Všichni tu mohou vidět, jak se vaří Plzeňský Prazdroj. Ti starší ho také hned ochutnají.
Zjistí kromě jiného, co je to mladinka a co sladinka, jak se stahuje hnědá deka, a konečně pochopí, co to znamená, když se bourají sudy.
Pivo teče proudem od samého vstupu. A to sice na videoprojekci, což je skvělé dílo Radúze Činčery, které ukazuje tradici Plzeňského pivovaru a poodhaluje tajemství kvality Prazdroje (psst, je to všechno tou vodou, ale jazyk za zuby).
A pak už "vzhůru do výroby".
Přejdete přes dvůr, uhnete se povozu taženému párem valachů kočírovaných povozníkem panem Šůsem, symbolem kontinuity. Pak vejdete do varny, kde se v nazlátlých mosazných kotlích vaří slad, voda a chmel. Při třetím vaření z kohoutů již vytéká tekutina, která vypadá jako pivo, ale není to pivo. Je to jen mladina, sladká voda.
Aby se stala pivem, musí ještě do spilky, kvasírny, kde se do ní přidávají kvasinky. Toto je srdce pivovaru. Lépe řečeno bývávalo, protože návštěvy se vodí do staré spilky, kde vidí bývalou a pro duši mnohem romantičtější část pivovaru, kde pivo kvasí v podzemí v gargantuovských dřevěných kádích a ležáckých sudech.
Podzemní chodby, z nichž část je ještě vzorně udržovaná, měří devět kilometrů. "Kdysi tady byly všude sudy," říká průvodce Jiří Jehlík.
Tady už pod dohledem sklepmistra, který občas musí z povrchu odstranit hnědý kříst, tedy stáhnout deku, vzniká pivo, piviště, zrzek, bahno, tekutý chleba, chmel, čechr, rahno, šumák, pěnivec, tykadlo, samec.
Nárok ochutnat máte i vy, je to v ceně. Udělejte to, takovou plzeň nikde nekoupíte, není totiž pasterizovaná. Je na jazyku kulatá, na patře měkká a lahodná.
Není od věci navštívit i moderní část pivovaru. Zajímavý zážitek skýtá pohled z galerie na lahvovnu, kde z hada plnicí linky vypadne za hodinu 50 000 lahváčů. Jinak je moderní blok pivovaru technologicky chladný, pivo teče anonymně v potrubí.
Jako se ropovody táhnou pouští, aby jejich obsah učinil šťastnými motory aut a arabské šejky, tady ve zdánlivě nekonečných pivovodech proudí pivo, aby nás učinilo nejkrásnějšími, nejzdravějšími a nejsilnějšími. Tyto účinky mu přisoudil Tadeáš Hájek z Hájku, a jak se zdá, mnozí z plzeňského pivovaru si to myslí také a jsou připraveni to doložit i různými statistikami.
Můžete o tom přemýšlet, když si v secesní reprezentační budově dáte ještě jedno pivo - sice za padesát, ale pohár je váš. Budova byla vystavěna počátkem století pro příjezd císařpána. Ten však nikdy nepřijel a nakonec v ní komunisti ještě měli do roku 1989 rudý koutek.
Pokud by vám ani tohle pivo nestačilo, v areálu je obrovská hospoda Na Spilce, hned za bránou druhá. Tam můžete pokračovat v přemýšlení, zda měl či neměl ten Tadeáš z Hájku pravdu. Třeba až do chvíle, než vám z toho ztěžkne hlava.
JAK SE TAM DOSTAT
Pivovar leží na výpadovce na Prahu. Jméno ulice nezapomenete - U Prazdroje.
CO SI PROHLÉDNOUT
V Prazdroji nabízejí pět tras. Tou první je pouhá videoprojekce, ve druhé se přidává prohlídka varny a tradiční výroby ve sklepích, ve třetí je navíc moderní výroba piva, ve čtvrté se k tradiční výrobě přidá lahvovna a v páté je všechno. Druhá je nejoblíbenější.
ČAS A PENÍZE
Prohlídky trvají od dvaceti minut do dvou hodin. Objednané skupiny mohou chodit sedm dní v týdnu od osmi do šestnácti (pondělí až pátek) a od osmi do půl druhé (sobota, neděle, svátek). Jednotlivci a malé skupinky mají sraz ve 12.30 u brány, ale jen ve všední dny. Ceny od dvaceti do šedesáti korun (včetně ochutnávky). Objednávky na telefonu 019/7062888. V létě svetr s sebou, ve sklepích je zima.
 Rozhledna na Lázku nabízí pěkný pohled na podhorské krajiny na českomoravském pomezí |
 Staré dřevěné sudy najdete v Prazdroji také |
