Při příjezdu na autobusové nádraží v hlavním městě Kosovské republiky, Prištině, vás zaujme hned několik věcí: stará elektrárna na okraji města, která připomíná strašidelný zámek, zvláštní architektura okolních domů, jež navozuje atmosféru vědecko-fantastického filmu, a také kamenická dílna pojmenovaná na počest bývalého amerického prezidenta: "Kamenictví Billa Clintona".
Clintonovo jméno figuruje i v názvu místního rušného bulváru, na němž za našeho pobytu nefungovaly semafory. Elektřiny je totiž v Kosovu velký nedostatek, a že často vypadává, prozrazují malé generátory připravené na chodnících před obchody.
Budova Národní knihovny v Prištině pochází z dob Titovy Jugoslávie
Symboly a střelba do vzduchu
Do 90. let minulého století se o Kosovo zajímali spíš specialisté a cestovatelští "fajnšmekři". Teprve když se zde před deseti lety rozhořel konflikt v plné síle, stalo se z této původně upozaděné srbské provincie jedno z nejzávažnějších zahraničně politických témat současnosti. Kosovo je dnes předmětem sporu mezi velmocemi, mezinárodní správě se tu jen pomalu daří prosazovat fungování demokratických institucí, mnoho viníků z války zůstalo nepotrestaných a místní srbské enklávy žijí v izolaci od okolí.
Centrum Prištiny protíná pěší zóna, jež nese název po Matce Tereze, kterou místní považují za nejproslulejší osobnost albánského původu. Vykračují si tu elegantně oblečení místní obyvatelé a zvědaví západní turisté. Je tu spousta restaurací a kaváren, kde je k dostání burek, ale třeba i hamburgery či pizza.
Váš zájem však přitáhnou i rozvěšené fotografie obětí etnických čistek, socha bojovníka kontroverzní Kosovské osvobozenecké armády (UCK) obložená květinami a množství symbolů.
Na každém rohu jsou vidět stánky, kde prodavači nabízejí trička, přívěsky na klíče, peněženky nebo nášivky se symboly samostatného Kosova a UCK. V hojné míře tu rovněž vlají americké vlajky – hned vedle zástav NATO, Evropské unie a OSN.
"Dáváme tím najevo vděčnost a radost ze samostatnosti. Navzdory všem potížím je to pro nás jediná možná cesta. Máme vlastní pasy a chystáme se otevřít první zastupitelské úřady v cizině," říká Festíme, pracovnice nevládní organizace, jež živě debatuje s kamarádkami o polední pauze v jedné z pizzerií.
Vyjedete-li ven z metropole, uvidíte vlajky i na dvorcích venkovských domů. A možná kolem vás projede kolona aut, na kterých budou vlát nejen národní zástavy, ale jež vás i trochu poděsí – to když se z jejich pootevřených oken ozve střelba ze samopalů. Salvy ale naštěstí směřují do vzduchu, na počest ženicha a nevěsty, neboť se jedná o svatební průvod. Prý se tomu tady říká "Happyshooting".
Socha bojovníka oficiálně zakázané UCK (Kosovské osvobozenecké armády)
Rozdělené Kosovo
Kosovská Mitrovica je město na severu Kosova poblíž srbských hranic. V západních zemích se před čtyřmi lety vžilo do povědomí etnickým násilím. Město je dnes rozděleno na srbskou a kosovskou část podél řeky Ibar – jedná se o dva světy v jednom, kde si obě komunity žijí svým vlastním životem.
"V létě se tu střílelo a kdosi připevnil srbskou vlajku na jednu z mešit, ale jinak je tu klid," řekla nám německá příslušnice sil KFOR střežící most mezi kosovskou a srbskou částí města. Rozdíly jsou tu patrné na první pohled. Srbské čtvrti jsou o něco víc zchudlé a uzavřené, vlají tu vlajky Ruska a Srbska, zdi domů jsou oblepené portréty premiéra Putina a atmosféra je cítit strachem.
Srbové samostatné Kosovo neuznávají, považují jej stále za součást Srbska a odmítají spolupracovat s kosovskými úřady. Na naše dotazy často nereagovali a jejich postoj vyjadřuje všudypřítomný nápis: "Kosovo je srdcem Srbska."
"Většinu mých známých za války vyhnala UCK. Moje rodina se rozhodla odstěhovat sem na sever, kde byl větší klid. Odsud už neodejdeme," tvrdí Svetlana, obyvatelka srbské části Mitrovice. Nová kosovská ústava, která byla rovněž schválena letos, sice formálně garantuje rovná práva všech národností, ale rány z války se hojí jen pomalu. Ostatní srbské enklávy jsou ještě víc uzavřené do sebe a nikdo dnes neví, co s nimi bude.
Výmluvným symbolem současných kosovských problémů je rozestavěný srbský kostel v Prištině. Po vypuknutí války většina místních Srbů odešla a někteří Albánci si z této budovy udělali squat. Nedokončená stavba je proto dnes oplocena a obehnána ostnatým drátem. Její izolace do značné míry připomíná vztah Srbů a kosovských Albánců, jenž zůstal – stejně jako osud tohoto svatostánku – nevyřešený.
KosovoVyhlásilo nezávislost 17. února 2008 jako Kosovská republika, zatím jej uznává zhruba padesát zemí. Srbsko nadále považuje Kosovo za součást svého území a podle srbské ústavy tvoří tzv. "Autonomní oblast Kosovo a Metohija". Kosovo tvoří údolní kraj obehnaný masivy srbských, černohorských a albánských hor. Přítomnost islámských i pravoslavných vlivů obdařila Kosovo překrásnými památkami, jako jsou třeba kláštery Dečani či Gračanica nebo mešita Sinana Paši v Prizrenu. Mnoho staveb však padlo za oběť občanské válce a následným etnickým čistkám. UPOZORNĚNÍ Navzdory nedávnému konfliktu panuje v Kosovu klid – především díky přítomnosti mezinárodních sil KFOR. Soužití mezi Srby a většinovou albánskou populací je však nestabilní. Je tu rovněž vysoká kriminalita a více než 50procentní nezaměstnanost. Na rozdíl od vzmáhající se Prištiny je venkov zchudlý a srbské enklávy izolované. Země sice byla odminována, ale vydáte-li se na výlet, je lepší poradit se s příslušníky KFOR nebo policie. |
