Premiéru si tento nejprestižnější závod odbyl v roce 1973 a sledoval trať, kterou až do roku 1940 jezdily nákladní saně.
Pojmenování Iditarod dostala soutěž po báňském městečku, nyní již opuštěném, které leží v polovině cesty. Tradičním cílem ďábelského maratónu napříč aljašskou divočinou je Nome - město z dob zlaté horečky.
Odtud se v roce 1925 vypravil norský mašer Leonhard Seppala, jenž svou heroickou jízdou a dovezením séra zachránil osadníky před vražednou epidemií záškrtu.
| Nejúspěšnějším účastníkem Iditarodu je Rick Swenson, který v letech 1977, 1979, 1980-81 a 1991 zvítězil pětkrát. Rekordmanem je i jeho pes Andy, čtyřnásobný tahoun vítězné smečky. |
Městečko Nome, ležící na pobřeží Beringova moře, bylo toho roku zcela zaváto sněhem a jedinou možností, jak dopravit životně důležité sérum, se stala cesta na saních z tisíc mil vzdáleného Anchorage.
Z Nenana nedaleko Fairbanksu pak vyjela záchranná skupina, jíž pospíchal vstříc chovatel psů Seppala. Po čtyřech dnech úžasné jízdy bez odpočinku a 260 mílích se s výpravou setkal, převzal lék a spěchal zpět do Nome.
Dalšího rána spatřil druhou skupinku jedoucí z postiženého města a předal jí životodárnou štafetu. Nome bylo zachráněno.
Vůdčí pes Balto, jenž vedl saně v posledních mílích sněhové bouře, se sice dočkal pomníku v newyorském Central Parku, ale skutečnou poctou všem odvážným mašerům je právě závod Iditarod.
Trať překonává dvě velká horská pásma: Aljašské pohoří a Kuskokwin Mountains, vede též nedaleko 6194 metrů vysoké hory Mount McKinley. Nekonečné míle pádí po zamrzlém Yukonu, po ledu zálivu Norton Bay, ale i přes průsmyky či osiřelé pláně tundry.
Pořadatelem prvního ročníku byl v roce 1973 Joe Redington a na startu etapového klání stálo tehdy jen pár psích spřežení. Dnes už se nejznámější mushingový závod neobejde bez obrovského zájmu médií a březnová zpravodajství v USA či Kanadě mnohdy zastíní i populární NHL. V sudých letech se jezdí tzv. severní cestou, liché roky jsou ve znamení trochu odlišné a delší jižní trati. Špičkoví závodníci si s náročnou tratí a padesátistupňovými mrazy poradí během jedenácti i méně dnů.
| Nejváženějšími plemeny jsou odolní aljašští malamuti, lehkonozí sibiřští husky, grónští psi nebo alaskáni. |
Výraznou postavou dějin "sněžného dobrodružství" je Susan Butcherová, která v roce 1986 dokázala zvítězit jako první žena a následně přidala i další tři tituly. Nejnapínavějším Iditarodem byl ročník 1978, kdy Dick Mackey zdolal po 1049 mílích závodu stříbrného Swensona o pouhou jednu vteřinu.
Kolem slavného zápolení se každoročně točí obrovské peníze: první třicítka mašerů si dělí 550.000 dolarů. Zkrátka nepřijde ani poslední jezdec, jenž bude "odměněn" tradiční červenou lucernou.
Na aljašském podniku se zásluhou emigranta Jana Maška ukázali i Češi. Mašek se v roce 1971 usídlil v USA, osmkrát jel Iditarod a jeho nejlepším umístěním byla v roce 1988 dvanáctá příčka. Tři roky předtím se pořádal první závod psích spřežení v ČSSR. V Evropě se převážně konají nejpopulárnější sprinty, midy (střední tratě) a longy (dlouhé) jsou méně časté. Iditarodu se tak v blíží pouze slavný Alpirod, který vznikl v alpských zemích v roce 1988.
 |
