Poprvé – klíčové slovo letošní cesty na Jadran. Poprvé bez hraničních kontrol při vjezdu ze Slovinska či Maďarska. Poprvé za půlhodinku celým poloostrovem Pelješac při cestě do Dubrovníku. Poprvé s eurem v kapse bez nutnosti měnit kuny. Poprvé s levnějším benzinem, než natankujeme u nás doma.
Vyrážíme v sobotu ráno v devět už tradičně z Ostravy, kde se k cestě připojuje kameraman – toto město tedy bereme jako začátek naší expedice. Volíme tu nejtradičnější a nejrychlejší ze všech cest – přes Brno, Mikulov, Vídeň, Graz, slovinsko-chorvatský přechod Gruškovje-Macejl a kolem Záhřebu dolů směrem na Split a Dubrovník.
Na rozdíl od minulých let, kdy jsme největší problémy zažili ještě na domácích silnicích, letos hladce projíždíme i Brnem a Novomlýnským mostem, poprvé zastavujeme až na poslední moravské čerpací stanici v Mikulově. To abychom koupili dálniční známku. Kameraman ji před měsícem při výletě do Vídně pořídil na nedaleké benzince Shell za 358 korun. My ji kupujeme právě na poslední stanici MOL za 280 Kč.
A tady vidíme největší neuralgický bod vjezdu do Chorvatska – Schengenu navzdory se o 1 200 metrů dál zastaví všichni. A kolony budou. Pořádné, proud aut v plné sezoně už nezředí žádná předchozí hraniční zastávka.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
