kultivované tržiště ovšem značnou část jeho plochy obsadili šejdíři, kteří prodávají rádoby starožitné ikony, ruské vojenské čepice, vlajky a vlaječky carského i bolševického Ruska, a také vetešníci se starými
fotoaparáty, plynovými maskami, portréty Lenina či Stalina, případně se sovětskými rubly.
Obchodníci z Dagestánu a Střední Asie pak zde mají svou čtvrť s perskými koberci. Výstavní kousky z hedvábí a vlny dovezené z Uzbekistánu, Turkmenistánu, Afghánistánu i Íránu visí na šňůrách nebo se válejí na sněhu. Usmlouvat se dá leccos. Všichni tvrdí, že jde o jedinečné kousky a zřejmě poslední dovoz do Ruska.
Problém je, že se nesmí z Ruska ani vyvézt.
Mnozí prodavači na tomto tržišti si osvojili i několik anglických slov. Pro cizince je to jedna z největších atrakcí ruské metropole, a tak se jim snaží vyjít vstříc. Na tržišti si přivydělávají také bývalí akademici a kandidáti věd. Prodávají odznaky a řády a tvrdí, že jsou zde rádi, neboť společnost je tu "kulturní" a mají si s kým povídat. Spokojené jsou i bývalé univerzitní profesorky, které s věnečky na hlavách zpívají
častušky. Vděčně se klaní, když dostanou nějaký ten rubl.
Několik desítek hektarů plochy je zastavěno dřevěnými stánky, sruby, schody a můstky. Dílny pro řemeslníky a pódia pro umělce mají doplnit atmosféru lidové tvořivosti a postupně vytlačit překupnickou mafii. Zatím to jsou ale pouze plány a v současnosti se zde především vydělává.
Sergej Gavrilov jezdí se svými matrjoškami do Izmajlova ze Sergijeva Posadu (dříve Zagorsku), vzdáleného od Moskvy asi 60 kilometrů. Za pronájem dřevěného pultíku dlouhého jeden metr musel sice zaplatit 250 dolarů, avšak věří, že se mu tato
investice vrátí. Vernisáž se mu prý zamlouvá tím, že tam nevládne mafie a že má své místo jen pro sebe. Vydělané peníze si může ponechat, zatímco ve svém městě by musel dávat výpalné.
Každý obchodník by se měl specializovat na jeden druh produkce jako třeba škatulky z březové kůry, malovaná dřevěná vajíčka, šátky z kozí vlny, balalajky, matrjošky, samovary či keramiku. Tento řád však panuje jen naoko. Kdyby obchodníci prodávali jen vystavené zboží, přišli by asi na mizinu.
Na Vernisáži byl nedávno zatčen 26letý Moskvan, který prodával neškodné odznaky ze sovětské éry. Pro zájemce ale měl i výložky nacistických uniforem. Policista, který se vydával za sběratele fašistických symbolů, u něj odhalil celý "arzenál". Měl
k dispozici uniformy německých nacistických důstojníků, přilby, řády a vyznamenání, odznaky, pásky s hákovým křížem, prsteny s označením SS nebo doklady německých vojáků. Za "propagaci fašismu" obchodník z Vernisáže musí zaplatit pokutu ve výši sta minimálních platů. Fašistická symbolika přece jen k lidové
tvořivosti nepatří.
Pokud ale má někdo zájem o starožitné ikony, pak jich zde najde stovky. Prodávají se volně ložené na zemi, opřené o drátěný plot i na stáncích. Jisté riziko při nákupu tu sice je, neboť za 19. století se někdy vydává i výrobek z minulého týdne. To se
však může stát kdekoli. Vernisáž přitom má v tomto směru poměrně solidní pověst.
 Na jarmark známý jako Vernisáž v moskevské čtvrti Izmajlovo se chodí nakupovat, ale také pozorovat. Na jedné straně je to výstavní "blešák", na druhé ukázka ruské tradice a povahy. |
