Dánské hrátky s pískem, větrem a přílivem

- Západní - atlantické - pobřeží Jutského poloostrova, který je jedinou "pevninskou" částí Dánska, je omýváno vlnami Severního moře. Na dohled od pobřeží je i řada ostrovů, které rovněž patří Dánsku. Jde o vesměs velmi nízké a písčité ostrovy, které jsou - navzdory poloze v poměrně chladnějším Severním moři - častým cílem projíždějících turistů i místem delších prázdninových pobytů a velmi čilého turistického ruchu.

Samotná poloha některých ostrovů v mělkém šelfu Severního moře s sebou nese jistou atraktivitu. Některé ostrovy jsou přístupné trajekty, jiné s pevninou spojují mosty nebo různě dlouhé umělé náspy. Unikátem, který láká tisíce turistů, je však nevelký ostrůvek Mando, jehož nejdelší rozměr nepřesahuje čtyři kilometry a jehož plocha je pouhých 7,6 kilometru čtverečního. Nejvyšší bod ostrova má přitom nadmořskou "výšku" pouhých dvanáct metrů. Z vesnice Vester Vedsted na Jutském poloostrově na něj vede ojedinělá linka "traktorbusu". Silný traktor za sebou táhne jednu nebo i více vleček na vysokých kolech a se zvýšenou korbou, upravenou jako kabina se sedačkami pro pasažéry. Souprava jezdí při odlivu po dočasně odhaleném mořském dně, místy i vodou. Záleží na mohutnosti odlivu a třeba i na směru a síle větru, který také může výšku hladiny při odlivu ovlivnit. Trasa této soupravy je částečně zpevněna štěrkem a pro jistotu vyznačena po obou stranách "tyčovým značením" - větvemi a pruty, zapíchnutými do mořského dna. Na ostrov vede i další "suchá" trasa, označená však jako "privat vej" (soukromá cesta), určená jen autům obyvatel jediné osady na ostrově a pro jejich zásobování. Její uživatelé jsou však varováni před možností nenadálého zvýšení vodní hladiny a zaplavení cesty při přílivu nebo vlivem větru. Pro nás je tento kousek země zajímavý i tím, že byl prvním místem Dánska, kam vstoupila dánská královna Dagmar z rodu Přemyslovců.

 

Jižně od ostrova Mando leží v Severním moři další cíl tisíců turistů, ostrov Romo. Ten je naopak z "atlantických" dánských ostrovů svými skoro 100 čtverečními kilometry nejrozlehlejší a také výška jeho nejvyššího bodu - skoro dvacet metrů nad hladinou moře - stojí za zaznamenání. Ostrov je s pevninou propojen devět kilometrů dlouhou kamennou hrází, po níž vede silnice. Největším lákadlem tohoto ostrova je dlouhá a nebývale široká pláž, lemující jej po jeho západním břehu. Pro našince je trochu zvláštní, že automobily mohou volně projíždět napříč několik stovek metrů širokou pláží. Podivuhodně působí i vzájemná ohleduplnost šoférů a chodců. Pro řadu řidičů je jízda po písku zároveň originálním zážitkem. Kdo totiž nemá s technikou jízdy po tak exotickém povrchu, připomínajícím spíš Saharu a trasu rallye do Dakaru, zkušenosti a nechá kola auta ve svém sportovním nadšení prokluzovat, může se brzy zahrabat až po nápravy. I vyprošťování může být, jak se zdá, pro turisty neobvyklým zážitkem. Když se ani po několika pokusech nepodaří auto z písku vydolovat, objeví se záchrana v podobě terénní toyoty na mohutných pneumatikách, náhonem na všechna čtyři kola, s lanem a navijákem, která tu neustále patroluje. Její řidič sleduje dění na širokém úseku pláže dalekohledem a v případě potřeby "trosečníka" z písečného zajetí vysvobodí. Bez rizika uvěznění pískem není ani ten, kdo auto zaparkuje a jde využívat možností koupání. Neustále vanoucí vítr, ženoucí pláží velmi jemný písek, se může dost rychle postarat o závěje na závětrné straně auta. Vyplatí se proto mít ve výzbroji pro tento případ i lopatu. Ostrov Romo je místem letních pobytů tisíců turistů. Je tu několik kempů a také možnost nájmu jednoduchých chatek. Je však třeba připravit se na to, že stálým společníkem je tu opět vítr a písek: v autě, ve stanu, v botách i v ešusu. V žádném případě by se však neměl dostat do fotoaparátu. Takže přístroj raději uložte nejen do brašny, ale ještě navíc do sáčku. Totéž platí o filmech. A při fotografování pozor na jemňoučký písek, hnaný větrem. I uprostřed země, která je svým původem i podstatou vlastně jen jakousi obydlenou, zakempovanou a částečně zarostlou písečnou dunou, omývanou nevypočitatelným mořem, žijí lidé už stovky let. Původně to byli pochopitelně především rybáři. Jedna z usedlostí, pocházející z roku 1848, která dříve patřila kapitánovi rybářské bárky, se dochovala v osadě Toftum v severní polovině ostrova. Dnes je v objektu Kommandorgard expozice dánského Národního muzea, znázorňující nejen obydlí jeho původních, poměrně zámožných obyvatel, ale dokumentující i hospodaření na této farmě. Vystaveno je i používané domácí hospodářské nářadí. Cestu na ostrov Romo spojuje řada návštěvníků s dalším pobytem, nebo alespoň zastávkou, na ostrově Sylt, který je však již německým územím. Ten je od Romo oddělen průlivem Listerdyb a z přístavu Havneby na jižním cípu Romo vede do Listu na Syltu linka trajektu. Je však dobré vědět, že cesta ze Syltu do Německa je možná jen po železnici (auta jsou převážena na plošinových vagonech).

JAK SE TAM DOSTAT:

Ostrovy Mando a Romo jsou dostupné ze západního pobřeží Jutského poloostrova, a pokud se cesta do Dánska omezí jen na tuto "pevninskou" část země, pak sem cesta vede přes Německo a některý hraniční přechod v této části země, buď na dálnici E 45 u Flensburgu, nebo na méně frekventované silnici jižně od dánského města Tonder. Ostrov Mando je pro návštěvníky přístupný prakticky jen "Mandobusem". Ten odjíždí od restaurace a parkoviště na západním okraji obce Vester Vedsted. Jízdní řád není pravidelný, během dopoledne odjíždí jeden až dva spoje, které se po krátké pauze opět na svou "suchozemskou základnu" vracejí. Konkrétní doby odjezdů a návratů jsou stanoveny podle času přílivu a odlivu a jsou na výchozím místě trasy vyvěšeny. Cesta trvá asi hodinu. Kdo chce cestu na dánské ostrovy spojit s návštěvou či pobytem na Syltu, najde aktuální informace o odjezdu autovlaků u benzinového čerpadla na německé silnici č. 5 u města Niebüll, jehož nádraží také autovlaky vyjíždějí.

I takto končí pouť mnoha výletníků

Spojení ostrova při odlivu...